Domovskou stájí jezdkyně a profesionální ošetřovatelky sportovních koní Gabriely Knapové je Jezdecký klub Hapax, jehož areál se nachází v Roubíčkově Lhotě, nedaleko Benešova. „V této stáji jsem letos šestým rokem. Kdyby mi někdo před šesti lety řekl, že tu zůstanu tak dlouho, asi bych nevěřila. Tenkrát jsem vůbec neměla v plánu se stěhovat a už vůbec se opět vracet k práci u koní,“ zahajuje rozhovor Gabriela Knapová.
Co vše předcházelo tomu, než jste se dostala na toto místo, do stáje Hapax?
S ježděním jsem začínala v jezdeckém oddílu TJ Start Hořice, za tento klub sem také startovala během svých prvních životních parkurů, tenkrát už se svým prvním vlastním koněm, kobylkou Tarou. S vlastním koněm však také přicházely první větší nároky na jeho komfort, a proto jsem se chvíli na to přestěhovala do stáje rodiny Hnátkových do Březovic. V té době jsem startovala za stáj svého tehdejšího trenéra – JS Tinz.
Mým velmi srdcovým místem, kam jsem se poté přesunula byla stáj rodiny Šolcových v Bříšťanech. Tu jsme společnýma rukama, s celou rodinou Šolcovými a mým trenérem, tvořili od základu. Měli jsme tam tenkrát pouze čtyři koně, takže tam byl veliký klid a pohoda. Koně tam byli moc spokojení, měli veliké výběhy, hezkou jízdárnu a na vycházky jsme to měli kousek. Poslední stájí v České republice, za kterou jsem také měla možnost startovat, bylo Jezdecké centrum Jičín. Stáj se vším, co můžete s koněm potřebovat a také s nejhezčím výhledem. Ráda se tam vracím na návštěvu a pozoruji, jak se neustále rozvíjí a zdokonaluje. Mezitím sem byla také dva roky v zahraničí, nejprve v holandské stáji rodiny Bergmanns, pak v belgickém Hasseltu ve stájích Eline van den Bogaard, a nakonec v německém Gestüt Jennissen.
Nyní nahlédněme přímo do stáje. Jaké jsou základní parametry tohoto vašeho současného domovského areálu?
V areálu stáje Hapax je okolo šedesáti koní. Pro sportovní koně máme k dispozici třicet boxů. Součástí areálu je velká písková jízdárna a také jezdecká hala. Velkou výhodou jsou pro nás prostorné výběhy a rozlehlé pastviny. Areál je soukromý a nenabízí ustájení ani nepořádá žádné závody. Možnost do areálu zavítat je vždy jednou ročně, kdy pořádáme předváděcí akci plemenných hřebců. Stáj totiž není jen zázemím sportovních koní, ale druhá její část funguje jako inseminační stanice.
Znáte také historii tohoto místa a prozradíte nám o něm více?
Vím, že tu byl původně kravín, ale to už je spoustu let zpět. Poté celý statek koupila rodina z Holandska, která začala s velkými přestavbami. Koním se zde začali věnovat až momentální majitelé, a to od roku 2007. Spodní budovy zůstaly původní, pouze se upravily, aby splňovaly svůj účel. Celá vrchní část areálu byla vybudována „na zelené louce“.
Co je největší výhoda vaší současné stáje z vašeho osobního pohledu?
Myslím, že celému areálu není co vytknout. Osobně sem moc ráda, že všichni sportovní koně chodí denně do výběhů, že máme k dispozici tak úžasné jezdecké plochy a především, že tu máme ten neskutečný klid.
Už jste zmínila, že areál slouží výhradně pro soukromé účely. Co je tedy tím hlavním zaměřením stáje Hapax?
Ano, je to skutečně soukromá stáj bez dalších klientů. Vedle chodu inseminační stanice se stáj primárně zaměřuje na chov a produkci kvalitních sportovních koní.
Je tento areál zároveň vaším bydlištěm a jak vypadá váš bežný denní program?
Přesně tak. V tomto areálu nejen pracuji ale také bydlím, proto tu trávím 24 hodin denně. Nejběžněji chodím do stáje v 8 ráno, kdy si nasedlám prvního koně a jdu jezdit. Většinou jich za ten den odjezdím 5 - 9, poté pokračuji tím, co je zrovna potřeba udělat. Ze stáje odcházím obvykle okolo 18. hodiny.
Bez jaké části zázemí byste se nemohla s koňmi nikdy obejít a co berete jako naprostý standard pro to, abyste mohla vy i vaši koně v jakémkoliv areálu působit?
Jako základ, minimálně pro mého vlastního koně, považuji výběh. To je pro mě taková alfa omega. A pak venkovní jízdárna s dobrým povrchem, na té se pak ve finále dá jezdit téměř celý rok. Bez ostatního bych se asi obešla, i když musím přiznat, že když obsedáme mladé koně, tak je kruhovka i hala velkým pomocníkem.
Foto: Adéla Podzemská, Anežka Zázvorková / poskytla Gabriela Knapová
