V uplynulé sezoně získal hřebec Harry P licenci pro plemenitbu v rámci plemenných knih českého i slovenského teplokrevníka. Nejde o jediný úspěch stáje Pavla Zahoře, který je chovatelem a majitelem tohoto figurativního bělouše zapsaného v hanoverské plemenné knize. Jak Pavel Zahoř vybudoval stáje a chov v Horšovském Týně, to nám popsal v rozhovoru. 

 

„Na koni jsem seděl poprvé asi jako tříletý. V Horšovském Týně se každoročně konaly družstevní dny, při kterých se vedle dalších atrakcí bylo možné také svézt na koni z místního jezdeckého oddílu. To byla moje první jízda, která skončila pádem,“ směje se Pavel Zahoř při vzpomínce na to, jak tehdy kůň zakopl a on se neudržel v sedle.

 

Přestože v rodině Pavla Zahoře nikdo neměl s jezdectvím nic společného, jeho to ke koním táhlo. „Nějak to ve mně bylo, a pořád je. Hodně času jsem trávil na venkově u babičky a dědy. Jeden kovář tam měl tažné koně, a když jeli vesnicí, tak jsem utíkal, abych si mohl sednout na kozlík. Někdy mě posadili i přímo na koně, a to bylo něco…“, líčí Pavel Zahoř.

 

Organizované ježdění ale přišlo později a zatím jen na pár let. „V páté třídě jsem začal chodit do jezdeckého klubu v Horšovském Týně. Chodil jsem tam do druhého ročníku střední školy, ale pak jsem měl dlouhou přestávku a začal jsem zase až po třicítce,“ popisuje jezdec, který dodává, že do života s koňmi postupně zatáhl celou rodinu. 

 

 

„V devadesátých letech jsme koupili prvního koně, potom dalšího, a když jsme měli tři, založili jsme stáj,“ říká Pavel Zahoř. Skákat začínal se Shadowem, první start se odehrál v sedle Jupitera v Hostouni, ale nejvýraznějším koněm z těch tří, a nejen z nich, byla klisna Tibeta. „To byl můj životní kůň. Byla složitá, ale zároveň úžasná. Společně jsme to dotáhli do stočtyřicítek, závodili jsme za plzeňskou oblast v družstvu na mistrovství České republiky. Tenkrát to bylo vypsané na úrovni 140 centimetrů a my z toho máme stříbro a bronz. Nejraději ale vzpomínám na Velkou cenu Hradce Králové 2007, kde se nám dařilo s více koňmi a v samotné Velké ceně jsme s Tibetou došli třetí. Nezapomenu také na úspěšné Karlovy Vary,“ povídá Pavel Zahoř.

 

„V té době začaly jezdit i naše děti, syn Jan a dcera Veronika,“ vzpomíná chovatel a jezdec na to, jak láska ke koním postupně pohlcovala celou rodinu. „Měli jsme tehdy sedm koní a stáj v centru města byla malá. Podmínky byly špatné, už to nešlo. Tak jsme začali hledat jiné prostory.“ Poměrně dlouho trvalo, než je zaujaly zarostlé stráně na okraji města. Postupně tam vybudovali solidní zázemí. „Máme dvě jízdárny, halu, kruhovku a kolotoč. Vlastních koní máme něco ke třiceti,“ líčí Pavel Zahoř, jak ohromně se stavy jejich koní rozrostly. Do sezony 2023 připravují sedm sportovních koní.

 

 

Po skončení kariéry Tibety se rozhodli Zahořovi začít s chovem, protože z této výjimečné klisny chtěli hříbata. „Dala nám celkem tři. Poslední valach jménem Quibet P., který měl v Česku licenci jako Guibet P., závodí v USA ve stočtyřicítkách. Velkým chovatelským i sportovním úspěchem je pro nás vítězství Haryho P. v Kritériích mladých koní v kategorii pětiletých v loňském roce a následně uznání jako plemeníka do plemenitby v rámci českého i slovenského teplokrevníka,“ rekapituluje Pavel Zahoř úspěchy hanoverského hřebce. 

 

V roce 2022 se u Zahořových narodilo pět hříbat, v letošním roce by měla být dvě. V plánu k připouštění je šest klisen. „Chceme se nadále snažit odchovávat co nejlepší mladé koně a radovat se z jejich úspěchů na kolbištích v České republice, a když to půjde, tak i v zahraničí. Nešlo by to bez jezdců, kteří naše koně prezentují v nejvyšších soutěžích. Chtěl bych za tuto spolupráci poděkovat Matějovi Kotalíkovi a Petrovi Dohnalovi. A hlavně chci popřát všem, co mají koně v srdci, hodně radosti z jejich svěřenců,“ uzavírá Pavel Zahoř. 

 

Foto: Martina Kůstková, Pavel Zahoř