Sára Finsterle se rokem 2019 rozloučila s juniorskou kategorií a nutno říci, že opravdu důstojně. Během celého roku podávala stabilní výkony a nasbírala spoustu zkušeností také v zahraničí. Společně jsme si povídali o uplynulé sezoně a o jejích plánech do roku 2020.
V roce 2019 jste obhájila juniorský titul na mistrovství České republiky. Jak byste tuto sezonu shrnula celkově?
Uplynulou sezonu považuji za hodně úspěšnou - od začátku až do konce. Absolvovala jsem soutěže nejen své juniorské kategorie, ale také soutěže určené mladým jezdcům v Čechách i zahraničí, a myslím, že jsme ostudu neudělali. Premiérově jsem startovala také ve stopadesátce v Šamoríně, kterou jsem dokončila s devíti trestnými body, což považuji za úspěch. Krásně jsem se rozloučila s juniorskou kategorií mistrovstým titulem na republikovém šampionátu. Na závěr sezony jsem podruhé získala možnost díky mistrovskému vítězství účastnit se Prague PlayOffs. Letos jsem si to užila o to víc, jelikož jsem už měla zkušenost z loňska.
Bude pro vás přestup do kategorie mladých jezdců náročný?
Myslím si, že na českých kolbištích to zase tak velký skok nebude, protože jsem už tyto soutěže absolvovala, chodila jsem i kategorii U25 v rámci Českého skokového poháru. Samozřejmě v zahraničí to bude náročnější, koně na takovou úroveň již musí být opravdu připravení, stejně tak já jako jezdec potřebuji dostatek zkušeností. Takže uvidíme, jak se s tím popasujeme, ale budu doufat, že se nám to podaří.
Kdo vás ve vašich sportovních aktivitách podporuje?
Mým největším podporovatelem je tatínek, ten v tomto směru dělá opravdu maximum. Sponzora jako takového nemám, ale snažíme se využít různých možností. Spolupracujeme například se značkou Litex a jsem i vděčná za možnost jezdit koně jiných majitelů v nižších soutěžích, protože mi to přináší další zkušenosti.
Když už je řeč o koních, představte nám, prosím, vaše aktuálně nejlepší sportovní partnery.
Mým nejlepším koněm je holštýnská klisna Elektra, která byla letos dvanáctiletá. Máme ji už pět let. Pochází od Jiřího Skřivana, u něhož jsem dříve trénovala. Dále máme třináctiletou Lexis. Právě s ní jsem absolvovala svou první stopadesátku a v podstatě všechny Velké ceny. Vedle nich mi postupně dorůstají ještě další sedmi a osmiletí koně.
Jak je pro vás náročné všechny vaše svěřence denně obstarat? Pomáhá vám někdo?
Odjakživa si děláme koně sami, nemám tedy ani ošetřovatelku, a to jak na závodech, tak i doma. Letos jsem ale přeci jen využila pomoc kamarádek na závodech, kde jsem s sebou už měla tři nebo čtyři koně - tatínek přeci jen potřebuje občas odpočinout. Jsem také ráda za pomoc Veroniky Doleželové, majitelky stáje v Klamoši, kde máme ustájené koně, a její ošetřovatelky, když nestíhám a potřebuji sem tam někoho odjezdit. Jinak se ale snažím všechny poctivě odjezdit sama. Aktuálně mám doma v tréninku pět koní a ještě jednu vypůjčenou klisnu v Radimovicích u Marka Javorského, což je můj trenér, kam přes zimu dojíždíme společně s Terkou Svobodovou minimálně každý druhý víkend trénovat.
Doma se tedy věnujete spíše přiježďování a kondiční práci?
Přesně tak. Pracujeme třeba i na kavaletách, ale je to hodně individuální podle konkrétního koně. Přes zimu máme takový režim, že v prosinci koně v podstatě odpočívají, následně začínají postupně pracovat na kondici, ale zkraje třeba vůbec necváláme, jen přidáváme minuty v klusu - žádné malé oblouky, žádné přiježďování, jen uvolněně klušeme. A pak už jen navážeme cvalem a další prací.
Od ledna už vám tedy začínají intenzivnější přípravy. Jaké máte vyhlídky do sezony 2020?
Myslím si, že příští sezonu to v kategorii mladých jezdců na mistrovství Evropy nebude, proto nejvyšším cílem bude U25 na mistrovství republiky, a vedle toho sbírat co nejvíce zkušeností na zahraničních kolbištích. Hned na začátku sezony zvažujeme možnost vzít koně na dva týdny do Arezza.
Foto archiv Sáry Finsterle