Rudolf Popler byl jednou z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších osobností v historii jezdectví. Dvakrát vyhrál Velkou pardubickou, účastnil se olympiády v roce 1924 v Paříži a o osm let později v Amsterdamu. Láska ke koním a dostihům ho nakonec stála život. Koncem května 2019 uplynulo 120 let od jeho narození.
Koním propadl už od dětství
Narodil se 29. května 1899 ve Vysokém Mýtě jako jedno z dvojčat. V dětství, které strávil ve mlýně, jemuž se říkalo Jangelec, ho ke koním přivedl strýc. Ten ho mimo jiné poprvé vzal na dostihy do Pardubic. Po studiích na gymnáziu nastoupil vojenskou službu u hulánského pluku a absolvoval důstojnickou školu v Rakousku. Ostatně sportovci, tedy jezdci, byli ve dvacátých a třicátých letech 20. století, téměř ve všech případech vojáci. Na vrcholných akcích v jezdeckých soutěžích, až na pár výjimek, nikdo jiný než vojáci, nezávodil. Rudolf Popler byl povolán do první světové války, v níž bojoval na frontě v Itálii. Po návratu obdržel válečný kříž.
Ve dvacátých letech přišly také velké sportovní události. Rudolf Popler se v roce 1924 zúčastnil jako parkurový jezdec olympijských her v Paříži, kde dokončil na 23. místě. O čtyři roky závodil i na olympiádě v Amsterdamu, kde vyhrál František Ventura. Popler soutěž nedokončil.
Dostihové úspěchy
Ještě víc, než ve skákání však vynikal v dostizích. V nijak zvlášť dlouhé kariéře jich absolvoval více než pět stovek a ve 140 z nich zvítězil. Velkou pardubickou steeplechase vyhrál poprvé v roce 1926. Tehdy ho na cestě za vítězstvím s klisnou All Right II nezastavily ani čtyři pády. V následujícím roce byla pro klisnu „Velká“ osudná, tehdy dvojice dostih nedokončila, klisna si kvůli nerovnosti terénu zlomila nohu ve spěnce.
Podruhé se z vítězství v cíli nejtěžšího kontinentálního dostihu radoval Popler v roce 1930, když uspěl s koněm Gyi Lovam!. Zaznamenal tehdy rekord dráhy, který měl hodnotu 12 minut. A ještě něčím byl dostih výjimečný. Přenášel ho poprvé rozhlas, a tak mohli být svědky jeho triumfu i lidi mimo závodiště.
Osudný Kinského memoriál
V roce 1932 opět nemohl Rudolf Popler v druhou říjnovou neděli chybět na pardubickém závodišti. Ve Velké pardubické doběhl s Gyi Lovam! druhý o krk. Po této porážce čekal Poplera poslední dostih dne - Kinského memoriál. Traduje se, že byl před jeho začátkem hodně psychicky i fyzicky unavený, že jej od startu přátelé zrazovali. Jakoby tušili, že nejde o poslední dostih dne, ale poslední dostih v Poplerově životě. Jeho klisna Ella škobrtla na překážce a upadla na svého jezdce, který se neudržel v sedle. Popler zemřel na poranění hlavy v pouhých třiatřiceti letech. Na počest osobnosti, která v životě vše obětovala koním, byl později Kinského memoriál přejmenován na Memoriál Rudolfa Poplera a dodnes se jezdí v rámci dostihového dne Velké pardubické. Překážka, na které k pádu došlo, se jmenuje Poplerův skok.