Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně? Kdy a kde to bylo? Jaké to ve vás zanechalo dojmy? Kdo vás ke koním přivedl?

To si pamatuji moc dobře! Bylo to s taťkou u pana Kutěje ve Žďáře nad Sázavou, kde máme nedaleko chatu. Byl to velký tmavý kůň a jmenoval se Čert. Tenkrát mi mohlo být asi 6 let… Takže já hned začala u takové persony. :-)) Naše cesty se pak sešly ještě mnohokrát. Ve dvanácti letech jsem mohla za vykydání krav krotit kousavého a kopavého poníka u takového malého zemědělce na kraji města.

Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu? Čím je pro vás vaše disciplína jedinečná?

První zkušenosti, co se týče opravdového jezdectví, jsem získala u Petry Cinerové, a to s voltiží. Na ohebnost a rovnováhu to bylo super. Hned ze začátku mě to ale táhlo nejvíce k drezuře. Nejdříve jsem si myslela, že budu dávat potichu hlasové povely a ten kůň to bude dělat jako pes. :-)

Vyzkoušela jsem voltiž, parkur a všestrannost. Všestrannost byla super zážitek hlavně v krosu.  Klisna Pipa Fun, na které jinak závodil Robert Pokorný, věděla, že se skáče mezi bílým a červeným praporkem, a tak mám v kariéře i jedno vítězství v military. I když po drezuře jsem byla až druhá. :-)

„Od začátku jsem měla velkou podporu rodiny!“

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo? Jak jste se na start sportovní kariéry připravovala a jakého jste dosáhla výsledku?

Bylo mi asi 14 let a jela jsem na hřebci jménem Faraon drezurní úlohu stupně L v Žabčicích u Brna – a bylo z toho 1. místo. Příprava a nervozita byla veliká - vše vyčistit, naleštit…. Tenkrát nebyly speciální přípravky na čištění. Celou uzdečku jsem musela rozdělat, očistit od špíny a namočit jednotlivé kousky do oleje a zpět poskládat.

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

První mou trenérkou byla paní Siwková, která mi dala první základy ježdění. Co se týká drezury, tak v té mě toho nejvíce naučil pan František Honč, se kterým jsem udělala velký výkonnostní posun až na úroveň Grand Prix. To byla stará vojenská albertovská škola.  Dále jsem spolupracovala se zahraničními trenéry jako D. Rawlins, G. Dallos, C. van Ballen a dalšími. Od začátku jsem měla velkou podporu rodiny!

„Rajtky? Tepláky! A na závody bílé elasťáky, které šíleně klouzaly.“

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?

Měla jsem štěstí, že jsem měla možnost jezdit více dobrých koní. Vždy jsme se snažili najít koně, který mě může něco naučit a posunout dál. Takže postupně přicházeli koně Faraon, Turbínka, Dream Dancer, což byl nejlepší parťák a závodník s jakým jsem se setkala a Celbant. Pak třeba Sam a Saint Tropez, a ti mě zase mnohokrát proškolili. :-)

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů? Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?

Když se ohlédnu, rozdíl je veliký. Jak ve vybavení pro jezdce i koně nebo v podmínkách pro trénink. Stále vznikají nové areály, i úroveň koní je nesrovnatelná. Na druhou stranu se nezměnilo to, že bez práce nejsou koláče. :-)

Já v začátcích před tréninkem vyšla kopec za stájí, abych jezdila na nejrovnějším místě na louce, kde jsem si zatloukla klacky do země jako obdélník. Rajtky? Tepláky! A na závody bílé elasťáky, které šíleně klouzaly. Pomohla sladká limonáda. Polila jsem si jak elasťáky u kolenou, tak i bavlněné rukavice. Když se podívám do sešitu, kde jsem si jako juniorka zapisovala závody, tak i intenzita závodění byla nižší než nyní.

Bez ohledu na dobu i disciplínu je důležité mít rád to, co děláte. Každý si sám potom nastaví, kde jsou zrovna jeho ambice a co je pro něj úspěch.

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhla?

Ambice se zvyšovaly postupně - s jídlem roste chuť. :-) Přes závody okolo „chalupy“, po vítězství na mistrovství republiky ve všech kategoriích, vítězství na mezinárodních závodech nebo 21. místo na ME mladých jezdců.

Co se týká současných ambicí, tak ty jsou momentálně spíše trenérské, a i zde samozřejmě ukázaná platí - mojí vizitkou jsou výsledky mých svěřenců.

Věřím, že i já si ještě pořádně zazávodím, a to i mezi velkými kluky a holkami v zahraničí. Vše záleží na tom, zda se mi podaří najít a získat toho správného koně.

Zajímá vás jak to měli s jezdeckými začátky další přední čeští jezdci? Celou tuto rubriku najdete ZDE.

Foto: archiv Šárky Charvátové