Polina Shovkova (14), sestry Katya (14) a Jenya (11) Panasenko, Sonia Shulga (14) a Marta Lopaienko (15) se staly prvním týmem, který kdy reprezentoval Ukrajinu při mezinárodních závodech ve voltiži. Ve dnech 20. až 22. května se zúčastnily CSI1* v maďarském Kaposváru.
Účast ukrajinské voltižní skupiny v Maďarsku přišla jen pár měsíců poté, co musely její členky utéct z rodné Poltavy, aby nikly válce, která obrátila naruby životy milionů Ukrajinců. V současné době žijí a trénují v Bernolákovu na předměstí Bratislavy, kde jim poskytli zázemí členové místní voltižní komunity a finančně je podpořil Fond solidarity Mezinárodní jezdecké federace (FEI).
„Na Ukrajině jsme neměly žádné voližní závody, protože jsme úplně první voltižní tým,“ vysvětlila Marta. „Zpočátku jsme se s koňmi tady na Slovensku necítili příliš dobře, protože jsou větší a mají jiný rytmus než naši koně doma. Nyní ale již známe charakter každého koně. Z naší první účasti při mezinárodních závodech jsme měly trochu obavy. Ale jak Káťa, naše trenérka z Ukrajiny, vždy říká: Tohle vystoupení musíš udělat jen pro sebe.“
K voltižérům se na jejich sportovní cestě připojil 29letý Anthony Bro-Petit, který je sám bývalý reprezentant Francie. Ještě před válkou sehrál klíčovou roli při rozvoji sportovní infrastruktury pro voltiž na Ukrajině. „Příprava mladých sportovců na závody nebo mistrovství je vždy náročná, protože i když jsou motivovaní, je velmi těžké udržet mentální soustředění. Válka těmto dívkám přidala další psychické problémy. Není snadné se plně soustředit na trénink, když víte, že vaše rodina není v bezpečí. Dívky jsou stále velmi mladé a je obtížné odhadnout, jak moc na ně mohu tlačit během jejich tréninku. Ale je to pro mě dobrá zkušenost. Stále se učím jako trenér a musím rozvíjet své dovednosti,“ konstatoval.
Se svými prvními soutěžními zkušenostmi z Kaposváru se tým nyní zaměřuje na mezinárodní voltižní závody, které se budou konat během června v Šamoríně. „Cesta před námi bude snazší než ta, kterou podnikli letos v březnu. Věděly jsme, že z Poltavy budeme muset odjet asi týden předtím,“ řekla Marta. „Nejdříve jsme si myslely, že jedeme do Francie, ale dva dny před odjezdem nám řekli, že jedeme na Slovensko. Cestovaly jsme tři dny. Byla to velmi dlouhá cesta, protože všude byly zácpy. Cesta na slovenské hranice nám obvykle trvá jeden den. První noc jsme se nezastavily a pokračovaly jsme dál. Ale druhou noc jsme se zastavily poblíž Karpat a zůstaly jsme v bytě jen se dvěma pokoji. Bylo nás patnáct. Já a děvčata jsme spaly na jedné pohovce a ostatní na podlaze. Třetí den jsme pak velmi rychle překročily hranice. Myslely jsme si, že to bude pomalé při veškerém provozu, ale přejely jsme je velmi rychle. Nebály jsme se, ale byly jsme opravdu smutné a unavené. A když jsme překročily hranici, všechny jsme začaly plakat,“ vypráví Marta.
Trenérka dívek Kateryna (Katya) Andreiva s jejím osmnáctiměsíčním synem David, stejně jako tři maminky, doprovodily voltižéry na Slovensko, zatímco ostatní členové jejich rodin zůstali na Ukrajině. Je to situace, která způsobila Ekateryně, matce Katyi a Jenyi velké utrpení. „Když poprvé přijdete z války, myslíte si, že by bylo lepší zůstat doma, protože se nemůžete cítit bezpečně,“ řekla Ekaterýna. „Je těžší být v bezpečné zemi, protože se cítíte vinni, když jste opustili svou rodinu. Moje matka je v Charkovské oblasti a já vím, že sedí v protileteckém krytu, zatímco já jsem tady na Slovensku. Ale jsme mámy a všechno, co děláme, děláme pro naše děti. Nemyslíme na sebe. Myslíme jen na své děti.“
Voltižéři se zabydleli v místní škole, ve které je momentálně umístěna skupina z Poltavy a také dalších čtyřicet uprchlíků z jiných částí Ukrajiny. Dívky začínají každé všední ráno tím, že se připojí k on-line lekcím s jejich školou v Poltavě. Zbývající část dne mohou trénovat na místní jízdárně a ve školní tělocvičně s mechanickým koněm a sudy. „Je dobré vidět, že děvčata opravdu pilně trénují,“ řekla generální sekretářka Slovenské jezdecké federace Zuzana Bačiak Masaryková. „Komunita zde v oblasti Bratislavy byla k týmu mimořádně štědrá. Majitel obchodu, který prodává voltižní boty, dal dívkám páry zdarma a další lidé nám poskytli vše, co potřebují. Naším cílem je dát těmto dívkám vše, co potřebují k výcviku, aby mohly zapomenout na válku, alespoň na pár hodin každý den.“
Voltižérky a jejich maminky stále doufají, že se po závodech v Šamoríně, které se budou konat od 9. do 12. června, budou moci vrátit domů do Poltavy. Do té doby jsou dívky odhodlány pokračovat v tréninku. „Nejsme si jisté, zda je voltiž naším sportem z dlouhodobého hlediska,“ vysvětlila Marta. „Ale v roce 2023 je naším cílem zúčastnit se mistrovství světa ve voltiži a budeme na to tvrdě trénovat,“ dodala.
Zdroj: tisková informace FEI
Foto: oficiální fotobanka FEI / Richard Juilliart
