Ačkoli to ještě na jaře 2020 vypadalo, že Veroniku Příhodovou nějaký čas v sedle neuvidíme, osud vzal vše do svých rukou a přivedl ji zpět do jezdeckého světa. Od května je součástí týmu stáje Radka Housy a ve svém novém působišti je nad míru spokojená.

 

Od našeho posledního rozhovoru se toho u vás hodně změnilo. Prozraďte mi, prosím, kde je teď vaše nové působiště?

 

Moje nová domovská stáj se nachází v Českém ráji, kousek od dálnice Praha - Liberec. Je to soukromá parkurová stáj pana Radka Housy v Doubravě. Můj šéf je zároveň velmi dobrý parkurový jezdec, který se několikrát účastnil Českého skokového poháru a mistrovství České republiky. Věnujeme se převážně výcviku mladých koní a následnému prodeji. Pracuji zde na pozici jezdce.

 

Jak dlouho zde pracujete?

 

Začala jsem zde pracovat v období koronaviru začátkem května. Původně jsem měla jiné plány. Chtěla jsem zkusit zaměstnání úplně v jiném oboru, ale bohužel v období covid nebylo možné úmysl zrealizovat. Nyní jsem opravdu ráda, že se má situace díky tomu vyvrbila takto. Bydlím přibližně pět set metrů od areálu.

 

Popište vaše první dojmy z této spolupráce.

 

Pracujeme s kvalitními koňmi a máme k dispozici velmi dobré pracovní zázemí. Tento areál byl mým zaměstnavatelem vybudovaný před deseti lety. Moc se mi líbí, jak jsou stáje situované. Máme celkem 26 boxů. Je zde kolotoč na šest koní, písková kruhovka, šest padocků, zavlažovaná jízdárna s geotextílií 57 krát 55 metrů, hala 42 krát 22 metrů a travnatý plac přes sto metrů na cca padesát metrů. Vše je poměrně blízko u sebe. Práce s koňmi mě vždy bavila, není nic lepšího, než dělat profesně to, co člověka baví. A v takto příjemné atmosféře je opravdu radost pracovat. Zároveň se mi moc líbí moje náplň práce a dostatek volného času na svůj osobní život, což je občas obtížné s koňmi skloubit. Doufám, ze spolupráce bude oboustranně prospěšná.

 

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

 

Do stáje chodíme v sedm hodin ráno, společně obstaráme momentálně 23 koní a po osmé hodině se schazíme se šéfem na snídani, při které se dozvídáme, jaká práce nás s koňmi čeká. Většinou odpracuji dva až tři koně do oběda, ve dvanáct hodin odcházíme na oběd a poté už většinou mívám na starosti jen jednoho nebo dva koně. Samozřejmě, že každý den je trochu jiný kvůli počasí, potřebám tréninku či podle závodů.

 

Čeho si zde vážíte nejvíce?

 

Nejvíce si vážím dobrého kolektivu, pravidelně se minimálně jednou do týdne scházíme na teambuildingových akcích. A také mě samozřejmě těší pracovat s tak kvalitními koňmi. Parkur byla vždy moje nejslabší disciplína při všestrannosti, proto jsem ráda, že mám možnost na sobě pořád pracovat.

 

Můžete nám závěrem představit vaše současné koňské svěřence?

 

Svého nejlepšího koně jsem prodala vloni po sezoně a nového závodního parťáka jsem si nepořizovala, neboť mám na pastvině letos dvouletého hřebce z našeho chovu EX. Doufám, že by mi z něj mohl vyrůst podobný kůň, jako byl Expresso, který nyní sklízí úspěchy s Barčou Šeligovou. Letos se poprvé od roku 2002 nebudu účastnit mistrovství České republiky, ale práce s koňmi není jen o závodění. V práci máme převážně čtyřleté a pětileté koně od německých chovatelů.

 

Foto archiv Veroniky Příhodové