Natálie Hakrová začínala ve stáji pana Filípka v Řitce. Později se přesunula do stáje Urban, kde má svého koně ustájeného mimo školní rok. Jinak sídlí kvůli svému studiu veteriny v Dobročkovicích u Brna. Ráda se svým koněm pracuje v terénu, proto je pro ní okolí stáje velmi důležité.

 

U koní se pohybujete už od malička, vzpomenete si na své začátky? Byly pro vás koně jasnou volbou hned od začátku?

Na své jezdecké začátky na Řitce si pamatuji již velmi matně. Jsem z jezdecké rodiny, takže jsem trávila čas u koní od malička. Když mi byly čtyři roky, dostala jsem svého prvního poníka Bleska. S Bleskem jsem trávila s maminkou mnoho času, učila jsem se o něj starat, čistit ho i jezdit. Do stáje jsem chodila v té době již několikrát týdně. Moc mě to bavilo a starat se o zvíře jsem brala jako velkou zodpovědnost. U koní jsem vždycky chtěla zůstat, nyní si nedokážu představit život bez nich. Jezdectví je krásný sport, byl pro mě vždy ze všech mých zájmů na prvním místě. 

 

Na co nejraději vzpomínáte ze své pony kariéry?

Během poníkovských let jsem nejvíce závodila na svém bílém poníkovi Brumbi Ewita, kterému doma říkáme Brumla. Je to šikovný, pracovitý, a především moc hodný poník. Dostala jsem se s ním z malých křížků až na mistrovství České republiky pony. Chodili jsme především stylové soutěže a mnohokrát jsme se skvěle umístili i v rámci finále Styl šampionátu. Ačkoli od mé pony kariéry uplynulo již mnoho let, Brumlu stále máme a těší se dobrému zdraví. Nyní na něm jezdí moje mladší sestra, je to skvělý učitel. 

 

Které stáje jste v průběhu své kariéry vystřídala? Kde se vám nejvíce líbilo a bez čeho byste se ve stáji neobešla?

Jako malinká jsem začínala na Řitce u pana Filípka. Tam jsem se na svém prvním poníkovi naučila jezdecké základy a užila si s kamarády a poníky mnoho legrace. Poté jsem se začala věnovat pony sportu a časem se účastnit i vyšších soutěží. Na tuto stáj mám krásné vzpomínky.

 

Později, když jsem dostala svého prvního velkého koně, jsem se přestěhovala do Stáje Urban v Bojanovicích. Nyní tam mám svého koně během zimních a letních prázdnin, když nemusím být kvůli škole v Brně. Je to příjemná sportovní stáj s mnoha skvělými jezdeckými plochami, velkými výběhy a krásnou okolní přírodou.

 

Když jsem před třemi lety začala studovat v Brně Veterinární univerzitu, začala jsem si vždy na semestr vozit svého koně s sebou, abych se mu mohla dostatečně věnovat. Našli jsme mu ustájení ve stáji v Dobročkovicích, která nám poskytuje skvělé zázemí a umožňuje mi skloubit školu s ježděním. Mám velké štěstí, že je můj kůň velmi přizpůsobivý a změnu stáje a prostředí zvládá velmi dobře. Má teď takové dva domovy, u Brna a u Prahy.

 

Ve které dosavadní stáji se mi nejvíce líbilo, nemohu říct. Každá stáj je jiná, v něčem jedinečná.

 

Ráda jezdím s koňmi na vyjížďky a pracuji s nimi v terénu, takže bych se těžko obešla bez sjízdných cest, luk a hezké přírody v okolí stáje. To si nesu již z první stáje na Řitce, kde jsme chodili s poníky do lesů a na louky pravidelně pracovat i skákat. Dále považuji za důležité pro komfort svého koně větší travnaté výběhy, jízdárnu a halu s dobrým povrchem a dostatečně větrané prostorné boxy. Ve stáji jsou pro mě důležití i lidé, kteří tam mají své koně a šikovní ošetřovatelé.

 

Na pony jste vyzkoušela kromě parkuru i drezurní závody. Čím byl pro vás parkur zajímavější? Proč jste nezůstala i u drezury?

Nejvíce jsem se věnovala drezuře během svých jezdeckých začátků. Bylo to i kvůli tomu, že se můj tehdejší poník spíše hodil na drezuru než na skákání. Myslím si, že drezurní průprava by měla být základem pro každého jezdce. Parkur mám ráda sice o něco víc, ale drezuru považuji za velmi důležitou a pravidelně mívám se svojí trenérkou drezurní tréninky, které mě moc baví. Snažím se pracovat na svém sedu a správném působení na koně. Na parkuru mě asi nejvíce baví adrenalin a ten pocit letu. 

 

 

V kolika letech jste přešla na velké koně? Byla to pro vás velká změna? 

Na velké koně jsem přešla v šestnácti letech, do té doby jsem se aktivně věnovala pony sportu. Přechod na velké koně pro mě byl poměrně velkou změnou. Byla jsem zvyklá na svého kompaktního poníka a dostala jsem na ježdění velikého hnědého valacha Emiliona, kterého každý znal jako Emílka. Rozdíl v mechanice pohybu byl pocitově ohromný. Emílek byl velmi zkušený kůň, skvělý učitel a miláček celé rodiny. Naučil mě toho mnoho, v parkuru mi vždy pomohl z každého problému. Nyní ho již nemám, ale stále ho občas jezdím navštěvovat. 

 

Momentálně studujete veterinu v Brně a k tomu máte jednoho velkého koně. Jak často stíháte během školního roku jezdit? Je to časově náročné?

Ježdění se i během semestru samozřejmě věnuji, co nejvíce je to možné. Ve dnech, kdy mám školu, obvykle mívám dvakrát týdně drezurní trénink a jednou skokový trénink. Dále si sama pracuji na jízdárně či v terénu nebo lonžuji. Tento režim je samozřejmě časově poměrně náročný, ale ježdění je pro mě skvělý relax od školy. Vždy si u koní vyčistím hlavu a učí se mi pak mnohem lépe. Když jsem o víkendu doma, tak nemusím mít strach, v Dobročkovicích se mi o Landora skvěle postarají. Během léta mám svého koně v Bojanovicích nedaleko svého domu, a tak mohu být s Landorem téměř denně a je čas i na výjezdy na závody.

 

Jaký Landor je? Jaké má vlastnosti a co na něm máte nejraději?

Landor je můj jedenáctiletý hannoverský valach. Má moc rád drbání, čištění i veškerou péči. Na veškerou manipulaci, kování, přepravu i vše okolo je naprosto bezproblémový. Je moc hodný, mazlivý a přátelský k lidem. Má moc příjemný pohyb a skvěle skáče. I vzhledově se mi moc libí, je to impozantní vysoký světlý hnědák s krásnou velkou symetrickou lysinou a bílýma nohama.

 

Vy jste v polovině studia, za tři roky z vás bude veterinářka. Budete i při práci chtít aktivně jezdit a závodit?

Ježdění, práce s koňmi i závodění mě moc baví. A pokud to bude alespoň trochu možné, nebudu se toho chtít kvůli budoucí práci vzdát. Myslím, že pokud se budu snažit, vše půjde skloubit dohromady.

 

Jaké si do budoucna kladete cíle? Máte ještě i nějaké sportovní ambice?

Jsem si jistá, že můj osobní i profesní život se bude určitě točit kolem koní. Jako veterinář se hodlám i nadále vzdělávat v oboru, aby moje budoucí praxe byla úspěšná. Jsem si vědoma toho, že spojit osobní i profesní život nebude jednoduché, ale věřím, že se mi to podaří. 

 

Závodění mě moc baví a doufám, že se mu budu moci věnovat i nadále. Chtěla bych se jezdecky nestále zlepšovat, jak v drezuře, tak i ve skákání. 

 

Foto: poskytla Natálie Hakrová