Rodina Bartáků se v uplynulých letech rozrostla o další generaci, malé děti má jak Tomáš, tak jeho bratr Adam. I díky tomu se asi nejen o Vánocích častěji dívají na pohádky. V mnohých nich Bartákovi účinkují se svými koňmi.
„Nejraději se divám na pohádky, v nichž máme nejvíce našich koní a zvířat, ty pohádky jsou divácky úspěšné a naše práce s koňmi se při nich povedla. Rád vzpomínám i na ty aktuální, které teprve půjdou do produkce. Očekávání je vždy veliké a nikdy nevíme, jak to přesně dopadne. Speciálně u těch vánočních pohádek opravdu čekáme, jestli se ta práce bude líbit nebo ne,“ říká v rozhovoru pro EquiRadio Tomáš Barták.
Jeho srdcová záležitost je Princezna ze mlejna, při níž absolvoval filmové začátky. „Na ten první díl si už moc nevzpomínám, ale více vzpomínek mám na ten díl druhý. Zajímavé scény byly při natáčení turecké armády. To byla doba, kdy už jsem na koni jezdil, byl jsem převlečen za Turka a simulovali jsme bitvu,“ vypráví Tomáš, kterému bylo letos 38 let.
K filmování se dostal díky otci, jenž u filmu pracuje s koňmi již přes třicet let. „Jeho začátky u filmu byly takové, že ho zvali vždycky jen na ty nejtěžší věci, s nimiž si ostatní nevěděli rady. Moje cesta u filmu začala s nastupujícím pocitem zodpovědnosti, že bych se měl také v našem rodinném podniku nějakým způsobem uplatnit. Nebylo to však hned, jelikož já jsem měl z koní vždy veliký respekt. Byl jsem ochoten pomáhat a vždycky mě to bavilo, ale ta cesta k ježdění, vozatajství a filmování byla poměrně dlouhá,“ přiznává.
Na úplně první filmovou zkušenost si pamatuje velmi dobře. „Neměl jsem toho s koňmi moc společného a ostych byl veliký. Natáčeli jsme o mladém Indianu Jonesovi, kdy ta postava byla přibližně v mém věku, takže nějakých devět let. My jsme s koňmi točili karavanu a já jsem tam byl v roli podkoního. V jednu chvíli při pauze na svačinu za mnou přišel člověk z produkce a zeptal se, jestli bych byl schopen převrátit knihu. Řekl jsem, že asi ano. Hlavní hrdina byl mnohem slabší než já a měl otevírat stránky lexikonu. Toto byla tedy moje první honorovaná funkce,“ vzpomíná Tomáš Barták. V uvedeném seriálu si tehdy zahrály jen jeho ruce.
„V té době jsem na koních ještě nejezdil. K těm jsem se dostal až později, a to díky oslíkům. Začal jsem na nich postupně jezdit a zapřahat, a to byla taková cesta ke koním. Do koňského sedla jsem se dostal i kvůli filmu, jelikož do filmu chyběli jezdci. Poté jsem přidal i roli přísedícího při vozatajských závodech, což už byl poté jen krůček k tomu, abych mohl dělat kočího i při filmování,“ popisuje další posun ve své kariéře. V dnešní době se rodina Bartákova podílí na průměrně deseti projektech ročně. „Běžně se nám stává, že u některých z nich ani nevíme, na kterém jsme. Například při projektu Anděl Páně 2 jsme spolupracovali pouhé dva nebo tři dny,“ vypočítává Tomáš Barták.
„Moje oblíbená pohádka je Láska rohatá, kterou točil Hynek Bočan. Dále si vybavuji pohádku Duch nad zlato, tu točil režisér Zdeněk Zelenka. Na tu mám také velmi hezkou vzpomínku. Hrála tam také Jiřina Bohdalová a už v té době to byla dáma v letech a jelikož je velmi profesionální, tak natáčení nikdy zbytečně neprodlužuje. Jednou se to lehce protáhlo a ona musela už na další představení do divadla. Bylo nutné natočit ještě nějaké jízdy, které byly domluvené, takže jí musel dublovat můj otec oblečený v jejím kostýmu,“ směje se při vzpomínce na neplánovaný záskok.
Zatímco někteří horsemasteři raději koně chystají pro herce a před kamerou se necítí ve své kůži, tak Tomáš Barták to má naopak. „Já osobně mám radši, když jsem na place před kamerou a mám větší kontrolu nad tím, co se děje. Pokud dělám u filmu sebetěžší akci a dělám jí já sám, tak mi to nezpůsobuje takový duševní problém, jako když to má dělat někdo jiný. Ať už je to herec nebo můj spolupracovník. Vždycky jsem tedy raději před kamerou,“ konstatuje.
Když s koňmi mají pracovat samotní herci, vždy je dobré, aby si vše dostatečně vyzkoušeli. Ne vždy však k tomu jsou vhodné podmínky. „Záleží na konkrétním projektu. Zpravidla to funguje tak, že u českých projektů, na které je méně peněz, tak jsou na herce kladeny velmi vysoké nároky. Od režie je požadováno, aby herec všechno dělal sám a většinou se to všechno řeší na poslední chvíli. U zahraničních produkcí, které mají více prostředků, kladou důraz spíše na bezpečnost. Točili jsme seriál pro HBO, v němž měl hlavní postavu Daniel Radcliffe a v tomto případě se to řešilo právě z toho hlediska bezpečnosti. Herce nemohl s ničím jet sám. Vše se řešilo za pomocí dublérů, do vozů nebyli zapřažení koně a používala se auta, případně se to upravovalo v post produkci,“ prozrazuje.
„Poté existuje druhý protipól. Spolupracovali jsme na natáčení Tajemství staré bambitky 2, a tam to fungovalo přesně obráceně. Hlavní roli měl Václav Noid Bárta a jelikož se produkce snažila šetřit, tak bylo domluvené, že já budu dělat za herce dubla. Na place jsme zjistili, že to není fakticky možné, protože produkční stáli o to, aby Václav skutečně sám jezdil ve voze a u toho zpíval písničky. Jeho povoz byl tak malý, že ani nebylo možné to řídit na falešných opratích zezadu. Noid dostal rychlokurz a musím říct, že mě moc mile překvapil, protože byl tak senzitivní a ohleduplný k tomu koni, že ta práce byla naprosto fantastická. Moc těším až tu pohádku uvidím, jestli se to tam všechno zúročilo,“ těší se na odloženou premiéru filmu Tomáš Barták, který v rozhovoru pro EquiRadio zavzpomínal i na svoji sportovní kariéru v soutěžích spřežení. Tu musel kvůli práci u filmu dočasně přerušit, ale těší se, že se ke sportovnímu vozatajství opět jednou vrátí.
Foto: poskytl Tomáš Barták
