Petr Netušil se ke koním dostal ve třinácti letech díky své sestře, která si přála jezdit. Ve vesnici Český Újezd, kam děti jezdily na víkendy za prarodiči, začaly docházet do stáje rodiny Zemanových. Ačkoliv Petr do té doby u žádné záliby nevydržel delší dobu, jezdectví ho pohltilo natolik, že zanedlouho ve stájích trávil každý den.
Petr neměl možnost finanční podpory od rodičů, ale chuť věnovat se koním a práci okolo nich mu nechyběla. „Hned v začátcích se mě ujala Káťa Zemanová, která mi vlastně ježdění umožnila. Ve stáji jsem pomáhal s běžnými pracemi a za to následně dostával jezdecké lekce. Díky tomu jsem se také hned od začátku učil, co to všechno obnáší, vlastnit koně,“ vzpomíná. Kromě běžné péče o koně se Petr s Kateřinou Zemanovou podíval i na parkurové závody, kam jí jezdil pomáhat.
Netrvalo ani rok a mladý jezdec dostal plně na starost koně od své kamarádky. „Dostal jsem nabídku, že si ve stáji v České Újezdě mohu nechat koně, o kterého jsem se do té doby staral. Majitelka totiž odjížděla studovat veterinu do Brna. Díky podpoře rodičů a Káti Zemanové se to povedlo, dohodli jsme se na podmínkách a ustájení a já se začal o Vencu starat se vším všudy. Poté jsem s ním úspěšně složil i jezdeckou licenci a vyjel na několik oficiálních závodů.“
Krátce po dosažení plnoletosti se Petr přesunul do Těchlovic, kde dostal k dispozici na ježdění větší množství koní. „Kromě toho jsem také objížděl mnohem více závodů, a to i mimo Severočeský kraj. Často jsme jezdili například na Ptýrov. To souviselo i s tím, že jsem v tu dobu trénoval s Danem Voksou, který na Ptýrově působil.“ Těchlovice se na nějakou dobu staly Petrovi druhým domovem, kde si mimo jiné vyzkoušel i trénování, převážně dětí na ponících.
Následovalo náročnější období, kdy se Petr chtěl začít osamostatňovat a být svým vlastním pánem. Prvním krokem bylo pronajmutí louky, kde začal poskytovat pastevní ustájení a dostal se ke dvěma mladým koním, které si posléze připravoval do sportu. Další etapou už byl pronájem celé stáje. „Tam jsem nabízel ustájení, bral koně do tréninku a začal jsem se víc věnovat i trénování lidí. Touto cestou jsem se dostal až do mého současného působiště, kterým je stáj v Třebušíně.“
„Troufám si říci, že jsem svého životního koně již potkal. Je jím můj valach Djumper, kterého jsem koupil s tím, že například často na závodech odmítal odstartovat a obecně byl trochu složitější. Začal jsem se s ním postupně sžívat a díky němu jsem začal startovat v parkurech vyšších než je stupeň S,“ vzpomíná Petr. Dvojice má na kontě několik čistých jízd s pěknými umístěními, včetně vítězství, na úrovni ST**. Společně si vyzkoušeli i Velkou cenu v rámci Českého skokového poháru. „Ve své jezdecké kariéře jsem měl dva sny, které jsem si chtěl splnit. Prvním z nich bylo startovat na mistrovství České republiky, což se mi v roce 2021 splnilo. V soutěži družstev jsme se severočeským týmem dokonce brali zlato. Druhým velkým snem bylo alespoň jednou v životě si zajet parkur stupně T. Ještě tentýž rok jsem s Djumprem odstartoval v noční Velké ceně Ptýrova. Předcházela tomu spousta pochybností a řečí, že jsem se zbláznil. Ale skvělá ekipa kolem mě, v čele s přítelem Danem Pospěchem, mě stoprocentně podporovala a dodala jistotu. Nakonec jsme náročný závod dokončili se ctí s osmi trestnými body.“
Kromě přítele Daniela Pospěcha vděčí Petr za své úspěchy rodině, která i když neměla finanční možnosti zajistit mu pohodlnou cestu k jezdectví, vždy ho v plnění snů velmi podporovala. „V začátcích bych se určitě neobešel bez pomoci Kateřiny a Marka Zemanových, díky kterým jsem měl možnost začít jezdit. Důležitým člověkem podílejícím se na mém jezdeckém vývoji byl Dan Voksa, stejně tak jako můj současný trenér Roman Drahota. Roman znal Djumpera ještě před zahájením naší spolupráce, takže věděl, že je trochu speciální a v rámci tréninku k němu tak přistupujeme, což se mi velmi líbí.“
Kromě trenérů Petr vyzdvihuje i kolektiv ve stáji v Třebušíně. „Lidé v naší stáji jsou pro mě druhou rodinou. Kromě toho, že mě i Dana plně podporují na závodech, tak se na ně můžeme vždy spolehnout, když někam odjedeme. Důležití jsou pro mě i manželé Hanákovi, kteří mi vždy ochotně pomohou a poradí, například ve věcech chovu,“ říká začínající chovatel. Nejenže si oblíbil chovatelské akce, ale doufá, že se mu v budoucnu podaří odchovat koně, který bude úspěšný ve sportu.
Svého rozhodnutí věnovat život koním Petr nikdy nelitoval. I když přiznává, že zima je pro majitelé koní a hlavně areálu velmi náročná. „Ale jak se říká, ve dvou se to lépe táhne a já jsem rád, že jsme na to s Danem oba. Své jezdecké sny jsem si již splnil, rád bych se ale neustále posouval a nasbíral další hezké výsledky. Kromě toho si užívám i závody, na které jezdím s Danem pouze jako divák a pomocník. Co se týče našeho pronajatého areálu, uvítali bychom dost renovací, to vše závisí na domluvě s majitelem, který je převážně v zahraničí. Všechny nedostatky ale vyvažuje sorta lidí, která u nás je, protože jak jsem již říkal, jsme tam jedna velká koňská rodina.“
Foto: poskytl Petr Netušil
