Pavel Orel: V Americe jsem pracoval pro Joe Hayese. Dal mi strašně moc

ikonka

Mezi nejúspěšnější české jezdce a trenéry reiningu patří Pavel Orel. Cenné zkušenosti získal v Americe u Joe Hayese, ale rád také vzpomíná na práci pro Rudiho Kronsteinera či Codyho Sapergia. Později se usadil na Slovensku, kde má vlastní ranch.
22.01.2023 06:30  |  Autor: Josef Malinovský  |  Rubrika: Ostatní  |   FANCLUB


 
Pavel Orel je jedním z nejúspěšnějších českých trenérů a jezdců v disciplíně reining. Jeho jméno je známé nejen u nás, ale i v zahraničí, a to nejen u našich východních sousedů, kde našel nový domov.
 
„Ke koním mě přivedli rodiče a převážně otec. Jeho to ke koním vždy táhlo, a když to bylo možné, tak si pořídil vlastního,“ vypráví Pavel o svých začátcích u koní v podcastu EquiRada s Jitkou Kynclovou. Jak přiznal, koně ho začaly zajímat i díky tomu, že se kolem nich pohybovalo mnoho dívek.
 
„Ze začátku to bylo u nás spíše jako hobby, ale tátu to vždy táhlo k americkým koním a westernu. Jedním z prvních našich koní tak byla appaloosa. Postupně jsme se setkávali s lidmi, kteří se věnovali i westernovému sportu, a ti nás k tomu tak nějak postupně navedli. Vyzkoušeli jsme však s koňmi skoro všechno,“ prozradil.
 

Čtěte také: Na volných otěžích, ale precizně. All around začátky Veroniky Cejpové

 
Než se dostal k reiningu, tak sbíral první úspěchy v rychlostních disciplínách. „Jako dítě jsem běhal barely i další rychlostní disciplíny, soutěže s krávami a v podstatě vše, co se dalo. V té době, když jsem začínal, tak bylo málo jezdců zaměřených vyloženě jen na jednu disciplínu, všichni dělali všechno. Já jsem později měl možnost si vyzkoušet i klasické ježdění, takže jsem i skákal a mám nějaké papíry na ježdění s kočárem,“ vyjmenovává různé zkušenosti z koňského prostředí. Mezi ně patří dokonce i dostihy. „Vlastně spíš nevím, co jsem si ještě nezkusil.“
 
Později však u něj reining zvítězil na plné čáře. „Očaroval mě určitě tím, jaký je. Souvisí s tím celá ta atmosféra. Když jsem viděl nějaké první pořádné reiningové závody v zahraničí, tak mě hned zaujalo, že to nebylo nudné, jako ty pomalejší westernové disciplíny. Například u all aroundových disciplín mi pro mou povahu chyběla asi taková ta akce,“ přiznává.
 
A co je pro Pavla Orla dodnes v reiningu výzvou? „Asi všechno. Ono to i záleží na tom, na jakého koně člověk narazí. Pro mě dlouhou dobu byly noční můrou přeskoky, ale teď už jsem se skrz to prokousal. Dřív jsem z přeskoků vždy měl největší stres. Pak ještě možná kruhy, na které mám asi nějakou úchylku, protože se vždy snažím, aby tam byly vždy všechny aspekty dobrého kruhu, jako jsou tempo, přesnost, zpomalení, i ten přeskok. Vždy mi hrozně vadilo, když jsem se nedokázal propracovat skrz tento manévr nějakým elegantním způsobem.“ Naopak nejvíce ho v úloze baví sliding stopy. „Myslím, že mi docela jdou, a tak si je celkově užívám.“
 

Psali jsme: Pavel Orel: Hřebce Kiowas Smokingun jsem poznal společně s manželkou

 
Z hlediska jeho profesionální kariéry reiningového jezdce a trenéra pro něj byly zahraniční zkušenosti. „Po škole jsem vyrazil do Ameriky, kde jsem strávil necelé dva roky. Pracoval jsem pro trenéra Joe Hayese. Ten je už dnes bohužel po smrti. Byl to velmi zkušený trenér, vynikající chovatel a jeden z nejžádanějších rozhodčích. Dal mi opravdu hodně, měl obrovské zkušenosti a měl k tomu úžasný přístup. Dodnes z toho čerpám, i když v té době jsem si možná ani pořádně neuvědomoval, co domě souká,“ vzpomíná Pavel. 
 
Po návratu z Ameriky plánoval začít trénovat sám na sebe, ale ještě k tomu nebyl správný čas. „Chtěl jsem to zkusit, jak to vypadá, a když jsem se vrátil domů, tak jsem to zkusil. Po pár letech jsem však usoudil, že to ještě pořád není ono. Tak jsem se rozhodl ještě sbírat zkušenosti v Evropě. Šel jsem do Německa, kde jsem pracoval pro Rudiho Kronsteinera. Později jsem ještě dělal pro Codyho Sapergia, který byl v té době v Rakousku. Oba měli úplně rozdílný styl ježdění i přístup k práci s koňmi. Každý mi dal něco jiného. Rudi byl vždy trochu agresivnější typ jezdce, který si šel za svým. Cody to bral víc citem a program hodně přizpůsoboval,“ popisuje.
 
Dnes Pavel Orel působí na Slovensku. „Jsme kousek od Bratislavy v obci Jablonové. Máme tady se ženou malý ranch, kde trénujeme. Máme krytou jízdárnu 25 x 60 metrů a velkou venkovní jízdárnu. Tak, jak nám to situace dovolí, se snažíme areál neustále zdokonalovat a zlepšovat podmínky, abychom byli konkurenceschopní. Ani nevím, co mě na Slovensko vždy táhlo, ale vždy se mi zde líbilo,“ dodává v rozhovoru pro EquiRadio
 
Foto: poskytl Pavel Orel