Patrick Müller se svými koňmi sídlí v Dřísech ve stáji Enfant Terrible. Než vyjel na své první závody, věnoval se jezdectví už nějakou dobu, ale závodění ho nijak zvlášť nelákalo. To se časem změnilo a nyní se závodění věnuje nejen se svým výjimečným koněm Cascallem, ale také s mladým svěřencem Casallicem.

 

Pamatujete si na svůj první kontakt s koňmi?

Ke koním jsem se dostal díky mamce. Měla tenkrát ustájeného koně v areálu Dolton Ranch. Tam jsem začal také jezdit na poničce Genesis. Byl jsem ještě malý a ona poměrně svéhlavá, takže mě párkrát shodila a jednou na mě i šlápla. Potom jsem se dlouhou dobu bál jezdit. 

 

Chtěl jste se vždy věnovat parkuru? Vyzkoušel jste i nějakou jinou disciplínu?

Když jsem začínal s ježděním, tak mě to více táhlo k dostihovému sportu. Nakonec asi rozhodlo to, že jsem byl moc vysoký. Proto pro mě bylo skákání poměrně jasnou volbou, takže jsem jiné disciplíny nezkoušel. Myslím si, že tento sport je výjimečný ve více ohledech. Není to pouze o tom dokončit čistě parkur. Občas je mnohem důležitější samotná jízda než výsledek. Snažíte se dosáhnout téměř dokonalosti, což je velmi složité vzhledem k tomu, že to není pouze o jezdci, ale také o koni. 

 

Vzpomenete si na svoje první oficiální závody?

Své první oficiální závody jsem absolvoval na Ptýrově. Myslím, že jsem dokončil první parkur čistě a druhý za chybu. Bylo to s valachem Cascallem. Než jsem vyjel na své první závody, tak už jsem jezdil poměrně dlouhou dobu, ale závody mě moc nelákaly. Tenkrát mě bavilo pracovat s koňmi doma, jezdit na vyjížďky, nechtěl jsem se stresovat závody. 

 

 

Kdo vás v jezdectví nejvíce ovlivnil? Jaké jsou v jezdectví vaše silné a slabé stránky? 

Mou slabou stránkou byla od začátku asi přílišná sebekritika, nebyl jsem téměř nikdy spokojený. Zároveň je to také mou silnou stránkou, protože se díky hledání toho, co bych mohl udělat lépe, stále posouvám. Prvním důležitým trenérem byl pro mě Radek Carva. Radek mě toho naučil strašně moc, jak jezdecky, tak i v práci ze země. Trénoval mě od začátku, absolvoval jsem s ním Zkoušky základního výcviku jezdce a byl to první člověk, který mi ukázal sportovní směr. Později jsem začal trénovat s Markem Javorským, se kterým jsem se posunul nejvíce po skokové stránce. Když jsem s Markem začal trénovat, tak mě ani nenapadlo, kam až se můžeme během relativně krátké doby dostat. Minulou sezónu jsem trénoval s Bárou Tomanovou, která mi předala také spoustu cenných zkušeností. Měl jsem možnost trénovat i s jinými trenéry, ale tito byli pro mě zatím klíčoví a jsem rád, že jsem s nimi mohl spolupracovat. Také bych poděkoval mojí mamce. Vždy mi s koňmi pomáhala a snažila se, aby měli, co potřebují. Bez ní by to nebylo možné. 

 

Kolik koní vám již prošlo rukama? Byl některý z nich tím výjimečným?

Měl jsem možnost jezdit už na poměrně hodně koních, ale nejdůležitější pro mě byli čtyři koně. Výjimečným koněm je pro mě můj letos jedenáctiletý valach Cascallo. Pravděpodobně to není můj nejschopnější kůň. Ale i tak je velmi šikovný a hlavně má bojové srdce a vítěznou mentalitu. 

 

Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně? 

Základem je psychická pohoda koně a jezdce. Také je velmi důležité, aby jezdec potlačil to, v čem je daný kůň slabší, a naopak se snažil vytěžit maximum z jeho předností. Základem je i pravidelná práce a fyzická připravenost. Bez tvrdé práce nelze dosáhnout úspěchu. 

 

Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích? Čeho byste ještě rád dosáhl?

Když jsem začínal jezdit, tak jsem moc nepřemýšlel nad tím, že bych se mohl dostat na nějakou úroveň. Dělal jsem závodně také jiné sporty, takže jsem jezdil spíše jen pro radost. Občas jsem chtěl vyjet na závody, ale sportovní ambice přicházely až postupem času. Od minulého roku mám letos šestiletého valacha Casallica po hřebci Casall. Byl obsedlý téměř v pěti letech, takže je trochu pozadu, ale je velmi šikovný. V něj vkládám velkou naději do budoucna.

 

Foto: poskytl Patrick Müller