reklama 11A


Olympionik a trenér Albert Voorn: Jezdil jsem pouze problémové koně

 02.12.2019 09:24 | AUTOR

ikonka

Již druhým rokem se v rámci třídenního soustředění v Equine Sport Center Olomouc vydal do České republiky stříbrný medailista z olympijských her v Sydney z roku 2000 a skvělý trenér, Albert Voorn. Rozhovor s ním připravila Lucie Krampotová.

reklama 12B

Albert Voorn opět po roce zavítal do Equine Sport Center v Olomouci, kde vedl ve dnech 19. až 21. listopadu soustředění. V rozhovoru se tentokrát rozpovídal nejen o tréninkových taktikách, ale také o své cestě jezdeckým světem, o nejlepších koních kariéry a o manželce, která jeho čtyřnohé svěřence každodenně trénuje. 
 
Jste známý pro své šetrné ježdění a důraz na správnou péči o koně. Kde tato cesta za respektem přirozených funkcí koňského těla začala?
 
Celý život se snažím zlepšit v tom, co dělám. Přestože jsem velmi soutěživý člověk, na začátku jsem byl na koně velmi tvrdý. A toto chování vždy přichází, pokud si nevíme rady a snažíme se tvrdostí vyřešit problém, jež nastal. Hrubost vůči koním většinou vychází z frustrace osoby, která s nimi zachází. Já se tohoto chování s postupně narůstajícími vědomostmi snažil vyvarovat. 
 
Můžete jmenovat osobnosti, které vám pomohly v získání těchto vědomostí? 
 
Určitě. Vždy hledáte lidi, kteří vás zaujmou. První člověk, který mne zaujal, byl Eddie Macken kvůli stylu ježdění a důslednosti na sed jezdce - protože miluji krásné ježdění. V oblasti přiježďování to byl Franke Sloothaak, jež tehdy jezdil pro Alwina Schockemöhle. Muž, který opravdu změnil můj život svou znalostí týkající se pohybu koní mezi překážkami, byl kanadský jezdec Ian Millar. On mě naučil, že koně by vždy měli skákat jejich přirozeným způsobem a jezdec by se jej neměl snažit měnit. Pro koně se tím vše zjednoduší, protože se jezdec nesnaží měnit věci pro ně přirozené, a tím pádem má jezdec stále méně pro-blémů.
 
Setkal jste se někdy s negativním chováním vstříc vašemu stylu jízdy? Je přece jen velmi odlišný od většiny jezdců…
 
Věc se má tak, že můj styl jízdy a tréninku je výsledkem chtíče mí lepší vědomosti o koních než všichni ostatní. Dostanete se do bodu, kdy objevujete věci sami a snažíte se přistupovat ke koni jinak. Snažíte si klást otázku “Co můj kůň může udělat?”. Nikdy neřeknu “Můj kůň musí udělat toto.”. Existují pouze čtyři věci, které můj kůň musí splnit ihned. Zrychlit, zpomalit, zatočit doleva a zatočit doprava. To je vše, co skokový kůň potřebuje. Vše ostatní je podle mého názoru pouze zábava pro jezdce. 
 
Pokud zavzpomínáte na nejlepší koně vaší kariéry a úspěchy s nimi, koho vyjmenujete? 
 
Jeden z nejlepších koní, jež jsem jezdil, byl hřebec Nimmerdor. Byl jsem tehdy velmi mladý. Bylo mi sedmadvacet a on nebyl jednoduše jezditelný, ale byl fantastický. Byl opatrný, protože nechtěl udělat chyby, a měl velkou schopnost pro skákání vysokých parkurů. Měl jsem velké štěstí, že jsem jej mohl jezdit v tak mladém věku. Jezdil jsem jej dvě sezony a jelikož byl hřebec, byl vždy přes léto v připouštěcím programu a já s ním skákal pouze v halové sezoně na závodech Světového poháru. 
Měl jsem několik koní, kteří pro mě udělali krásné věci a obecně to všechno byli koně, kterým se příliš nedařilo s jinými jezdci. Jedním z nich byl Rasputin, který mi přinesl mé první vítězství ve Světovém poháru v Antwerpách v roce 1986. Další výborný kůň byl Jewel’s Amethyst, který mi vyhrál Světový pohár, vyhrál mi auto, měl dvě čistá kola v Cáchách při Poháru národů… A samozřejmě můj hřebec Lando, který mi dal možnost vyhrát stříbrnou medaili na Olympijských hrách. Poslední kůň, kterého jsem jezdil na vysoké úrovni, byl Tobalio. Byl nejlepším koněm naší země v Poháru národů pro rok 2013. 
Měl jsem tedy některé milé koně, ale když nad tím přemýšlím, všechno to byli koně s menšími komplikacemi, kterým se nedařilo s jinými jezdci.
 
Hodně cestujete, máte doma zaměstnance, kteří se starají o vaše koně patřičným způsobem? 
 
Existuje pouze jeden člověk, který toto umí a může dělat: moje žena. Stará se o moje koně a trénuje je prací na lonži. Když se vrátím domů, moji koně jsou vždy lepší, než když jsem odjížděl. Vždy udělají pokrok.
 
Jak byste srovnal úroveň českých jezdců se zbytkem západního jezdeckého světa? 
 
Celosvětově je úroveň jezdců srovnatelná. Jediný rozdíl je v množství jezdců a kvalitě koní v dané zemi. Ale obecně lidé jezdí všude stejně. Navíc můžete vidět, že se země východní Evropy, Polsko, Slovensko, Česká republika, velmi dobře vyvinuly. 
 
Jaké vlastnosti podle vás musí mít dobrý parkurový kůň? 
 
Schopnost skákat vysoké překážky, ochotu neshazovat a opatrnost. To je to, co potřebuje. A samozřejmě je moje práce mnohem jednodušší, pokud má spolupracující charakter. 
 
A co správný parkurový jezdec? 
 
V našem sportu pracujeme se zvířaty, která mají neskutečnou schopnost pochopení. Když váš kůň akceptuje vás i vaši jezdeckou techniku, přestože nemusí být správná, pokud je tento kůň dobrý, může vám splnit vaše očekávání. Toto na jednu stranu dělá náš sport velmi jednoduchým. Můžete jezdit technicky špatně, můžete dělat chyby a stále vyhrávat. To je v jakémkoli jiném sportu nemožné. Naopak také můžete jezdit perfektně, předvést krásný a bezchybný parkur, ale pokud se jednou kůň dostatečně neodrazí, nevyhrajete…
 
Foto Lucie Krampotová



Štítky: Albert Voorn
reklama 13B




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE