Od dětství až na pozici ředitele. Mamica má k Tlumačovu pevné pouto

ikonka

Letos sedmačtyřicetiletý Ondřej Mamica si již dva měsíce zvyká na to, že je ředitelem Zemského hřebčince Tlumačov. V této organizaci strávil podstatnou část svého života a pracovně s ní je propojen od roku 2005.
02.03.2023 11:36  |  Autor: Josef Malinovský  |  Rubrika: Ostatní  |  
DOPORUČUJEME
| FANCLUB


 
Již dva měsíce vede Zemský hřebčinec v Tlumačově Ondřej Mamica, který je součástí této instituce v podstatě od svého narození, neboť tam dlouhé roky pracoval jeho otec. Sám tam působí od roku 2005 a do konce prosince 2022 pracoval jako vedoucí reprodukčního centra, respektive poslední půlrok i jako zástupce ředitele.
 
„Funkce ředitele Zemského hřebčince v Tlumačově je časově trochu náročnější, než jsem to měl doposud, když jsem působil v rámci reprodukčního centra. Přibyla tam ta administrativní činnost, taková agenda, kterou jsem doposud nedělal,“ konstatoval v úvodu rozhovoru pro EquiRadio.
 
Přiznal také, že rozhodování o tom, zda se přihlásí do výběrového řízení na pozici ředitele hřebčince, bylo poměrně rychlé. „O výběrovém řízení jsem se dozvěděl asi po pěti dnech od vypsání a pak jsem si řekl buď, anebo. Přihlásil jsem se a ono to dopadlo.“ Zároveň prozradil, že se nejednalo čistě o vlastní impulz, ale že ho k účasti ve výběrovém řízení nabádalo i několik lidí z blízkého okolí.
 
„Přihlášeni jsme byli dva, druhým kandidátem byl pan Roman Klos, který je teď momentálně v hřebčinci na postu zootechnika, takže oba kandidáti, kteří měli zájem o působení v hřebčinci, tak nakonec v něm zůstali a budeme spolupracovat,“ říká Mamica. 
 

Psali jsme: Ondřej Mamica je novým ředitelem ZH Tlumačov. Funkce se ujme od ledna

 
Jak již bylo zmíněno, Mamica díky otci je v tlumačovském hřebčinci doslova od narození. „Otec tady pracoval a já jsem zde vyrůstal a doposud žiji. Pro mě je tudíž Zemský hřebčinec Tlumačov nejen zaměstnání, ale i domov. Pracovně jsem zde začínal na postu pracovního jezdce a po sléze jsem se dostal k reprodukci. Když zde začínalo odběrové centrum, tak to probíhalo tak trochu metodou pokus – omyl. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že reprodukční centrum je na vysoké úrovni v rámci celé republiky. Z toho mám samozřejmě radost,“ hodnotí vývoj oddělení, kde donedávna aktivně pracoval.
 
I když by se mohlo zdát, že svoji pracovní náplň měl otcem doslova předurčenou, nebylo to tak jisté zejména v období dospívání. Později si však uvědomil, že jeho pevné místo je opravdu v hřebčinci. „Odmalička mám vztah ke zvířatům, nejen ke koním, ale i obecně. Vnímal jsem to celé vždy pozitivně a od dětských let jsme si na koně hráli, zapřahali jsme, běhali dostihy a skákali přes překážky. Měli jsme to pod kůží už jako děti. Rodiče tomu nechávali volný průběh, i když otec měl takovou touhu, abych u těch koní nějak fungoval. Hřebčinec je o plemenných hřebcích a koních ve výcviku, ale vznikl tady voltižní oddíl na hobby úrovni a jako děti jsme měli možnost si sednout s madly na koně a pojezdit. Nějakou dobu tady byli i klusáci a tam jsem také docházel vypomáhat, zkusil jsem si i ježdění v sulce,“ vypráví.
 
„Pomáhali jsme při sklízení balíků slámy, popojížděli jsme s vozem a chlapi nakládali slámu. Dělal jsem takové běžné pomocné práce, ale s ježděním jsem začal až v pozdějším věku. Pravidelně jsem také bral opratě do rukou v rámci šedesátidenního testu chladnokrevných koní, když jsem s nimi jezdil na terénní jízdu, ale sportovat jsem nezačal. Svého času jsem jezdil parkury do úrovně L. Nejsem však úplně sportovně založený typ jezdce, nemám touhu vítězit, takže jsem pochopil, že se spíše budu věnovat chovu a té reprodukci než sportu,“ konstatoval.
 
Celoživotní propojení s hřebčincem je pro něj určitou výhodou, jelikož dokonale zná zdejší prostředí i všechny zaměstnance. „Zaměstnanců je v hřebčinci nyní kolem třiceti a režim je běžný jako ve všech stájích. Nejdříve se o koně musíme postarat a poté je nějakým způsobem opohybovat. Pak přichází na řadu prezentace koní v rámci chovatelské veřejnosti v podobě závodů a chovatelských akcí. Vnímám to tady jako jednu velikou rodinu, je to můj domov a od dítěte se se všemi zaměstnanci znám, a tak k tomu přistupuji i dnes. Určitě neplánujeme žádné organizační změny. Hřebčinec se věnuje svým standartním činnostem, takže reprodukci, spolupráci s chovatelskou veřejností a pořádaní chovatelských nebo sportovních akcí. V neposlední řadě se také staráme o objekty, které jsou součástí kulturní památky, takže se snažíme vše neustále zvelebovat a uchovávat tuto památku pro příští generace,“ dodává v podcastu EquiRadia.
 
Foto: Josef Malinovský