Mohla byste krátce zhodnotit uplynulou sezonu 2018 ve vaší disciplíně?

Ve vytrvalostním ježdění došlo ke stabilizaci disciplíny. Přesvědčili jsme se tedy, že sjednocení národních pravidel s pravidly mezinárodními byl krok správným směrem. Celkový počet koní i jezdců je na zhruba stejné úrovni jako v loňském roce, potýkáme se pouze s nedostatkem juniorů. Nové jezdce rekrutujeme zejména ze stále se rozšiřující hobby základny. Tím se potvrzuje, že vytrvalost na nižších úrovních je opravdu sportem pro všechny.

Jak se mění zájem jezdců o účast na mezinárodních závodech v zahraničí? Roste, je více méně stejný, nebo klesá v porovnání s předešlými roky?

V letošním roce došlo k výraznému nárůstu počtu startů na mezinárodních závodech, a to cca o jednu pětinu. Zvýšila se i úspěšnost našich jezdců v soutěžích a snížila frekvence eliminací.

Které výsledky z mezinárodních závodů českých reprezentantů v uplynulé sezoně vám nejvíce utkvěly v hlavě?

Jednoznačně 5. místo v družstvech na CEIO2* v britském Euston Parku. To potvrzuje, že na vzdálenosti 120 km jsou již naši koně a jezdci schopni konkurovat zahraničním dvojicím. A to i přesto, že v našich podmínkách je vytrvalost sport čistě amatérský. Obvykle každý jezdec má k dispozici pouze jediného koně, to znamená tři až čtyři starty ročně.  Vlivem mediální neatraktivnosti sportu se rovněž musíme obejít bez sponzorů.

Jak se vyvíjí počty národních závodů a účast na nich ve vaší disciplíně?

Oproti loňskému roku se pohybujeme zhruba ve stejných číslech. Chtěla bych tímto poděkovat zejména pořadatelům. Nalézáme stále více nadšenců ochotných pořádat národní závody, a to i přes jejich častou nerentabilitu.

Jak hodnotíte průběh vrcholných domácích závodů? (MČR a MZ)

Co se týká organizace, tak letošní závody se myslím vydařily. MČR juniorů letos na start postavilo silnou sestavu a závodilo se až do samého konce. Myslím, že nám roste velmi nadějná budoucí generace jezdců. MČR seniorů bylo trochu poznamenáno právě výše zmíněným CEIO v Euston Parku. Tomu dal přednost favorizovaný Janek Kroupa s Gazal V/6 Hektorem. I další dva jezdci si do MČR vzali pouze své záložní koně a s těmi lepšími vyrazili pro skvělý úspěch do zahraničí. To ovšem nijak nesnižuje výkon Michaely Jakešové s Pretoria Symfonie. 

Co se povedlo a nepovedlo v oblasti vzdělávání?

V zimě proběhly dva semináře pro začínající jezdce, kde se lektoři snažili vysvětlit o čem vlastně vytrvalostní ježdění je - že to je o partnerství koně a jezdce, o chvílích (někdy dlouhých) strávených v sedle svého koně, o vzájemném respektu. Není to jako nastartovat motorku a dojet co nejrychleji a co nejdál za každou cenu. Také proběhl krásný seminář s Koňskou záchrankou na téma Transport zraněného koně. Nepodařilo se nám uspořádat seminář pro pokročilejší jezdce s některým ze zahraničních lektorů.

Podařilo se vám splnit všechny cíle, které jste si pro rok 2018 v rámci činnosti komise vaší disciplíny stanovili?

Vlastně až na ten zahraniční seminář jsme snad realizovali všechno, co jsme chtěli.

Kde naopak cítíte, že je třeba pro další rok více zapracovat?

Chtěli bychom více zapracovat ve vzdělávání. Vytrvalost je sice krásná, ale od určité úrovně velmi složitá disciplína, která klade vysoké nároky na znalosti jezdců. A také nějak zkusit nalákat obyčejné lidi, kteří si doma jezdí jen pro radost, aby to přišli s námi zkusit oficiálně, protože do určité úrovně je vytrvalostní ježdění vhodné pro každého, bez ohledu na věk a původ koně i jezdce.

Jaké hlavní cíle si kladete pro následující sezonu a jaké je vaše osobní přání pro rok 2019?

Bylo by fajn, kdyby nás ostatní disciplíny začaly brát aspoň trochu vážně. :-) Bylo by docela zajímavé vidět špičkové jezdce z ostatních disciplín, jak by si poradili s vytrvalostní tratí úrovně Z – tedy 40 km. A moje osobní přání? Zní to banálně, ale hlavně zdraví. Pak už se dá zvládnout všechno. :-)