Jestli má některý z drezurních jezdců k dispozici takřka zástup špičkových koní, je to německá reprezentantka Isabell Werth. Dvanáctinásobná olympijská medailistka figuruje s koncem března roku 2022 v nejlepší světové desítce hned se třemi.

 

Čtvrtou příčku žebříčku drží s klisnou Weihegold OLD, šestá je s hnědákem DSP Quantaz a devátá je stále ještě s klisnou Bellou Rose, která se v minulé sezoně rozloučila s kariérou.

 

A pak je tady Emilio 107. Isabell s ním sbírala prozatím největší úspěchy v letech 2017 až 2019, covidová léta jakoby jeho jízdu trochu přibrzdila. Je však stále aktivní a určitě stojí za povšimnutí. Už jen tím, že má zajímavý původ.

 

 

Otcem vestfálského hnědáka, který se narodil v roce 2006 v rámci chovu ZG Strunk rodiny Strunkových, je rovněž vestfálský plemeník Ehrenpreis NRW. Matkou je Celina. Ta je příslušnicí stejné plemenné knihy jako výše jmenovaní koně, ale její otec, tedy děd Emilia, je angloarabský hřebec Cacir X.

 

Angloarab vznikl křížením anglického plnokrevníka s arabskými koňmi. Tyto geny v původech drezurních koní narozených v Německu nejsou až takovou vzácností, třeba díky vlivu hřebce jménem Matcho. Ale v dnešním chovatelském prostředí ovládaném teplokrevnými plemeny z Nizozemska, Německa nebo Dánska, působí nevšedně.

 

S mladým Emiliem nebyla snadná spolupráce. Byl divoký a také ustrašený, tím byl nevyzpytatelný a hlavně v boxu se choval až nebezpečně. „Jako by pořád po všem koukal koutkem oka. Když jsem se snažila dostat do sedla, začal šílet. Vyskočil málem do nebe,“ vzpomíná jezdkyně, že zpočátku na něm nešlo vůbec jezdit. 

 

 

„Pochází od stejných chovatelů jako Bella Rose. Přišli za mnou, když mu bylo pět let, že si s ním nevědí rady a práce s ním je nebezpečná. Nebyla šance na něj ani nasednout,“ vypráví Isabell s tím, že zkoušeli úplně všechno. 

 

Několik týdnů ho vodili s figurínou na hřbetě, ale jakmile se k němu přiblížil kdokoliv s úmyslem dostat se do sedla, začalo rodeo. Nakonec pomohlo zakrývat při nasedání bližší oko, které postupně odkrývali. Blinkry dobře posloužily i v začátcích výcviku, když už bylo možné na něm jezdit. 

 

Jen za pomoci Isabell se z Emilia stal sportovní kůň. Navzdory potížím, v něm viděla něco výjimečného, co stojí za trpělivost a námahu. A nemýlila se.

 

 

Vzhledem k valachově povaze začínala dvojice s účastí na závodech jen velice opatrně. Mezinárodní debut zažila v roce 2014 v dánském Odense na CDI2*. V malé rundě brala druhé místo v St. George se ziskem bezmála 72 procent a páté místo v IM-1. Hned v následující sezoně už závodila v úlohách Grand Prix a Grand Prix Special, kdy prakticky vždy končila nejhůře třetí.

 

Koncem roku 2016 zvítězila ve volné Grand Prix při prestižním halovém mítinku CHI v Ženevě. To odstartovalo úspěchy ve Světovém poháru. Isabell s Emiliem vyhrála kür při CDI-W v Göteborgu, Lyonu, s´Hertogenbosch nebo Salzburku. Navíc si odvážela trofeje z dalších závodů nejvyšší pětihvězdové úrovně, jako je Stockholm či Mnichov. Volnou Grand Prix ovládla i při CDIO5* v Cáchách. 

 

Stát se jedničkou ve stáji Isabell Werth není snadné. V posledních pěti letech zářila Němka především v sedle klisny Weihegold OLD, po úrazu se na tři sezony také vrátila se vší slávou Bella Rose, v sezoně 2022 boduje s Quantazem. Emilio kvůli komplikované povaze nikdy nebyl koněm pro vrcholné šampionáty.

 

„Emilio vypadá jako silný velký kůň, ale v jádru je pořád malý a vystrašený.  Doslova přestává dýchat a děsí ho všechno, co je nezvyklé. Dodnes se bojí kováře. Po celou dobu, co je u nás, se žádný incident s kovářem nikdy nestal. Když přijíždí, Emilio to ví v okamžiku, kdy my vůbec netušíme, že dorazil. Jako by ho cítil ve vzduchu. Totéž má s veterinářem. Cokoliv neobvyklého ho zkrátka rozčiluje,“ popisuje Isabell.

 

Zdroj: Dressage News, FEI, Horsetelex

 

Foto: Eric Knoll / FEI