U koní se Táňa Šenkýřová pohybuje již od malička. Dobré základy získala v Hřebčíně Napajedla od Jana Holce a Andrey Lesákové. Od roku 2016 pracuje a bydlí ve Dvoře Hoffmeister, kde pracuje jako profesionální ošetřovatelka.
Jak jste se dostala ke koním?
Ke koním mě to táhlo už od útlého věku. I přesto, že nejsem z jezdecké rodiny, se mě rodiče snažili podporovat v mém zájmu o koně, který později přerostl v lásku na celý život.
Kde a jak probíhaly vaše začátky u koní?
Ježdění jsem se začala usilovněji věnovat v Napajedlích. Součástí hřebčína byl sportovní jezdecký klub. V té době tam působili military jezdci Jan Holec a Andrea Lesáková, kteří mi předali kvalitní základy ježdění a péči o koně. Tam jsem se poprvé účastnila závodů jako ošetřovatelka. Po pár letech jsem se dostala na ranch Hipocentrum Koryčany, kde se můj zájem o koně jen prohloubil, díky majitelům ranche Stele a Fredovi Dolínkovi.
Nelákala vás někdy sportovní kariéra?
Závodění mě nikdy nelákalo. Měla jsem možnost za pomoci Stely připravovat na obsednutí dvouletou kobylku plemene AQHA - Daisy Jackie Bee. V rámci výcviku jsme společně absolvovaly závody. Bohužel nám s Daisy osud nepřál a naše cesty se rozdělily. Po té jsem již o závodění zájem neměla.
Jak jste se dostala k práci ošetřovatelky?
O práci ošetřovatelky jsem nikdy nepřemýšlela. Nenapadlo mě, že bych se tím mohla jednou živit. Když jsem uviděla inzerát na pozici ošetřovatelky ve Dvoře Hoffmeister, neváhala jsem a zkontaktovala jsem Riu. Přijela jsem na zkoušku na víkend a za čtrnáct dní jsem se přestěhovala přes skoro celou republiku do Prahy. Pro Riuš a Karla pracuji od roku 2016.
Co vás na práci ošetřovatelky nejvíce baví? Co naopak děláte nerada?
Nejvíc mě baví vidět pokroky u našich mladých koní. A samozřejmě úspěchy na závodech. Ráda vidím, že si užívají pobyt ve výběhu a jsou zdraví a spokojení.
Nebaví mě stříhání. Ve stáji máme přes 35 koní a poníků a přes zimu mi přijde, že mám strojek přirostlý k ruce.
Jak vypadá váš běžný den?
Když nejsme na závodech, tak ráno před sedmou jdu nakrmit koně. Po snídani se koně odbandážují, rozdají se léky atd. Podle počasí jdou koně do výběhu, na pás nebo se pouští do kruhovky. V osm hodin začínáme sedlat pracovním jezdcům a Rie. Během dopoledne se lonžuje a sedlá. Je to velice individuální. Některé dny jsou klidnější, jiné více hektické. Během školního roku jsou odpoledne tréninky dětí na ponících. Dětem se pak pomáhá se sedláním, případně se dohánějí resty z dopoledne.
Vy s Riou jezdíte jako ošetřovatelka i na závody. Baví vás více práce doma nebo právě na závodech?
Raději jezdím s Riuš na závody. I když balení závodních věci mi občas přidělá nějakou vrásku. Na konci sezony se těším na zimní pauzu, ale po měsíci mi závody začnou chybět.
Co je náplní vaší práce na závodech?
Na závodech mám na starosti celkovou péči o koně (krmení, kydání, zaplétání hřívy, údržbu vybavení, vodění, lonžování, sedlání a samozřejmě asistenci na opracovišti). A dělám dobré kafe.
Nelitujete někdy volby vašeho povolání? Zvládáte vůbec skloubit pracovní a osobní život?
Určitě ne. Nedokážu si představit sedět v kanceláři a dělat monotónní práci. Občas je to náročné, hlavně přes zimu. Ale stojí to za to!
Dalo by se říci, že můj pracovní a osobní život je jedno a to samé. Bydlím přímo v areálu, takže jsem s koňmi 24/7. Po celém dni jsem ráda, že si můžu sednout do křesla s knížkou a nic neřešit.
Jaké máte cíle a plány do budoucna?
Začala jsem studovat vysokou školu. Uvidím, jestli se můj život bude stáčet směrem k mému studijnímu zaměření nebo zůstanu pracovat u koní a budu sbírat další zkušenosti.
Foto: poskytla Táňa Šenkýřová
