VÍTÁME VÁS! Prolistujte si web JEZDCI.CZ celý. Nabízí mnohem víc, než najdete na titulce!|EQUINET představuje nejširší nabídku prezentace kolem koní na rok 2020|Knižní novinka Fitness pro jezdce|NAVŠTIVTE:|Jezdecká inzerce.CZ - ZDARMA, SNADNO A RYCHLE! - www.jezdeckainzerce.cz|Recenze na knihu Konejšivé signály a řeč těla u koní|Dostihy nově na Jezdci.cz!|JEZDECKÝ ZPRAVODAJ|REGISTRUJTE SVŮJ E-MAIL a odebírejte INFORMACE O NOVÝCH ČLÁNCÍCH!|ZVEME VÁS:|NAVŠTIVTE:|EquiTV.cz|YouTube EquiTV|Přidej se k JEZDCI.CZ na FACEBOOKU!|Sledujte nás také na INSTAGRAMu!|Unikátní MONITORING článků a dění kolem koní z různých zdrojů|Jezdectví na ČT Sport|Nechte si posílat Jezdecký zpravodaj na e-mail|Jezdectví na TV Sport 5|Koňskéknihy.cz - nejvíce knih o koních na jednom místě|PARTNERSKÉ AREÁLY:|Dostihový spolek Pardubice|závodiště Velká Chuchle|Olomouc|Martinice|Zduchovice|Panská lícha|Hradištko|Královický dvůr|NH Kladruby n. L.|Hořovice|PODPORUJEME:|Český skokový pohár|Zlatá podkova|Sport Forte - poháry, medaile, sportovní ceny|EQUINET|KONĚ NA PRODEJ|ŠIROKÁ NABÍDKA VYBAVENÍ PRO JEZDCE|PRÁCE U KONÍ|NABÍDKA USTÁJENÍ|PROMO AKCE: 2x kloubní výživa Geloren za 2.222 Kč|Chraňte své koně proti hmyzu! KLIKNĚTE!|Tekuté mýdlo na čištění kůže|Nejoblíbenější značka pro péči o koně|NÁSTĚNKA JEZDCI.CZ - další místo pro vaši inzerci ZDARMA!|NÁKUPY:|JEZDECKYOBCHOD.cz|Vše pro chov koní|NOVINKA: Farnam Koňský gel - kostivalový masážní|Geloren jen za 1250 Kč|Chladící a uklidňující gel|Špičkový lesk na hřívu a ocas|Flexus® Bandage - revoluční elastická víceúčelová bandáž|Unikátní mast na kopyta|Šampon pro světlé koně|Kvalitní repelenty pro koně|Šampón pro Vás i Vašeho koně|PREMIUM PROGRAM EQUITV|Zdravá výživa pro skvělou kondici|Nejúčinnější kloubní výživa s kyselinou hyaluronovou|Ochrana proti hmyzu
reklama 11A


Nebát se být jedničkou. Dva dny s Christophem Soumillonem

 03.10.2019 10:00 | AUTOR: Martin Cáp |
EXKLUZIVNĚ

ikonka

Česko hostilo jednu z největších dostihových hvězd současnosti Christopha Soumillona, který se stal celkovým vítězem Evropského poháru žokejů. Martin Cáp ho provázel od příletu až po závěrečnou procházku po Praze. V této reportáži shrnuje své dojmy.

reklama 12C

Lester Piggott pobýval v Praze pouze jednou jako čestný host. Frankie Dettori v české metropoli zapíjel kamarádovu svatbu a bez velkého zájmu tuzemských dostihových struktur navštívil v roli diváka Velkou pardubickou. Teprve Christophe Soumillon dorazil do Velké Chuchle jako aktivní ikona světových dostihů, která se skutečně vyhoupla do sedla.
 
Účast 38letého Belgičana, jehož sbírka šampionských bičíků "Cravache d’Or" čítá neuvěřitelných deset kousků, se stala nesporným vrcholem pětileté historie Evropského poháru žokejů.
 
Během asi 40 hodin, které Christophe Soumillon v Praze strávil, bezezbytku ukázal, co znamená být jednou z hlavních tváří současného dostihového sportu. Na české půdě si připsal dvě vítězství i celkový úspěch v poháru, ale především rozdával na každém kroku radost a dobrou náladu.
 
Intermezzo č. 1: Pozdní večer na letišti
 
Příletová hala Terminálu 2 Letiště Václava Havla pamatuje mnoho prvních kroků sportovních celebrit na české půdě před zástupy novinářů a fotografů, ale v pátek 27. září před desátou hodinou večer je jasné, že přílet jednoho z nejslavnějších světových žokejů do Prahy bude mít o poznání komornější kulisu. A že to bude pro všechny zúčastněné dlouhý večer.
 
Na příletové tabuli naskakuje více než hodinové zpoždění, let ČSA z Paříže má přistát až v 23:05. Kavárna v poloprázdné hale zavírá, venku drobně mrholí. Christophe Soumillon má za sebou rutinní odpoledne v Saint-Cloud s dvěma druhými místy. Poslední angažmá splnil v 17:49.
 
Těžko odhadovat, v jaké náladě ho tato pozdní hodina zastihne. Prokazatelně se však nachází na palubě letadla do Prahy, těsně před odletem poslal trenérovi Václavu Lukovi fotku z odbavování. Žádné zranění ani odnětí licence už jeho příjezdu nemůže zabránit.
 
Konečně! Ve 23:04 blikne na tabuli údaj o tom, že letadlo šťastně dosedlo na ruzyňskou ranvej. O dalších třicet minut později se Christophe Soumillon ve společnosti kolegy Antoina Hamelina a svého agenta Stevea Obryho objevuje v příletové hale, usměvavý a spokojený.
 

Čtěte více: Soumillon ovládl Evropský pohár žokejů, nejbohatší dostih získal Zock

 
Navzdory všem útrapám uplynulého dne ochotně souhlasí s televizním rozhovorem a nijak mu nevadí, že na něj čeká výrazně méně médií než loni na Gordona Lorda Byrona na nedalekém Terminálu 3. Lépe řečeno: na židličky již zavřené letištní kavárny si sedáme sami dva.
 
"Mám radost, že jsem se k vám do České republiky dostal. Od mládí jsem procestoval hodně zemí a největším cílem mé kariéry je zvítězit v každé zemi, kde se běhají dostihy. Pro začátek aspoň v Evropě. Tak uvidíme, co bude zítra," říká a já mu věřím každé slovo.
 
Dva roky po zběsilé a nakonec úspěšné honbě za rekordem v počtu vítězství za jeden kalendářní rok (306) je znát, že Christophe Soumillon v této etapě života zvolnil - a že ti to užívá. V opačném případě by se do Prahy ani neměl šanci dostat.
 
"Momentálně jsem spokojen s tím, jak to běží. Jezdím dobré koně, nemůžu si stěžovat. Sice letos ve Francii neprožívám svou nejlepší sezonu, ale tak to v dostizích chodí," usmívá se dvacet minut před půlnocí. A pak už odjíždí přistavenou limuzínou do hotelu President. Evropský pohár žokejů se dočkal své největší osobnosti.
 
Intermezzo č. 2: Hvězda pro všechny
 
Na slavnostním nástupu dvanácti aktérů EJC před tribunou sklízí Christophe Soumillon spolu s domácími jezdci největší ovace. Muž výrazných rysů, oblečený do barev stáje Leram, se opět usmívá.
 
Má k tomu více důvodů. Za ním plápolá belgická vlajka, což se rodákovi z Schaerbeeku velmi zamlouvá. Velkou část kariéry totiž čelí stejné mrzutosti jako jeho slavný imaginární krajan, detektiv Hercule Poirot. I jeho všude považují za Francouze, což je sice vzhledem k jeho pozici desetinásobného šampiona francouzských žokejů pochopitelné, ale samotný Soumillon to snáší jen se skřípáním zubů.
 
"Moje žena je Francouzka a otec také Francouz, ale moje srdce je belgické. A stejně mi při všech příležitostech malují ke jménu francouzskou vlajku, no nenaštvalo by vás to?" říká mi později. Mimochodem, zmiňovaný otec Jean-Marc Soumillon byl překážkovým žokejem a Christophova manželka Sophie Thalmann pracuje jako moderátorka a v roce 1998 byla Miss Francie.
 
Zdá se, že si Christophe Soumillon výlet do Prahy opravdu užívá. Pečlivě si pěšky prochází celou dráhu a ještě před svým prvním angažmá dne odbíhá na autogramiádu do sázkové haly. Neodmítne žádného fanouška ani zájemce o společnou fotku či autogram. Svou misi ambasadora dostihového sportu bere naprosto vážně.
 

Čtěte také: Profil Christophe Soumillona před EJC

 
Když má v nově zřízené “fan zóně” pokřtít knihu Dostihové sny Václava Luky, dáváme mu na výběr mezi nealkoholickým Bohemia Sektem a dětskými "rychlými špunty". Pobavený Soumillon se rozhlédne po frontě lidí kolem sebe a ukazuje na první variantu. "Vidím tady hodně dětí, tak jim ty rychlé špunty nechme," prohlašuje s úsměvem.
 
Na Soumillonově přítomnosti v Praze má hlavní zásluhu právě muž, jehož biografii uvolněný Soumillon křtí. "Když se mě Václav Luka v zastoupení pořadatelů zeptal, jestli bych přijel na Evropský pohár žokejů, neměl jsem s vašimi dostihy žádnou zkušenost. Trochu jsem se poptával několika jezdců, kteří se zúčastnili dřívějších ročníků EJC a ti mě ujistili, že Praha je krásné město a zdejší dráha má dobré parametry. Ty reference byly dobré," shrnuje své myšlenkové pochody z konce léta, kdy byl poprvé osloven.
 
"Určující bylo i to, že vaši koně mají určitou kvalitu, což vnímám jako důležitou věc, která podobné akce pomáhá lépe prodat. Pokud pojedete někam, kde jsou špatní koně a neznáte žádného místního trenéra, bude to pro vás těžké a dvakrát se tam nepohrnete. Česko má z mého pohledu několik kvalitních profesionálů, které známe i ve Francii," vysvětluje.
 
Samotný Soumillon zároveň přiznává, že poprvé si českého turfu všiml právě v souvislosti s francouzskými starty Václava Luky. "Nebyl jsem zdaleka sám, kdo začal Václavovy koně registrovat. Vždycky vypadají dobře v paddocku, zanechávají dobrý dojem a pravidelně se jim daří na dráze. To vám říká, že máte před sebou dobrého koňaře."
 
Že se české stáje postupně dokázaly prosadit ve Francii, vnímá jako velký výkon, který jednou docení historie. "Laťka je vysoko a je to strašně těžké. Vzpomínám si, jak kdysi jezdívali do Francie hvězdní koně z Belgie a více méně neměli šanci, protože úroveň byla prostě úplně jinde. Od té doby jezdí do Francie s reálnou nadějí uspět jen Němci, Britové a občas Italové. Třeba i pro takové Španěly je obtížné udělat ve Francii výsledek," popisuje.
 
Intermezzo č. 3: První velký moment
 
První ze dvou magických momentů dne v podání Christopha Soumillona přichází brzy po začátku soutěže. Na startu BAK - 83. EJC Gerschova memoriálu přidrží favorita Rateho a připravuje chtivému hnědákovi DS Pegas poklidnou první polovinu dostihu v poli.
 
400 metrů před cílem ho posílá na špici a svěřenec Čestmíra Olehly odskakuje zbytku pole o 7 délek. Spokojený Soumillon po doběhu shrnuje názor všech přítomných: "Ten dvouletý hřebec má velký potenciál. Bude tady v Česku velmi zajímavým koněm pro budoucnost…"
 
V dalších třech dostizích se hvězda dne musí vyrovnat s porážkami. Osmé místo s bělkou Provence v rámcovém dostihu na 2400 metrů není velkým překvapením, ale vítěz Zlatého poháru Premier Lion končí v Pemat Trading EJC Long - 41. Velké ceně českého turfu na měkké dráze jen o příčku lépe.
 
Speed obhájce vítězství Troizileta v nejbohatším rovinovém dostihu české sezony Leram EJC Million tentokrát postrádá potřebné grády a po bojovném výkonu v závěru končí třetí. Pětiletý hřebec stáje Leram je handicapován lehkým zraněním při transportu, ale jeho žokej vnímá jako rozhodující moment dostihu překonání cesty na začátku cílové roviny.
 
"Byl to krásný dostih, který se divákům musel líbit. Kdyby můj kůň nepřeskakoval cestu, možná bychom skončili druzí nebo aspoň výrazně blíž vítězi. Ale Troizilet na začátku roviny ztratil rovnováhu a tím i potřebnou pohodu v závěru. Škoda," krčí rameny Soumillon.
 
Intermezzo č. 4: Zaříkávač loučícího se ryzáka
 
Situace před posledním hodnoceným dostihem Lokotrans EJC Middle snad nemůže být zajímavější. Belgická superhvězda je stále ve hře o celkové vítězství na Evropském poháru žokejů. K předstižení průběžně vedoucího Adrieho De Vriese mu stačí "maličkost" - zvítězit v sedle Wirelesse, pro kterého to má být poslední start před odchodem do chovu.
 
Co teoreticky působí jako relativně pravděpodobná varianta, dostává výrazné trhliny v paddocku. Wireless je živější než kdykoli předtím. Rozhodne se prostě stávkovat a za žádnou cenu nechce nechat svého hvězdného žokeje nasednout. Chvilkový incident přerůstá v několikaminutové potýkání. Soumillon odchází spolu s Václavem Lukou a vodičkou Ivanou Polanskou na dráhu, ovšem pěšky.
 
Když se mu později svěřuji s myšlenkou, že jsem v té chvíli pomalu očekával jeho rezignaci, tváří Christopha Soumillona prolétne úsměv. "To se ovšem nestalo," mrkne pobaveně. "Víte, pokud někomu důvěřujete, tak se na něj prostě můžete spolehnout. Václav svého koně dobře zná. Předem mi říkal: Buď opatrný, dnes je hodně živý a zlobil už při sedlání. Varoval mě, abych si dal pozor, ale dodal, že to bude dobré. Tak jsem mu věřil."
 
A ono to nakonec opravdu dobré je. Soumillon zůstává ledově klidný, zpočátku nechává Wirelesse po jeho způsobu cválat bez zájmu na konci pole. "Na protilehlé rovině byl ještě vzadu, ale už jsem cítil to vnitřní chvění. Věděl jsem, že ho musím nechat co nejdéle na pokoji a neplést se mu do toho," rekapituluje po pár hodinách.
 
Odcházejícímu šampionovi mílařů hraje do karet svižné tempo i fakt, že všichni jezdci vytahují své koně do vnější stopy. Soumillon je díky tomu může pohodlně podjet vnitřkem. Ve chvíli, kdy hřebce požádá o zrychlení, je rozhodnuto nejen o vítězi tohoto dostihu, nýbrž i celého Evropského poháru žokejů.
 

Foto: Klobouk dolů, Christophe. Evropský pohár žokejů v obrazech

 
"Viděl jsem, jak krásně zabírá a s jakou lehkostí akceleruje. To je ta chvíle, kdy chce běžet a bojovat s ostatními. Koně, kteří se takto chovají před dostihem, většinou nechtějí utíkat. Jenže Wireless předvedl naprosto úžasný výkon," pokyvuje Soumillon hlavou.
 
Před tribunu se vrací v naprosté euforii. Postupně hází fanouškům do hlediště bičík, ochranné brýle i rukavice. Wirelessovi na usmířenou natrhá v ceremoniálním paddocku kus trávy. Nabuzený ryzák se přece jen přiblíží a kousne si. Jako vítězové se v tu chvíli cítí oba.
 
Třebaže by se čistě ze sportovního hlediska dostih nevešel ani mezi Soumillonových TOP 500 vítězství, hvězdný Belgičan z něj má obrovskou radost. Ještě večer po dostizích si ho ve společnosti kolegů několikrát pouští na mobilu a znovu ho nadšeně prožívá.
 
Intermezzo č. 5: Lepší atmosféra než v Dubaji a Hongkongu
 
Na stupních vítězů, kde mu dělají společnost Adrie de Vries a Eduardo Pedroza, si vyfotí několik selfie, které vzápětí posílá na Twitteru do světa. Obrázky z Prahy jsou teprve třetí letošní příspěvek na Soumillonově profilu.
 
"Jsem trochu na Twitteru, ale píšu spíše výjimečně. Letos jsem napsal tři vlastní tweety, z toho jeden včera, protože to pro mě byl výjimečný moment. Musím se přiznat, že ve skutečnosti nemám k sociálním sítím moc blízko. A nemám rád ani neustálé pořizování selfie. Občas něco vyfotím, protože musíme propagovat dostihový sport a vím, proč to dělám. Ale jinak je mi to cizí," říká mi později.
 
"Nejlepší způsob, jak žít svůj život, je v současnosti. Užívat si každý moment. Mít skutečné zážitky, ne pouze s nimi pózovat. Když vaše děti dělají první krůčky nebo se poprvé udrží na kole a vy to sledujete jen přes telefon, tak vám ty chvíle ve skutečnosti unikají, protože si je nedokážete užít správným způsobem. A to platí ve všem," dodává rozhodně Soumillon.
 
O tom, že se snaží žít svůj život tady a teď, přesvědčuje francouzský šampion i v sobotu podvečer. Ochotně přichází do televizního studia na zakončení přímého přenosu ČT Sport, ale po očku sleduje dění na dráze kolem dostihu poníků. Rychle pak sbíhá na slavnostní ceremoniál, kde nadšeným aktérům Pony ligy věnuje ceny a spolu s Václavem Janáčkem, Bauyržanem Murzabajevem a Eduardem Pedrozou zapózuje s dětmi na fotografiích.
 
Po dostizích se Soumillon zúčastňuje večerní after-party. Spolu s dalšími žokeji se královsky baví na módní přehlídce a také na následných koncertech Michala Davida a skupiny Floorless, s níž zpívá jako host žokej Fergus Sweeney.
 
"Strašně se mi líbila pohodová atmosféra celého dne," svěřuje se večer. "V samotné soutěži nebyla mezi žokeji ani stopa po nějaké agresivitě nebo řevnivosti. Všichni jsme se vzájemně respektovali a mezi dostihy jsme se bavili, jako kdybychom se celý život přátelili. Přitom polovinu kolegů jsem před dostihy prakticky neznal. To je něco, co se vám jinde ve světě nestane, a to jsem byl třeba v Hongkongu nebo Dubaji. Dlouho jsem tak uvolněnou atmosféru na dostizích nezažil a moc to obdivuji…"
 
A také v jiných ohledech mluví Christophe Soumillon o Praze v superlativech. "Úroveň koní byla dobrá, kvalitní dráha i startovací boxy, dobré jídlo a pití po dostizích, všechno bylo skvělé. Projekty jako EJC bývají běh na dlouhou trať, je třeba postupovat krok za krokem. Jsem si ale jistý, že to, co tady děláte, může dokonce inspirovat pořadatele v zemích s rozvinutým dostihovým průmyslem. Protože všem nám jde o stejnou věc - potřebujeme dostat lidi na závodiště a vést je k tomu, aby si užili den na dostizích a rádi se vraceli."
 
Intermezzo č. 6: Volné odpoledne na břehu Vltavy
 
Jeden z nejúspěšnějších žokejů současnosti zůstává v Česku až do nedělního odpoledne. Volný den chce využít k toulkám starou Prahou. Dáváme si sraz na 14. hodinu, kdy má být před hotel President přistaven kočár, který Christopha Soumillona vezme na projížďku historickým centrem.
 
Když se ve stanovený čas objeví na nábřeží lehký kočár tažený dvěma kladrubskými bělouši, samotný žokej je spolu se svým agentem už dávno v ulicích. "Nemohl jsem se dočkat, tak jsem už vyrazil. Kde jsem teď? Stojím před Schwarzenberským palácem, nádherná budova," prohodí do mobilu.
 
Protože čas se krátí a hvězdný host bude muset rovnou ze své procházky spěchat na letiště, vyzvedávám jeho zavazadla, nakládám je do kočáru a vyrážíme mu po nábřeží a Mánesově mostě naproti. "Počkáme na vás před budovou metra Malostranská. Zeptejte se lidí, aby vás nasměrovali," říkám Christophu Soumillonovi do telefonu.
 
Sám si nejsem jistý, za jak dlouho může desetinásobný francouzský šampion na stanovené místo trefit, ale čekáme jen pár minut. Vzápětí se usměvavá hvězda se svým společníkem objevuje před kočárem. "Část cesty jsme jeli na koloběžkách," spokojeně se culí.
 
Kolem nás procházejí davy turistů, ale nezdá se, že by Christopha Soumillona kdokoli poznával. Stejně jako v samotném hotelu, jehož portýr na můj dotaz, co říká na setkání s hvězdou světových dostihů, znejistěl s tím, že Belgičana považoval za basketbalistu nebo volejbalistu. "Tak na to jsem opravdu příliš malý. Pod košem nebo sítí bych moc vysoko nevyskočil," směje se Soumillon, který je na všech fotkách o hlavu menší než jeho slavná manželka.
 
Pár japonských turistů si fotí bílé koně, kteří táhnou náš kočár, ale nevypadá, že by zaznamenali, kdo sedí uvnitř. Ani není divu, týden před Cenou vítězného oblouku se japonští turfmani chystají spíše do Paříže než do Prahy.
 
"Fotil si nás na chodníku jeden policista, nevím proč. Dělává to zdejší policie?" vyptává se Soumillon a já ho ujišťuji, že mnohem častější to bylo před rokem 1989.
 

Štěstí podle Frankieho Dettoriho. Ukázka z nové knihy o Václavu Lukovi

 
Vracíme se na druhý břeh Vltavy a díváme se na nedaleký Karlův most, který si Christophe Soumillon stihl projít o pár hodin dříve. Vysvětluji mu, že otec vlasti Karel IV. byl svým způsobem Francouz. U Rudolfina zahneme doprava a pokračujeme Křižovnickou ulicí na nábřeží. Vítěze posledních dvou ročníků Dubai World Cupu baví velká koncentrace historických budov na tak malém prostoru.
 
"Tolik nádherných památek! Strašně se mi líbí, jak je Praha autentická. Je to barevné a členité město, mnohem pestřejší než třeba Londýn a Paříž, kde je hodně šedi. A mimochodem také velmi čisté ve srovnání s řadou evropských metropolí," prohodí Soumillon a živě se zajímá o to, proč Praha vyvázla z druhé světové války téměř nepoškozena.
 
Prodíráme se víkendovým provozem kolem davů turistů směřujících na Karlův most. Na nábřeží míjíme kavárnu Slavii a kolem Národního divadla míříme na Žofín, kde se otáčíme. Soumillon si každou chvíli něco fotí a ptá se, kdo má pravdu v letitém sporu Čechů s Američany o značku Budweiser.
 
Kdesi na Smetanově nábřeží vytahuje žokejův agent Steve Obry mobil se streamem televize Equidia. Ve Štrasburku se právě běží listed Grand Prix de la Region Grand Est. Soumillon se na chvíli předklání v kočáře a upozorňuje mě na běžícího Subway Dancera.
 
"Tohohle koně jsem měl jezdit," ukazuje prstem na čtyřletého Monsieura Croco, který vítězí lehce o 6 délek. Nezdá se však, že by to Soumillona nějak zvlášť mrzelo. Momentálně neusiluje o žádné rekordy a dnes má prostě volný den. Opět se pohodlně opře o čalounění a užívá si zářijového sluníčka.
 
Ptám se ho, kde po tolika úspěších stále bere ten hlad po vítězství a dostihovou radost, které vrchovatě předvedl i včera ve Velké Chuchli. "Myslím si, že klíčem k úspěchu je uchovat si v hlavě něco z té radosti, kterou člověk mívá jako dítě. Měl jsem v dětství spoustu snů a projektů, pořád mě něco zajímalo," zamýšlí se Soumillon.
 
Po chvíli dodává: "Ve Francii si většina lidí myslí, že jsem arogantní. Jenže to máte tak: Když chcete být v něčem nejlepší a usilujete o to stát se jedničkou, třeba v mé rodné Belgii se to bere jako normální věc. Pokud ale něco takového řeknete ve Francii, hned jste arogantní. Je to zvláštní kulturní rozdíl. Zatímco v Americe lidé milují jedničky, ve Francii dávají přednost dvojkám. Třeba i v cyklistice, Francouzi mají tendenci vynášet do nebe sportovce, kteří nikdy nic velkého nevyhráli a na vítězích naopak hledat různé mouchy. Tohle je mi naprosto cizí. Miluji vítězství, chci být jedničkou a nestydím se za to. Někdy se tím sportovec dostává pod tlak, ale já se ho nebojím. Mám rád konstruktivní tlak…"
 
Týden před Cenou vítězného oblouku se opakovaně stáčí řeč i k tomuto Soumillonově oblíbenému dostihu. Nadhazuji, že jsem měl jako divák rád jeho prvního vítěze Dalakhaniho a zároveň vím, že samotný žokej dodnes staví nejvýše svou druhou vítězku - neporaženou Zarkavu.
 

Čtěte také: Jak žijí hrdinové Velké. Unikátní televizní série sleduje tři žokeje

 
"Oba to byli skvělí koně a měl jsem je rád. Dalakhani byl všestrannější a snadnější na ježdění, ale neměl ten obrovský elán. On zrychloval nadvakrát, zatímco Zarkava dokázala zabrat v jednom okamžiku. Naprosto explozivně. V jednu chvíli ztrácela šest nebo deset délek - a najednou byla vpředu. Kolikrát mi to připadalo až bláznivé. Všechno dělala s lehkostí, nikdy nemusela pořádně bojovat a my jsme se nikdy nedozvěděli, jak dobrá byla doopravdy," zasní se Soumillon.
 
Připomínám mu, že za posledních deset let se objevilo hned několik dalších fenomenálních klisen jako Tréve nebo současná hvězda Enable.
 
"Vůbec není snadné je porovnat, Zarkava se dostala na vrchol velmi brzy a její kariéra nebyla tak dlouhá. Zazářila a odešla do chovu. Myslím si, že kdyby zůstala ještě rok na dráze, vyhrála by Arc i podruhé. Ale to už dneska nikdo nezjistí. Zarkava vystupovala z řady svým obrovským speedem, na 300 metrech dokázala předvést závěr jako Usain Bolt. Její nástupkyni mimochodem držím palce, myslím si, že Enable ten historický hattrick klidně může získat," je přesvědčen Soumillon.
 
Proplétáme se staroměstskými uličkami a v jedné chvíli vjíždíme v plné parádě před dlouhý hrozen turistů čekající pod orlojem. Upozorňuji hvězdného hosta na vtipnou souvislost, že dvojice kladrubských běloušů zapřažená do kočáru je svým způsobem stájovými kolegy Nagano Golda, neboť patří Václavu Lukovi staršímu.
 
Znovu se vracíme k historickému vystoupení českého koně v Ascotu, které i Soumillonovou zásluhou skončilo těsným druhým místem. Co vlastně žokeji blesklo hlavou, když mu hned po startu skočil do cesty vítěz britského derby Masar? "Neměl jsem vůbec čas si uvědomit, jak se to seběhlo. Byl to zlomek vteřiny. Myslel jsem, že nám Masar spadne pod nohy a nic s tím neudělám. Ale to je život a dostihy takové situace prostě přinášejí. Nebyla to chyba koně ani jeho jezdce, prostě se to seběhlo. Když jsem po pár vteřinách zjistil, že nikdo nespadl a jsem v bezpečné pozici, oddechl jsem si. V tu chvíli jsem věděl, že jsem ztratil pár délek, ale nehrálo to žádnou zvláštní roli. Kůň mi nepuloval, cválal ve velkém klidu a to pro mě bylo nejdůležitější. Stáli při nás všichni svatí…"
 
Šance Nagano Golda první říjnovou neděli v Longchamp vidí jako zcela otevřené. "Klíčem ke všemu je, že v Ceně vítězného oblouku musíte jít zezadu. Nagano Gold potřebuje během dostihu odpočívat na zadní pozici a když má dostatečný klid, je schopen zopakovat výkon z Ascotu. A uvidíte, na jaký výsledek to bude stačit. V létě v Deauville bohužel potřebný klid neměl, ale jsem přesvědčen, že ten přípravný dostih mu dal hodně. Nagano Gold se může ještě zlepšit," říká přesvědčivě.
 
Dorazili jsme na Staroměstské náměstí. V místech, kde národ kdysi vítal zlaté hokejisty z Nagana, pražský víkend Christophe Soumillona končí. Nasedá do přistaveného taxíku a míří na letiště. "Bylo to bezvadné. Kdoví, třeba se k vám ještě někdy vrátím. Pokud jde o mě, určitě bych si to rád zopakoval,” loučí se spokojeně.
 
 



reklama 13A




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

 

• Audio rozhovory nejen o koních s lidmi kolem nich. Klikněte na www.equiradio.cz

 

NEPŘEHLÉDNĚTE