Parkurová jezdkyně Natálie Roučková má na kontě hned několik mistrovských titulů. Za své životní koně považuje především ty, s nimiž na tyto úspěchy dosáhla. "Nejdříve jsem získala titul s Genetou, to jsem byla mladý jezdec. Dále pak Euphorie-Boy, který byl první v ženách, Ahorn-T a posledním byl Cohiba. Všichni byli velmi silné osobnosti," vzpomíná

 

V naší pravidelné rubrice se věnuje temperamentnímu Ahornovi, který do jejího života vnesl nejeden hořkosladký zážitek.

 

Jak jste se spolu s Ahornem poprvé setkali?

 

Začala jsem ho jezdit na Odolené Vodě, kde byl odchovaný Vladem Hrnčiarem v Tarpanu. Jeho bratrem byl Volonter-T, což byl tehdy jeden z nejúspěšnějších koní v Čechách, jezdila ho Zuzka Zelinková. Ahorn pocházel ze stejné matky, která vždy dávala velmi dobrá hříbata. Zrovna v době, kdy jsem hledala koně, pracoval v Odolené Vodě Jirka Papoušek a jezdil Ahorna. Když jsme ho viděli v pěti letech skákat, zaujalo nás, jak byl na skoku neskutečně pozorný, a tak Aleše napadlo, abych vyzkoušela právě jeho. V tu chvíli jsem zjistila, že právě takového koně potřebuji. Tehdy byl ještě hřebec.

 

Vzpomenete si na vaše společné sportovní začátky?

 

Nejdříve jsme se spolu účastnili soutěží Kritérií mladých koní pěti a šestiletých, kde býval většinou mezi prvními třemi. Rozhodčí mu sice vytýkali, že mu trochu visí nohy, ale on skákal skutečně metr nad horní bidlo. Koneckonců změnilo se to v okamžiku, kdy přešel první větší parkur, od té doby naopak schovával přední nohy tak vehementně, že ani nebyly vidět na fotografiích. Měl takový ten ďábelský odraz, to byl neuvěřitelný pocit, kdy vás ohromná síla vezme s sebou. Každý, kdo to zažil, ví, že takovou energii v sobě nemá zdaleka každý kůň.

 

Jaký byl pod sedlem, prozradíte nám nějaká jeho specifika?

 

Ahorn byl rozhodně zvláštní osobností. Na jednu stranu byl opravdu hodně bujný, na druhou stranu, když na něj sedla moje máma, přepnul se do režimu nejhodnějšího koně pod sluncem. Neuvěřitelný vliv na něj měla atmosféra závodů. Obrovsky ho to nabíjelo a dodávalo mu to sebevědomí. Miloval potlesk, strašně rád se předváděl. Ahorn je vzrůstem maličký, ale v okamžiku, kdy vstoupil do kolbiště, rázem o půl metru vyrostl. Jeho bujnost měla bohužel na svědomí řadu zbytečných zranění a zdravotních komplikací. Byl neustále ve vzduchu. Standardně při každém parkuru ztratil jednu až dvě podkovy. V Tarpanu například několikrát prokopl zadníma nohama střechu kolotoče. Bylo s ním opravdu veselo. Proto jsme ho pak nechali vykastrovat.

 

Kromě mistrovského titulu jste si společně připsali řadu dalších úspěchů. Který vám utkvěl v hlavě?

 

Nikdy nezapomenu na společný start v rámci Světového poháru v Lipici. Celý parkur jsme absolvovali čistě až do poslední překážky, kde mě odhodil. Vůbec jsem to nečekala. Měl obrovskou sílu a ke konci parkuru jsem ho už skoro neřídila. Byl to takový hořkosladký zážitek. Na druhou stranu pak naprosto úžasně vyhrál mistrovství na Ptýrově a společně jsme také absolvovali evropský Youngster Cup pro jezdce do pětadvaceti let. Tenkrát to byla novinka. Ahorn byl v podstatě pokaždé do desátého místa, což byl pro mě obrovský úspěch. Jen když o něm takto vyprávím, vrací se mi ten adrenalin, který jsem s ním zažívala. Vlastně jsem nikdy nevěděla, jak to dopadne, jestli ho uřídím, či nikoli. Jsou koně, u nichž víte, co máte čekat, jezdit Ahorna bylo něco jako skákat bungee jumping.

 

Jak a kde si dnes osmnáctiletý Ahorn užívá svého důchodu?

 

Ahorna od hříbátka vypiplala Johanka Černá, která později dělala ošetřovatelku mně a Alešovi. Díky ní byl už odmala hodně zvyklý na lidi. Trávila s ním hodně času. Původně jsme zamýšleli, že by si ho mohla vzít právě ona. To ovšem bohužel nedopadlo, jelikož pro něj neměla vhodnou stáj. Věnovala jsem ho tedy do Liberce k Milanu Korábovi, kde i přes svou speciální povahu dnes vozí děti a je zde velkou hvězdou.

 

 

Foto archiv Natálie Roučkové