Hana Kutějová spojila celý život s koňmi. Jejím manželem byl Jan Kutěj, jeden z nejvýraznějších trenérů porevolučních let. Sama má však za sebou úspěšnou parkurovou kariéru.

 

„Ke koním jsem přišla přes hnůj. Tatínek měl zahrádku a kupoval do pařeniště hnůj v Tomášském dvoře v Brně. To je tam, kde je dnes Moravan,“ vzpomíná Hana Kutějová na dětství strávené v jihomoravské metropoli a na to, jak jí učarovali koně. 

 

„Jednou, když tam tatínek jel zase objednávat hnůj, vzal nás se sestrou sebou. A už to bylo,“ říká se smíchem. Tehdy byla na koně ještě malá, v oddíle jí řekli, že má přijít, až jí bude deset let. Rodiče si mysleli, že na to zapomene. „Ale já jsem nezapomněla, a když mi bylo deset, došla jsem si tam pro přihlášku,“ pokračuje. „Nebyla jsem nijak preferované dítě, neměla jsem rodiče, kteří by byli v jezdeckém prostředí známí, tak jsem tam docházela a dělala, co bylo třeba. Když mě vyhodili dveřmi, vrátila jsem se oknem,“ vypráví s tím, že věděla, že chce zkrátka být u koní. 

 

„Jezdila jsem ze začátku v Tomášském dvoře. Klub se jmenoval TJ Spartak Královopolská. Měli jsme k dispozici stodolu, která sloužila jako jízdárna. Dnes by byla nevyhovující, ale tehdy to jen tak někdo neměl, to byl luxus. A tam si mě asi jako čtrnáctiletou vybral jeden z předních jezdců Spartaku Ivo Hlavinka, že s ním mohu jezdit kobylku Uranii. Takže jsem mu pomáhala s tímto koněm. Ona mě neustále shazovala, protože pan Hlavinka třeba nechodil jezdit, jak měl. A když jsem pak přišla já, měla jsem letecký den,“ popisuje Hana Kutějová a dodává: „Nebylo moc koní pro závodění, většina jich byla nějak pokažených, takže jsme se spíš sázeli, kdo na závodech dojde až k druhému nebo třetímu skoku.“

 

 

V začátcích ovlivnili kariéru Hany Kutějové manželé Bajerovi. „Na Talentovi, což byl kůň paní Bajerové, jsem jednou přeskákala „Z“ a vyhrála jsem ho. A už ze mě byla parkurová jezdkyně,“ říká s nadsázkou. Další dva roky pak jezdila právě u pana Bajera za Meoptu Přerov.

 

Prvním koněm do vysokého skákání byl ovšem Kran. Prošel výcvikem majora Myslíka pod jménem Largo. „Mě bylo tehdy devatenáct a jemu bylo osmnáct. Startovali jsme na národním mistrovství, kde jsme se kvalifikovali do Prešova na federální mistrovství. To bylo v roce 1969. Byl to skvělý koník, dobře jezditelný, hodně vydržel a dobře skákal,“ chválí Krana Hana Kutějová. 

 

O svých sportovních úspěších, které sbírala v šedesátých a sedmdesátých letech, mluví skromně. Až by se zdálo, že nerada. „Světská sláva, polní tráva,“ říká. Přitom má na kontě zlato z federálního mistrovství v Košících, kde vyhrála s Normanem. Vítězství a umístění z národních šampionátů má několik.

 

 

„Z Přerova jsem odešla a po krátkém ročním ježdění v malém oddíle poblíž Brna jsem se vrátila do klubu do Ivanovic v Brně. Tam působil pan Tomáš Černý, Jiří Večeřa a také můj budoucí muž,“ vypráví Hana Kutějová. 

 

Známý a úspěšný trenér Jan Kutěj byl jejím manželem přes čtyřicet let, seznámili se už v roce 1964. „Kdyby nezasáhla nemoc, oslavili bychom v roce 2022 padesát let manželství. Jak jsem ho uviděla, už jsem ho chtěla. Zpočátku to byla taková mladická náklonnost. Postupně ale jsem pochopila, že je velká osobnost s vyhraněným názorem. Byl to výjimečný člověk,“ říká Hana Kutějová a popisuje, že se Jan Kutěj celoživotně vzdělával, v chovatelství i v jezdeckém umění. 

 

 

Byl členem reprezentace a vyjížděl na závody do zahraničí. Tehdy se jezdívalo do Weidenu nebo do Tripolisu v Libyi. Pro sebe i další jezdce připravil mnoho koní. V Ivanovicích na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval s Cinzanem, s nímž absolvoval mistrovství republiky v Bohdanči. O pár let později přišel už zmíněný plnokrevný Norman, se kterým se později kvalifikoval právě do reprezentačního týmu. Úspěšný byl také s albertovskou klisnou Halou. 

 

Sama Hana Kutějová vedle Normana, s kterým získala zlato z federálního mistrovství, vzpomíná z té doby ráda také na dalšího plnokrevníka Cedra. „To byl skvělý skokan a přinesl mi mnoho radosti,“ říká. Mnohem později, v devadesátých letech, pak jezdila dalšího výrazného koně - klisnu Sirah. „Povedlo se mi jí jako šestiletou dovést do finále Kritéria mladých koní, v kterém jí předvedl Jiří Pecháček. Potom s ní závodil Jaroslav Jindra a tato dvojice byla velkou oporou reprezentačního týmu,“ vzpomíná Hana Kutějová. 

 

 

Kvůli nemoci dcery se Kutějovi odstěhovali z Brna do Žďáru nad Sázavou. „Chtěli jsme jít do kraje, odkud pocházel můj muž, to je na Severní Moravu, ale nebyly tam byty. Ve Žďáru nad Sázavou byla práce i byt, a tak jsme se od roku 1980 zabydleli tam,“ říká Hana Kutějová. „Máme dvě dcery. Obě by rády jezdily, ale starší vystudovala lékařkou fakultu a neměla tolik času a ta druhá měla velkou alergii na koně.“

 

Koně tak byli životní náplní hlavně rodičů. Po revoluci převzal Jan Kutěj koně od žďárského plemenářského podniku a zúročil své celoživotní vzdělávání a zkušenosti. Začal se soustředit především na chov a výcvik parkurových koní a působil jako trenér. Spolupracoval třeba s Tomášem Černým, který jezdil mimo jiné Raqcuel a Capitolu, trénoval se Zoltánem Tothem a později také s Romanou Jeníkovou, Vladimírem Treterou a Pavlem Vachutkou.

 

Na sklonku života pracoval s hřebcem Calerim. „Trénoval Nikolu Bielíkovou a Caleriho připravoval pro Zuzanu Zelinkovou. Nikola s ním vyhrála mistrovství republiky. A pak s ním měla úspěchy i Zuzka,“ připomíná Hana Kutějová jednoho z nejvýraznějších koní národní reprezentace poslední dekády. „Byl to složitý hřebec, ale kdyby se mu vzalo to hřebcovství, byl by z něj možná úplně obyčejný průměrný kůň. Muselo se s ním pracovat opatrně.“

 

 

V roce 2013 Jan Kutěj zemřel, bylo mu osmašedesát let. V Olomouci se od října téhož roku na jeho počest koná Grand Prix Jana Kutěje. Mezi jezdci i diváky se těší velké oblibě. „Tuto akci samozřejmě každoročně navštěvuji, ale snažím se jezdit i po jiných závodech,“ vypráví Hana Kutějová, která zůstává nadále velkým příznivcem jezdeckého sportu.

 

„Koně sleduji ze všech možných zdrojů. Úroveň sportu šla ohromně nahoru. Za nás jezdilo mnoho jezdců silově, takže to byl chvílemi spíš souboj s koněm. Dnes se jezdci snaží následovat ty nejlepší, což je správná cesta,“ uzavírá Hana Kutějová.

 

Foto poskytla Hana Kutějová