Mistrovství byla rychloakce, vítězství příjemný bonus, říká Wiesnerová

ikonka

Karolína Wiesnerová patřila k nejúspěšnějším pony jezdkyním. Z národních šampionátů si přivezla sedm medailí, z toho tři zlaté. Mistryní se stala i v drezuře mezi velkými koňmi. Nyní se věnuje hlavně skákání a přípravě své mladé klisny.
05.12.2021 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Karolína Wiesnerová patří k mnoha mladým jezdkyním, jejichž začátek sportovní kariéry se pojí s Jezdeckým klubem Mělník a trenérem Vladimírem Mestenhauserem. Karolína dosáhla mnohých úspěchů nejen v drezuře, ale také ve skákání. Propojení obou disciplín je pro ni velmi důležité a považuje za stěžejní jejich vzájemné doplňování. 
 
Kdy jste se poprvé posadila na koně a kdo vás k nim přivedl?
Můj první kontakt s koňmi byl asi jako u mnoha dětí na pouti. Moc se mi to líbilo a koně jsem měla ráda. A jelikož moje mamka již dříve jezdila, tak se rozhodla mi koupit vlastního poníka. Bylo mi asi pět nebo šest let. Jednalo se o poníka Camelot, na kterém jsem se naučila úplné základy. Když mi bylo osm let, začala jsem dojíždět trénovat na Mělník k panu Mestenhauserovi. Zde jsem složila licenci a začala jsem jezdit na závody. 
 
Jak probíhaly vaše sportovní začátky a s kterými koňmi se pojí?
V začátcích jsem měla dva vlastní poníky, Baby a Dráčka. Na Baby jsem se zprvu bála, ale poté jsme se sehrály a dosáhla jsem s ní spousty úspěchů. Postupem času jsme oba tyto poníky přestěhovali na Mělník, kam jsem již v tu dobu dojížděla na tréninky. 
 
Vzpomenete si na své úplně první oficiální závody?
To si pamatuji moc dobře. Týden po složení Zkoušek základního výcviku jezdce jsem absolvovala závody v rámci Pony festivalu na Mělníku. Jela jsem na poníkovi jménem Charlie. Ten den nebylo moc dobré počasí a já jsem překonala asi dva skoky, a pak jsem spadla.
 

Psali jsme: Alexandra Hanáčková: Nejraději vzpomínám na mistrovství Evropy v Olivě

 
Vy jste byla v pony kategoriích velmi úspěšná v parkuru i v drezuře, čím pro vás byly tyto disciplíny atraktivní?
Když jsem začala skákat, bylo mi jasné, že drezura je nezbytnou součástí práce s koňmi. Zároveň mě ta drezura začala velmi bavit, neboť se jedná o velmi elegantní disciplínu, která je založená na jemnosti a precizním provedení cviků. Skákání mi zase přinášelo adrenalin a různorodost. Tak jsem byla moc ráda, že mám možnost věnovat se oběma disciplínám, které se vzájemně doplňují.
 
Vy jste byla v pony kategoriích velmi úspěšná, jakých umístění jste dosáhla v rámci mistrovství České republiky?
S Dráčkem jsem zvítězila na drezurním mistrovství pony, ten stejný rok jsem s poničkou Baby obsadila druhé místo ve skákání. O rok později jsem s Dráčkem brala bronzovou medaili v drezuře, druhé místo jsme přidali i následují mistrovství. Druhou zlatou medaili z drezurního mistrovství jsem vybojovala s ponym Sweet Heart. Třetí vítězství se mi podařilo získat v týmové soutěži. K tomu jsem přidala ještě druhé místo s ponym kategorie B Ojoetsjni´s Grevenrit, opět v individuální kategorii. 
 
Po ukončení pony kariéry jste začala závodit i s velkými koňmi, jak tato vaše cesta probíhala?
Dlouhou dobu jsme vybírali a zkoušeli různé velké koně, ale žádný mi bohužel nesedl nebo měl nějaké zdravotní problémy. Tak jsem začala jezdit koně z JK Mělník, ráda vzpomínám například na Lindu nebo Gormitta. 
 

Čtěte také: Mým cílem je dobře jezdit, úspěch se dostaví, říká Anna Marie Dudová

 

Současně jste se ale ještě stihla stát mistryní České republiky v drezuře v kategorii dětí.
Ano, tuto příležitost jsem dostala díky Zuzce Balouškové, která mi půjčila svou klisnu Zafiru. V té době jsme obě dvě trénovaly u Lucky a Báry Marešových, kde jsme se domluvily, že bychom mohly zkusit právě mistrovství. To bylo asi měsíc před konáním šampionátu v Kralovickém dvoře, takže jsme rychle vyjeli na závody, abychom stihli splnit kvalifikační podmínky. To se povedlo a my jsme na závody odcestovali. Mistrovství se velmi vydařilo a já jsem se díky této „rychloakci“ stala mistryní, právě s klisnou Zafirou.
 
V současné době vás můžeme vídat na parkurových závodech s klisnou JLB Paradise, můžete nám o ní něco prozradit?
Klisna JLB Paradise je pro mě jeden z nejdůležitějších koní v mé jezdecké kariéře. Nyní je to asi rok a čtvrt, co jsme ji přivezli z Moravy od chovatelů Bosákových. Koupili jsme ji jako šestiletou, když měla za sebou Kritéria mladých koní. Jedná se o velmi hodnou a ochotnou klisnu, která se vždy snaží mi v parkuru pomoci. Je příjemná na ježdění a dobře spolupracuje. V letošní sezoně jsme spolu závodily v parkurech do stupně L**, kdy jsme se zúčastnily i rámcových soutěží v rámci Českého skokového poháru. Několikrát jsme i zvítězily a většinu parkurů jsme zvládly buď čistě, nebo s jednou chybou.
 
Kdo vás v průběhu vaší jezdecké kariéry nejvíce naučil a komu vděčíte za dosažené úspěchy?
Určitě vděčím Vladimíru Mestenhauserovi, který mě v pony sportu dostal opravdu daleko. Důležitými drezurními trenérkami pro mě byly Jana Rosická a Romana Hájková. Momentálně je mou trenérkou Laura Helebrantová, která se mi velmi věnuje a hodně mi pomáhá s mojí současnou klisnou Paradise. 
 
Neměla bych opomenout Zuzku Balouškovou, která mi připravila jednoho z poníků, Sweet Hearta, když byl těsně po obsednutí. A právě díky Zuzce jsem měla možnost zvítězit i na mistrovství České republiky v drezuře. 
 
A samozřejmě za celkovou možnost jezdit vděčím celé své rodině a převážně mamce, která byla vždy hlavním iniciátorem. 
 
Foto: poskytla Karolína Wiesnerová