Michal Hyka: Je důležité, aby jezdec pochopil smysl toho, co dělá

ikonka

Moderování a pomoc při parkurových závodech, studium, trénování, ježdění soukromých koní a péče o vlastní stáj. To je jen část toho, co má Michal Hyka na starosti. Společně se se svojí sestrou Denisou věnují parkurovému sportu a výcviku mladých koní.
29.09.2022 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Michal Hyka se svými koňmi sídlí na Ptýrově, kde se o veškerý provoz stáje a péči o jejich koně stará společně s ostatními členy rodiny. Jeho začátky jsou úzce spjaty s Danielem Voksou, se kterým spolupracuje dodnes. 
 
Jak jste se dostal ke koním?
Moje cesta ke koním vedla přes rodiče a dědu. Dá se říci, že jsem se k nim dostal úplnou náhodou, a to díky jednomu poníkovi. Poník Míša přivedl k jezdectví mě i moji mladší sestru Denisu.
 
Jak probíhaly vaše začátky? Kdo vás jimi provedl?
Po nějakém čase, kdy jsem častěji než na poníkovi seděl na zemi, jsem přesedlal na velké koně a v čerstvých dvanácti letech složil licenci. Mými začátky mě provázela spousta lidí, ale ústřední postavou je rozhodně Dan Voksa, se kterým spolupracuji od poníků až do současné doby.
 
Je nějaký kůň z vaší sportovní kariéry, na kterého nemůžete zapomenout?
Nedokážu zapomenout na mnoho koní a nebylo by asi fér vybrat si jen jednoho. Spousta koní mě dovezla k nějakým úspěchům. Goltara k prvnímu mistrovství, Alabama mě provázela tehdejším Kolowrat Junior Cupem, a s Glenem jsem startoval v soutěžích do stupně ST. Takže nemám vyloženě jen jednoho nezapomenutelného koně, užíval jsem si spolupráci se všemi, i když byla často náročná.
 
V současné době jste vidět spíše s mladými koňmi, kteří to jsou?
Momentálně jsem na kolbištích pomálu vidět s valachem Wisconsin HG. Je to kůň, kterého si dělám od obsednutí a lehce jsem se díky němu dostal k přípravě mladých koní. Dále se snažím pomáhat známým a občas jsem vidět v sedle i jejich koní, pokud je potřeba.
 
Co vás na ježdění mladých koní baví nejvíc?
Řekl bych, že jako každého, ten posun kupředu. Mám radost, když se mi povede posunout koně k nějakému pomyslnému ideálu, který si maluji v hlavě. Další věcí je jejich progres, co se týče chování. Mladí koně mají, v mých očích, trošku větší výkyvy chování, a tak říkajíc zajímavější osobnost.
 

Psali jsme: Poník Míša měl tahat dříví, nakonec Denisu Hykovou dovedl ke sportu

 
K tomu se věnujete i trénování. Co je na tom nejnáročnější?
Neřekl bych, že trénuji. Spíš se snažím pomáhat těm, co chtějí poslouchat. Obecně je pro mě v tréninku důležité, aby jezdec pochopil smysl toho, co dělá, a aby dokázal spolupracovat s koněm bez velkého úsilí. Takže nejnáročnější je správně to celé někomu vysvětlit a předat tak, abych se vyhnul situaci, kdy na mě „čumí jak chleba z tašky“. Dost často se setkávám s tím, že někdo někde něco viděl u jezdců ve velkých soutěžích a trošku mě v hlavě zabíjí sledovat, jak používají věci bez myšlení, jen proto, že to tak nosí a má například Ehning.
 
Také často pomáháte při organizaci závodů na Ptýrově. Co všechno máte na starosti?
Většina lidí mě ze závodů zná jako hlasatele. Také se starám o ozvučení, nastavení fotobuněk a stavbu parkuru. Obecně však záleží na závodech, na kterých jsem. Dost často jsem spíš nějakým bodem předávání informací a pomáhám při všem, co se dá dělat, včetně „tréninku“ na opracovišti.
 
Kromě všech zmíněných aktivit studujete a pracujete. Jak to všechno stíháte?
Studuji na Fakultě životního prostředí na univerzitě v Ústí nad Labem a momentálně spolupracuji s Radkem Housou. Časově je to náročnější, ale vždycky pomůže rodina a s vlastními koňmi to při troše vůle skloubit jde.
 
Jak zvládáte skloubit pracovní i osobní život?
Nevím, co je to osobní život. Dělám to, co mě baví, a to je prakticky můj osobní život. Ale čas na přátele mimo koně se vždycky nějak najde.
 
Vy máte svoji vlastní stáj, o kterou se společně s ostatními členy rodiny staráte. Máte nějak rozdělené povinnosti?
Povinnosti rozdělené nějak specificky nemáme, dost často celá rodina dělá to, co je prostě potřeba udělat. Jak už jsem říkal, na vlastní stáj a koně bych mohl zapomenout, nebýt obrovského úsilí rodičů a sestry. Patří jim za to velký dík.
 
Jaké máte cíle a plány do budoucna?
Já si dovolím tvrdit, že jsem známý tím, že nic neplánuji. Cílem je tedy vlastní kůň ve vyšších parkurech, pokud to půjde, a další spousta práce u koní a kolem nich. Uvidíme, kam mě budoucnost zavede.
 
Foto: poskytl Michal Hyka