Michaela Vajbarová dvakrát zvítězila v oblastním šampionátu Moravskoslezského kraje a v týmové soutěži na mistrovství České republiky obsadila páté místo. Dva roky strávila sbíráním zkušeností u rakouské jezdkyně Ulrike Prunthaller, momentálně skládá zkoušky na drezurního rozhodčího a dále se věnuje ježdění a trénování.

 

Vzpomenete si na svoje začátky? Bylo jezdectví vaší první volbou?

Jako malá jsem se věnovala závodně i krasobruslení, ale jezdectví u mě jednoznačně zvítězilo. Začínala jsem u své tety na ranči, kde jsme měli ustájené dva poníky. Pamatuji si, že jako dítě jsem tam trávila veškerý svůj volný čas.

 

Vy se věnujete drezuře, nelákala vás někdy i nějaká jiná disciplína? Vzpomenete si na svoje první oficiální závody?

Když jsem po ponících začala jezdit velké koně, tak jsem zkoušela i skákat. Ale vzhledem k tomu, že s mým prvním velkým koněm jsem se věnovala především drezurní práci, u drezury jsem zůstala. První závody jsem absolvovala s vlastním koněm Alonzem. Vzpomínám si, že jsem byla hodně nervózní, ale to jsem koneckonců pořád.

 

Jakých úspěchů si nejvíce ceníte? 

Nejvíce si asi vážím dvojnásobného vítězství v kategorii seniorů na oblastním mistrovství Moravskoslezského kraje. Také mám radost z druhého místa v Národním drezurním poháru a pátého místa v soutěži družstev na mistrovství České republiky. Potěší mě však každá dobře zajetá úloha, ze které si odnáším dobrý pocit. Žádného z těchto úspěchů bych ale nedosáhla bez podpory své rodiny a přítele, kteří mě v plnění snů velmi podporují.

 

Vy jste strávila dva roky v Rakousku. Co vás vedlo k vycestování do zahraničí?

Po několika sezónách v České republice jsem se chtěla dále rozvíjet, a tak jsem jela sbírat zkušenosti do Rakouska. Konkrétně to bylo k jezdkyni Ulrike Prunthaller do stáje Bartlgut.

 

 

Jaké byly vaše začátky v Rakousku?

Začátky nebyly vůbec jednoduché. Především jsem si musela zvyknout na rychlejší a efektivnější systém práce jak ve stáji, tak s koňmi. A i když jsem si myslela, že umím alespoň základy ježdění, zjistila jsem, že mám hodně co dohánět. Kromě Ulrike Prunthaller mě trénoval i český drezurní jezdec Michal Košťál. Za zkušenosti získané v Rakousku jsem velice vděčná a čerpám z nich dodnes.

 

Přivezla jste si z Rakouska i nějaké neveselé zážitky?

Bohužel se mi nevyhnulo jedno zranění. Na závodech v Mnichově mě jeden kůň nehezky kousl do rtu, který mi následně museli na mnichovské klinice zašít. Naštěstí tam byli velmi šikovní lékaři a i když to bylo velké zranění, tak dnes není skoro ani vidět.

 

Jak vnímáte drezurní přípravu koní v Rakousku?

Velký důraz kladou na základní přípravu koně. Koně tam mají od pondělí do pátku daný systematický tréninkový plán, díky kterému jsou schopni  rychlejšího výkonnostního  posunu. Pro mě bylo především velkolepé vyzkoušet si trénink s jezdcem, který připravil desítky koní od základního výcviku až do Grand Prix. 

 

Co vás vedlo k návratu do České republiky? 

Do České republiky jsem se vrátila především kvůli rodině a svému koni, kterému  jsem se chtěla začít víc věnovat a závodit s ním. Loučení v Rakousku pro mě bylo velmi těžké, protože jsem to tam měla jako svůj druhý domov. Poté jsme tam s přítelem často jezdili na návštěvu. Nabídek, abych se tam vrátila, bylo spousta, ale zatím nemám v plánu víc než návštěvu stáje.

 

Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?

Momentálně dopoledne pracuji a celé odpoledne trávím ve stáji ježděním a trénováním. Připravuji se ke zkouškám na drezurního rozhodčího a nadále bych se chtěla věnovat drezurní přípravě koní a trénování.

 

Foto: poskytla Michaela Vajbarová