Už třináctým rokem tráví svůj čas v prostředí jezdeckého sportu a po boku svých koní Kateřina Matušková. Ona sama i její rodiče koně vždycky milovali a jednoduše je to vtáhlo a u koní už zůstali.

„Když mi bylo šest let, kamarádka ze školky jezdila na koni a já to šla zkusit s ní. Nakonec jsem u toho zůstala,“ vzpomíná na svůj první kontakt s koňmi jezdkyně. 

 

Které jezdecké disciplíně se tedy v této době věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? 

V nynější době se věnuji parkuru, ale jako malá jsem po úrazu jezdila drezuru a vyhrávala oblastní mistrovství. Nicméně parkur mě vždy přitahoval více, a tak jsem usoudila, že to bude má hlavní disciplína a v té se dále rozvíjím. Samozřejmě jsem věděla, že bez drezury nebudu moci nikdy kvalitně skákat a naučila jsem se ji využívat i v parkuru.

 

Kteří koně s vámi překonali vaše první soutěže a kde k tomu došlo? 

Na počátku jsem jezdila hobby závody a po úspěšném získání licence jezdce jsme začali jezdit na první oficiální závody v drezůře se starokladrubskou kobylou Rimou 7 ve Sviadnově a v Nových Zámcích. Následně pak přišly parkury s koňmi Albion, Samatha, Ankara, Avanti a dalšími. 

 

Zmínila jste závodní místa. Které jezdecké areály jste však využívala pro působení a přípravu svých koní? 

Když jsme si koupili prvního koně, pobývali jsme na Hradci nad Moravicí. Poté jsme koně přemístili do Jakartovic, kde jsem měla nejlepší dětské zázemí. Následně jsme byli v Opavě Kateřinkách. Tam jsme byli zhruba tři roky a následně jsme trénovali v Oticích. Teď jsme v naší vlastní stáji v Mladecku.  

 

Kdo vás zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti a komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla? 

Nejvíce mi na začátku pomáhala Pavla Satková-Gartnärová, která mi předávala hodně svých zkušeností a základních znalostí kolem koní. Dále mi moc pomohl Karel Zaoral v oblasti drezury. A hlavně mě od začátku doprovází trenér Zdeněk Žíla, ke kterému jsem přišla poprvé ve dvanácti letech do Sportovního centra mládeže, kde trénoval s Emilem Ludvíkem. Zdeňkovi jsem rozuměla už jako dítě, co po mně požaduje, a proto mě trénuje a předává mi své dlouhodobé zkušenosti až doposud.

 

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce? 

Když jsem vyhrála oblastní mistrovství v drezuře v Nových Zámcích, byl to úspěch, ale vždy jsem chtěla vynikat v parkuru. Následně se tak stalo na mistrovství dětí a juniorů v Hořovicích v roce 2017. A vlastně celý ten rok byl úspěšný ať už v rámci Českého skokového poháru nebo v zahraničí.

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? 

Výjimečný byl bezpochyby Avanti, koupili jsme jej v jeho pěti letech a překonal se mnou vše, co jsme chtěla. Přeskočil všechno a dodal mi vždy důvěru. Ale nejvíc učitelským koněm byla F.Triomf. Specifický kůň, který nikdy neudělal chybu, ale jakmile jsem přestala jezdit a nechala vše na ni, ukázala mi, že takto to nepůjde.

 

Máte nyní své vlastní koně? Představte nám je.

V tuto chvíli mám Carristu, kterou máme od jejích pěti let a vyrostla se mnou. Naprosto si rozumíme a v průběhu let se společně zlepšujeme. Máme za sebou spoustu závodů v Čechách včetně mistrovství České republiky, ale také na mezinárodní úrovni. Druhým koněm je Forest, jehož máme krátkou chvíli, během níž už máme nespočet úspěšných mezinárodních závodů.

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? 

V dětství jsem se chtěla zúčastnit olympijských her. V tuto chvíli se chci hlavně zlepšovat se svými současnými i mladými koňmi a posouvat se do vyšších obtížností v parkurovém skákání.

 

Foto: poskytla Kateřina Matušková