Matěj Lansgtein nepochází z jezdecké rodiny, přesto ho ke koním přivedla jeho babička. Vystřídal více stájí, až se nakonec dostal do stáje v Klamoši, kde odstartovala spolupráce se Sárou Finsterle. Nyní už dva roky působí jako ošetřovatel jejích koní.

 

Jak jste se dostal ke koním?

Ke koním jsem se dostal přes mojí babičku asi ve čtyřech letech, která sice s koňmi neměla nic společného, ale od malička se ji líbili. Jednoho dne mě vyzvedla ve školce a řekla, jestli se nechci jet podívat na koníčky do Kladrub nad Labem.

 

V současné době jste vidět po boku Sáry Finsterle jako ošetřovatel. Kdy jste jí začal pomáhat a jak tato spolupráce vznikla?

U Sáry jsem už dva roky. Ve stáji Klamoš, kde Sára momentálně působí, jsem byl asi v deseti letech na koňském táboře. V tu dobu jsem docházel ještě do jiné stáje. Po třech letech jsem ze stáje odešel a hledal místo, kam bych se mohl chodit starat o koně. Naskytla se možnost dojíždět do Klamoše, což bylo pro mě velmi výhodné, protože mám stáj deset kilometrů od domu. Ze začátku jsem pomáhal majitelce stáje s provozními koňmi a po krátké době jsem se začal naplno starat jen o Sářiny koně.

 

Co všechno obnáší vaše práce doma ve stáji a na závodech?

Moje práce ve stáji obnáší dá se říci vše od kydání, krmení, lonžovaní, ježdění, atd. Na závodech se snažím dopřát veškerou péči našim koním. Jen řízení kamionu nepatří k mé práci. Na to si budu muset ještě chvíli počkat.

 

Jak vypadá váš běžný den ve stáji?

Když vezmeme například víkend, kdy má druhá ošetřovatelka volno, tak většinou ve stáji spím. Do stáje přijdu na šestou hodinu. Koně nakrmím, obléknu a připravím je do výběhu. Potom mě čeká kydání a ještě udělám ostatní nezbytné práce ve stáji. Pak jdu pracovat s koňmi podle plánu, který vždy připravuje Sára. Někteří koně jdou na lonž, někteří zase pracovat na jízdárnu nebo na procházku do lesa. Je to hodně individuální, kůň od koně. Většinou během dne přijede Sára nějaké koně odjezdit nebo jdeme společně do lesa. Večer se snažíme, aby se koně ještě trochu hýbli,tak se jdou vodit nebo jdou ještě na chvíli do výběhu. To je takový náš normální den ve stáji.

 

 

 

Kudy vedla vaše cesta od úplných začátků až k Sáře Finsterle?

Všechno to začalo v Kolesách u Pavlíny Sůrové na bílém poníkovi Kájovi. V tu dobu mi byly čtyři roky a jezdil jsem na madlech na lonži. V Kolesách jsem zůstal ještě čtyři roky. Pak jsem jezdil u jedné paní u nás ve vesnici, poté následovaly Lohenice a teď Klamoš.

 

Co všechno jste se u Sáry naučil?

U Sáry jsem se naučil téměř vše, co je dle mého názoru potřeba umět, aby mohl ošetřovatel vyjet na závody. Naučil jsem se velké pečlivosti u koní i celého jejich managementu.

 

Nelákalo vás někdy více ježdění a závodní kariéra?

Ani tolik ne, asi před třemi roky jsem absolvoval pár hobby soutěží. Celkem mě to i bavilo, ale pak to zase nějak opadlo. Třeba bude ještě někdy v budoucnu nějaká možnost si zazávodit.

 

Co se vám na práci ošetřovatele nejvíc líbí? Co naopak děláte nerad?

Nejvíce se mi líbí asi to, že s těmi koňmi jsem téměř pořád a vidím i malé pokroky v ježdění nebo i v chování. Líbí se mi i to, že mám možnost jezdit na závody se super týmem. Nevadí mi asi nic, ale co mě občas nebaví je balení věcí na závodech před cestou domů.

 

Studujete k této práci ještě?

Ano, pořád studuji. Upřímně spíš nestíhám, než stíhám, ale asi mi to i vyhovuje. Nemám úplně rád jen sedět doma a nic nedělat.

 

Jaké jsou vaše sny a cíle do budoucna?

Mým snem je brzy dodělat školu a jít naplno pracovat ke koním. Zatím je mým plánem se věnovat koním celý život.

 

Foto: poskytl Matěj Langstein