I když je natáčení s koňmi pro Martina Zakršmída díky působení v Jezdeckém klubu Trojan v podstatě denní chléb, má více zkušeností s historickými filmy než s pohádkami. 

 

Jeho první zkušenost před kamerou byla ve filmu Jánošík. „To jsem byl ještě na Slovensku. Byla to moje první zkušenost s filmem, chytali jsme tehdy Jánošíka. Bylo hodně sněhu a pěkně jsme si to užili,“ vypráví Martin Zakršmíd ve vánočním podcastu EquiRadia.

 

Toto natáčení bylo však spíše jednorázovou záležitostí, byť se mu to velmi zalíbilo. „Nadchlo mě to. Je to o tom, jací lidé u toho jsou, jaký film se točí a jaký je režisér. Každopádně je to zajímavá práce, která má mnoho velmi zajímavých možností se někam s koňmi dostat.“

 

Až o několik let později, když nastoupil do Jezdeckého klubu Trojan, se z filmování a přípravy na něj stala podstatná část jeho pracovní náplně. Byl u realizace série Marie Terezie, Carnival Row, účinkoval ve filmu Nabarvené ptáče nebo v nedávno uvedeném filmu Petra Jákla Jan Žižka. „Bylo tam mnoho zajímavých herců a celé se to odehrávalo v zajímavém prostředí. Měli jsme tam hodně koní z naší stáje a bylo u toho mnoho známých, takže to natáčení bylo pěkné,“ vzpomíná na tvorbu filmu o počátcích husitského vojevůdce Jana Žižky. Před kamerou se v tomto filmu objevil v sedle nepřehlédnutelného černého fríze. „Bohužel tento kůň již po smrti, tak aspoň na něj máme prostřednictvím Žižky takovou vzpomínku. Dělal jsem na něm dubla jednomu z herců.“

 

Přípravy na takovéto velké filmy nejsou prý vůbec snadné. „S koňmi se určitě musí trénovat. Chystáme je na rytířské souboje, různé průjezdy, dým, setkání s různými atrapami. Hodně k nám chodí trénovat i samotní herci,“ vysvětluje Zakršmíd. Někteří z herců prý mají jezdecké základy velmi dobré, jiní se naopak do sedla dostanou úplně poprvé. „Poté se to trochu rozděluje podle úrovně zkušeností koně a herce, aby se to dalo všechno natočit a nevznikly zbytečně nějaké problémy. Je to vždy takový rychlokurz a pro ty herce je to strašně moc informací najednou. Většinou jsou v tom však již takoví otrkaní, že to celkem rychle chápou a nechají si i poradit.“

 

I když Martin Zakršmíd nemá problém s ježděním v sedle, více ho láká zapřahání. „Obvykle i při filmování pracuji se spřežením a sedím tedy víc na kozlíku než na koni. Jsme tak rozděleni, že máme v týmu jezdce a vozataje. Každý si připravuje své koně. Do sedla se sice také dostanu, baví mě jezdit a připravovat mladé koně pod sedlem, ale spíše se věnuji zapřahání,“ přiznává.

 

Televizní série Marie Terezie byl úplně první projekt, při kterém spolupracoval s Vandou Trojanovou a Jezdeckým klubem Trojan. „Jezdil jsem se čtyřkou hned z fleku. Dostal jsem čtyři koně, které jsem ani neznal, ale tak nějak jsem věřil Vandě a jejímu otci, že jsou dobře připraveni. To bylo takové naše seznámení.“

 

Jedním z nejdrsnějších natáčení bylo pro změnu Nabarvené ptáče. „Měli jsme tam scény, jako například vypalování vesnic, útoky na vesnici, tahání osob za koněm, vraždění a další. Při jedné scéně se převracel vůz. Měli jsme na to pouze dva pokusy a dva připravené vozy. Naštěstí se to podařilo na první dobrou,“ vypráví Martin Zakršmíd.

 

Když se pak jde podívat do kina na výsledek, je prý těžké se vžít čistě do role diváka. „Při sledování filmů, v nichž účinkují koně, už mám trochu profesní deformaci. Člověk se dívá, jaká mají koně udidla, postroje, jaká byla tehdy doba, jestli to tam být mohlo nebo nemohlo. Sleduji už trochu víc věci z toho pozadí,“ dodává při rozhovoru pro EquiRadio. 

 

Foto: poskytl Martin Zakršmíd