Tomáš Plšek je mladý parkurový jezdec startující do stupně obtížnosti T, se svým nejlepším koněm Katapultem sbírá úspěchy v kategorii U25. V roce 2022 si připsal vítězství v dvouhvězdovém ST při Memoriálu Jany Holé. 

 

Pamatujete si na svůj první kontakt s koňmi?

To už si asi nevzpomenu, je ho už hodně dávno. Ke koním mě rodiče přivedli, už když jsem byl malý. Jezdectví mě jistě bavilo, když jsem u něj zůstal. V roce 2010 jsem vyrazil na své první oficiální parkurové závody. Jen jsem s poničkou Samarou do Zduchovic a myslím, že jsem svůj první parkur dojel bez trestných bodů.

 

Věnujete se skákání od začátku vaší kariéry? Co patřilo mezi vaše silné a slabé stránky?

Ano, parkuru se věnuji od začátku. V jednom roce jsem ale odjel i několik drezurních závodů s poníkem Vendelínem. Mezi mé slabé stránky patřil a stále patří nedostatek trpělivosti. Za silnou stránku považuji asi chuť se učit.

 

Kdo vás v průběhu vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil a naučil? 

Nejvíce mě ovlivnili rodiče, kteří mě k jezdectví přivedli. Za své úspěchy vděčím právě jim. Dále si vážím spolupráce s Romanem Drahotou, který mě dlouhou dobu trénoval ve skákání. A v posledních třech letech mě v drezurní práci posouvá Šárka Charvátová.

 

 

Na které koně z vaší jezdecké kariéry vzpomínáte nejraději?

V průběhu let jsem seděl na přibližně dvaceti koních. Nejraději asi vzpomínám na Anky a Cuna, se kterými jsem začal skákat výš. Z poníků to bude určitě Samara, s níž jsem začínal skákat a odjel jsem s ní své první mistrovství. Nejvíce výjimečný je Katapult, který mě nejvíce posunul v ježdění a dosáhl jsem s ním výkonnosti stupně T.

 

Myslíte si, že v dnešní době je těžší prosadit se v parkurovém skákání, než tomu bylo dříve?

Myslím si, že v dnešní době je těžší dosáhnout sportovních vrcholů z důvodu vyšší kvality koní a jezdců. Také počet startujících dvojic na parkurových závodech vzrostl. Kromě toho hraje roli i finanční stránka, v dnešní době je mnohem náročnější dostat se k lepším koním.

 

Jaké jste měl v začátcích ambice a jak se postupem času měnily?

Snil jsem o účasti na mistrovství České republiky a na mezinárodních závodech, což se mi splnilo. Postupem času jsem si začal vážit každého dobře odjetého parkuru a spokojenosti mých koní. Nyní bych rád své koně jezdil tak, jak nejlépe dovedu a přál bych si, aby zůstali zdraví. 

 

Foto: poskytl Tomáš Plšek