Už jako malé dítě jezdila Lucie Příhodová s rodiči na závody. „Oba rodiče jezdili závodně, táta se věnoval především military a mamka skákala parkury. Jezdit jsem začala asi v šesti letech a dva roky poté jsem absolvovala Zkoušky základního výcviku jezdce na pony,“ zmiňuje jezdkyně všestrannosti a držitelka mnoha mistrovských medailí v tomto odvětví jezdeckého sportu. 

 

Jak postupně vznikalo spojení vás a koní? 

Koně byli všude kolem mě už od narození. Z počátku mě rodiče posazovali do sedla, když sami dojezdili. Pamatuji si, že když mi bylo šest let, dostaly jsme na obsednutí se sestrou Veronikou malé poníky Matyldu a Matěje. S poníky jsem trávila hodně času, starala se o ně, rozmazlovala je, ale nedá se říct, že bych na nich cíleně jezdila. 

 

Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se dále odehrávaly vaše jezdecké začátky? 

Jak už z úvodu vyplývá, tak ke koním mě přivedli rodiče. V roce 1997 pořídili starý statek ve Vlčkovicích. Tehdy jsme měli jednoho koně Logena, který byl ustájen v boxe po slepicích. Během dvou let se vybudovalo pro koně zázemí. Postavilo se pět boxů, výběhy a jízdárna, a právě na tomto místě jsem se začínala jezdecky rozvíjet. 

 

Vyrůstala jste jezdecky po boku svého bratra, olympionika Miloslava? Získáváte od něj dodnes nějaké zkušenosti? 

Ve Vlčkovicích jsme začínali všichni tři, tedy já, sestra i brácha. Navzájem jsme si pomáhali, podporovali se. Brácha je o dva roky starší a vždycky se snažil mně i sestře šlapat cestu, byl pro nás vzor i soupeř. V současné době se moc nevídáme, ale jsme stále v kontaktu.  

 

 

 

Je všestrannost vaší hlavní jezdeckou disciplínou? Jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? 

Nejvíce se věnuji samozřejmě také všestrannosti, je to tedy má hlavní disciplína a loni jsem absolvovala své první CCI-S ***. Závody ve všestrannosti poté pravidelně prokládám starty při samostatných parkurových a drezurních závodech. 

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první jezdeckou soutěž a kde k tomu došlo? 

První závodní zkušenosti jsem sbírala na huculské klisně Šarlotě. Absolvovaly jsme spolu několik skokových hobby závodů. Ponička mě měla přečtenou, jakmile byl první skok směrem k opracovišti, opouštěla jsem po doskoku kolbiště a soutěž jsem nedokončila. Později jsem dostala na poničku ostřejší uždění a vodění po kolbišti se zlepšilo. Tehdy mamka naplánovala mé složení Základních zkoušek výcviku jezdce v Deštném v Orlických horách a věděla jsem, že pokud získám licenci, tak tam budu moct druhý den startovat na oblastním mistrovství. Jak to dopadlo? Licenci jsem složila a den poté jsem po čistém rozeskakování vybojovala stříbrnou medaili.

 

Která jiná místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich?

Po studiích jsem odešla i s koňmi do jezdecké stáje JO Albert Stolany. Pracovala jsem na klinice v Heřmanově Městci a u pana Höcka jsem měla ustájené koně. Areál mi poskytl skvělé zázemí pro military. Celá rodina Höckových se dlouhá léta této disciplíně věnuje, takže jsem mohla čerpat zkušenosti i od nich, myslím si, že jsme byli skvělý tým. Teď to bude rok, co působím na farmě Apolenka. V rámci studií na univerzitě chemicko-technologické jsem rok brigádně pracovala ve stáji pana Vobořila ve Sloupně, kde dlouhá léta působil i můj bratr Míla. Měla jsem tam možnost přičuchnout si ke světové úrovni. Brácha už tehdy měl ve stáji koně mezinárodní úrovně a častokrát mě vzal s sebou na zahraniční výjezdy, ať už jako ošetřovatelku nebo dokonce jsem mohla po jeho boku závodit s klisnou Exotikou.

 

Kdo vás poté dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? 

Táta se snažil do mě vkládat vše, co uměl a když přišel čas, kdy jsem potřebovala víc, oslovil drezurní trenérku Šárku Charvátovou. Začala jsem jezdit na pravidelné pony soustředění. Pak přišly úspěchy s velkým koněm, díky němuž jsem se dostala do Sportovního centra mládeže v Kolesách. Více jak šest let jsem mohla trénovat po boku těch nejlepších trenérů. Zmínila bych především paní Diringerovou, pana Jindru, pana Vachutku, pana Gródla, paní Žižkovou a slečnu Slavíkovou.  Od roku 2011 je mým trenérem Tomáš Kocián. Třetím rokem mi cenné zkušenosti také předává pan Dvořák a loni jsem začala pracovat na drezuře s Květou Krupkovou.

 

Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla? 

Nejvíce vděčím Tomášovi Kociánovi, trénuje mě přes deset let a díky němu jsem, tam kde jsem. Chtěla bych mu tímto strašně moc poděkovat.  

 

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?

První zásadní úspěch přišel v roce 2006, kdy jsem s poničkou La Queridou vyhrála mistrovský mítink pro pony v military. Pak následovaly medailové pozice s velkými koňmi v kategorii juniorů a mladých jezdců. Chyběl mi už jen start v seniorské kategorii, a právě loni přišel impuls od trenéra Tomáše Kociána, že jsme připravení startovat při mistrovství České republiky právě mezi těmito jezdci. Můj sen se splnil nad očekávání, zvládli jsme s Cry Boyem dojet do cíle a k tomu získat stříbrnou medaili.  

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný? 

Mezi svými koňmi nedělám rozdíly, mám je ráda všechny stejně. Ovšem za svého životního koně považuji arabskou klisnu Exotiku, která je prvním potomkem úspěšné rodiny dostihové klisny Expectation Ren pana Páchy. Všichni další sourozenci s „EX“ ve svém jménu patří v České republice ke špičce v military a doufám, že na úspěchy naváže i vnučka Expertka, kterou mám nyní v přípravě a vkládám do ní velké naděje.  

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout? 

Jezdím pro radost a závody si užívám jako každý závodník. Ambice jsem měla původně pouze na českých kolbištích, a to převážně v rámci seriálu Zlatá podkova a při mistrovství České republiky. Avšak moji sourozenci mě namotivovali i na mezinárodní úroveň. Přála bych si navázat na loňskou sezónu a užít si každý závod, který se svými čtyřnohými parťáky pojedeme. Nyní navíc pracuji i s dětmi v jezdecké škole, a i to je to pro mě velká zkušenost. 

 

 Foto: poskytla Lucie Příhodová