Jako jedenáctiletý vyhrál Velkou slušovickou, ve třinácti Crystal Cup a ještě letos ve svých čtrnácti letech triumfoval v Prvomájové steeplechase. Kromě toho ryzák Larizano finišoval čtyřikrát druhý ve Velké wroclawské a vybojoval řadu dalších jedničkových umístění.

Jedna z nejobdivuhodnějších kariér v českém turfu je nyní definitivně minulostí. Vlastní odchovanec trenéra Stanislava Popelky, slavící všechny své úspěchy v barvách rodinné stáje Hvozd-Popelka, se ze svého říjnového startu ve Wroclawi nevrátil zdravý a odchází do penze.

"Jarda Myška říkal, že z něj měl lepší pocit, než kdykoli dříve, ale tři čtvrtě kola před cílem bohužel zchroml. Kdyby zůstal zdravý, věřím, že by se ve velkých dostizích neztratil ani jako patnáctiletý. Za těchto okolností to však nemá smysl dál zkoušet, to by si nezasloužil. Necháme si ho doma, bude ve výběhu a uvidíme, jestli si na něj občas sedneme. Byl to ohromný závodník s bojovným srdcem, dostihy ho do poslední chvíle bavily. Nikdy nic nevypustil, vždy naplno bojoval," vypráví Stanislav Popelka.

Čtěte také: Na dvorku dobrého dostihového koně neodchováte, varuje Viktor Eichler

Larizano celkem absolvoval 44 startů, z nichž devět proměnil ve vítězství a během třinácti sezon na dráze vyběhal na dotacích 2,3 milionu korun. Syn kultovního hřebce Japea a v Zemském hřebčinci Písek narozené Larie z rodiny La Lézarde se tak stal jedním z nejúspěšnějších domácích odchovanců posledních sezon.

Pardubice mu nechutnaly

Na dráze debutoval už jako dvouletý, kdy se dvakrát umístil v Lysé nad Labem a Slušovicích. V klasické sezoně si připsal dvě čtyřková vítězství na rovině v sedle s Jiřím Chaloupkou. "Už tehdy ukázal, že umí cválat a že bude šikovný. To se naplno potvrdilo po přechodu na překážky," vzpomíná Popelka.

Larizanova první překážková sezona ve čtyřech letech zároveň předznamenala, že jeho kariéru budou provázet i problémy s pohybovým aparátem, kvůli nimž bude potřeba s ním pracovat obezřetně.

"Několikrát jsme ho léčili a museli na něj počkat. Nechali jsme ho i půl roku stát, než mohl zase začít pomalu trénovat. Vyběhl třeba jednou nebo dvakrát za sezonu. Tím pádem jeho forma nestoupala s absolvovanými dostihy, často nastupoval bez přípravného startu proti rozběhaným koním. Měl sérii úspěchů na menších závodištích, byl šikovný na točení a výborně ovladatelný. Jezdci se na něm vždy dobře svezli," hodnotí s odstupem času Popelka.

Poctivému ryzákovi hledal parketu. Záhy se ukázalo, že v Pardubicích to nebude. Na největším překážkovém závodišti se Larizano jako začínající skokan objevil třikrát, do cíle se dostal jen jednou.

"V Pardubicích mu to nepasovalo. Pamatuji si na jeden dostih, v němž ho jel Dušan Andrés. Na jednom skoku to Larizanovi ujelo, upadl, zajel pod překážku a zůstal zaklíněný pod břevnem. Ten kůň vůbec nezmatkoval, zachoval obdivuhodný klid. Ležel tam takhle poměrně dlouho, než přijel tým správce dráhy a to břevno nad ním uvolnili. Larizano pak v klidu vyskočil a odešel," vybavuje si Popelka.

Životní optimista, který by se rozdal

Existuje hodně plnokrevníků, které dostihy baví, ale podle Popelky byl Larizano i v tomto ohledu výjimečný. "Byla radost se dívat, s jakou chutí utíkal. Svým založením byl takový životní optimista, ve stáji i v dostizích ukazoval zvláštní veselost. Když vyhrál Velkou slušovickou s Honzou Faltejskem, na diagonále cválal v poli a radostí točil ocasem, bylo vidět, jak je natěšený. Druhého koně s tak soutěživou povahou jsem nepotkal. Zároveň to měl v hlavě srovnané. Nepuloval, nechal se v klidu podržet a všechno zvládal s lehkostí," popisuje Popelka.

Jezdci však museli s Larizanovou motivací a ochotou se rozdat počítat. "Jakmile mu dali povel, on prostě vystartoval a nasadil k neskutečnému zrychlení. Rajťák proto musel dobře odhadnout, kdy má nastoupit, protože Larizano po pobídce naplno zabral a třeba kilometr domů by tímto způsobem nedal."

Ještě jako šestiletý se valach kvůli zdravotním peripetiím omezil na dva starty v Brně. Jedním z nich byla Podzimní brněnská steeplechase, v níž dominoval lehce o deset délek. Od následující sezony se začal pravidelně umísťovat v jedničkových steeplechase.

S postupem času se ustálil ryzákův zaběhaný itinerář, točící se kolem dvojice oblíbených závodišť - Lysé nad Labem a polské Wroclawi. "Na těchto drahách mu to dokonale vyhovovalo a rozhodl jsem se tak i kvůli jeho zdraví. Věděl jsem, že v Lysé mají Palyzovi vždy výborně nachystanou dráhu a že se tam neběhá po betonu. Díky tomu, že jako mladý neabsolvoval tolik dostihů, se mu v posledních sezonách větší zdravotní problémy vyhnuly a dokázal zvládnout i čtyři nebo pět startů za rok. A protože se mu dařilo, vešel se jen do velkých dostihů," podotýká Popelka.

Životní úspěch v Crystal Cupu

Při zpětném pohledu si trenér myslí, že několik vítězství Larizanovi uniklo shodou nepříznivých okolností. "Některé starty jsme prohráli kvůli tomu, že mu rajťáci až tak nevěřili a občas s ním v závěru příliš dlouho čekali, takže nestihli stáhnout náskok soupeřů. Ve Velké wroclawské byl čtyřikrát druhý, z toho dvakrát o krk a jednou o půl délky," přemítá.

V závěru kariéry valach vytvořil sehranou dvojici se zkušeným Jaroslavem Myškou. Ten ho vedl i při jeho největším mezinárodním úspěchu - loňském vítězství v polském Crystal Cupu, kde skvělým finišem zdolal Brunch Royala. V letošní Prvomájové steeplechase spolu dokázali překonat problémy na irské lavici a Larizano se stal nejstarším vítězem v historii populárního dostihu.

Valachova matka Laria dala v Popelkově chovu hned několik výborných překážkářů, mimo jiné vítěze kvalifikace na Velkou pardubickou Lombarginiho. Trenér, majitel a chovatel v jedné osobě však žádnými pokračovatelkami Larie už nedisponuje a tato kapitola tak bohužel skončila.

Krev La Lézarde ve Hvozdu však nahradila další stará napajedelská rodina Lyndora. Její členka Loire, vítězka Poplerova memoriálu, je matkou tříletého Larimara (Age Of Jape) a roční Lorety (Eagle Top).

Foto: Pavla Pechmanová