Zajímavý příběh prožila, respektive stále prožívá britská jezdkyně Mary King. Zpočátku se protloukala všelijak, zažila těžké pády, ale dnes patří k legendám světové všestrannosti. O pádech a úrazech říká smířeně, že k tomuto sportu patří. 

 

Mary King se narodila jako Mary Thompson v roce 1961 v městě Newark on Trent v Nottinghamshiru. „Nepocházím z jezdecké rodiny. Můj táta byl nadporučík u námořnictva, ale měl nehodu na motorce. Utrpěl těžké zranění hlavy, jež dost změnilo jeho osobnost. Když v roce 2000 zemřel, bylo to smutné hlavně proto, že jeho i náš život mohl být úplně jiný. Způsob, jak všechno zvládala moje máma, byl mimořádný,“ vzpomíná Mary v rozhovoru pro server Woman and Home. 

 

Ke koním se dostala díky poníkovi, který patřil místní farnosti v Salcombe, pro níž její otec pracoval jako kostelník. Šestiletá Mary přemluvila maminku, aby na něm mohla jezdit. „Jmenoval se Silver, byl hrozně nevrlý. Když mě na něm máma vodila, klidně by ji pokousal.“ Jak Mary rostla, nadšení pro koně ji neopouštělo, a tak když jí bylo dvanáct, dostala od dědy peníze, aby si pořídila vlastního koně. Koupili poníka jménem Butterboy. „Byla jsem beznadějný jezdec, ale velmi odhodlaný,“ směje se Mary.

 

 

Rodina nebyla nijak majetná. Maminka Mary sehnala přepravník, aby měla, jak jezdit na závody. „Byl to starý zrezivělý náklaďák. Tak jsem se styděla, že bych byla nejraději, abychom vždy parkovali někde na konci louky,“ líčí jezdkyně, která tou dobou docházela do pony klubu Axe Vale. Právě s členy pony klubu se poprvé podívala na velké závody, a to na všestrannost do Badmintonu. 

 

„Byla jsem úplně u vytržení, jak noblesně jezdci vypadali. Od toho momentu jsem věděla, že jednou budu v Badmintonu startovat.“ Tento slib si splnila, ale o tom až později.

 

Po absolvování střední školy odešla Mary na výpomoc do stájí k mistryni Evropy Sheile Willcox, kde se naučila, jak pracovat s mladými koňmi, jak vybrat koně, jak spravovat stáje. Snila o vlastních stájích a dělala všechno proto, aby si vydělala.

 

Pracovala jako správce horské chaty ve švýcarském Zermattu, o čemž se vyjádřila tak, že oproti práci ve stájích „je to zábavná maličkost“. Vydělávala si také na lodi Sir Winston Churchill. Za získané prostředky koupila starý kravín nedaleko místa, kde vyrostla. Zrekonstruovala ho, nabízela ustájení koní a jezdecké lekce. Aby vyšla s penězi, přivydělávala si tím, že uklízela v domácnostech, udržovala zahrady a rozvážela maso od místního řezníka.

 

 

Ve světle těchto okolností se zdá až neuvěřitelná historka, která se datuje do osmdesátých let. Mary se zároveň s provozem stájí snažila připravovat do soutěží všestrannosti a díky píli splnila svůj dětský závazek. 

 

V roce 1985 absolvovala premiérový start v Badmintonu, jenž patří k hlavním cílům špičkových militaristů. Vedla si skvěle, když dojela sedmá v sedle koně Diver´s Rock, na něhož na základě tohoto úspěchu dostala nabídku k prodeji. Vysokou částku odmítla tehdy údajně se slovy: „Raději budu slavná než bohatá“. 

 

Pokračující spolupráce s Diver´s Rockem jí brzy vynesla podporu prvního sponzora. V ten moment jako by se v její kariéře všechno obrátilo. Cesta k profesionálnímu sportu byla otevřená.

 

 

Za dobu, kdy byla výkonnostně na vrcholu, dokázala vytouženou soutěž v Badmintonu vyhrát. Bylo to v roce 1992 v sedle koně King William. Další vrcholné soutěže, které patří mezi šestici nejznámějších klání na úrovni čtyř, respektive podle dnešního značení pěti hvězd, dokončila opakovaně. V top 5 dojela v Burghley, Pau i Luhmühlenu.

 

Má tři zlaté medaile z týmové soutěže na mistrovství Evropy. První získala v roce 1995 v Pratoni del Vivaro, kde přidala individuální bronz. O dva roky později vyhrála Mary s kolegy z reprezentace doma v Burghley a v roce 2007 přidala třetí týmové zlato znovu v Pratoni del Vivaro. Italské závodiště jí zjevně svědčilo, i z tohoto mítinku si odvezla medaili ze soutěže jednotlivců, tentokrát stříbrnou.

 

 

Dva cenné kovy má ze Světových jezdeckých her. V obou případech na ně dosáhla s družstvem Velké Británie. Jednou to bylo druhé místo v Cáchách 2006 a podruhé to byla první příčka v Kentucky o čtyři roky později.

 

Olympijskou atmosféru zažila šestkrát. Poprvé to bylo v roce 1992 v Barceloně, pak startovala v roce 1996 v Atlantě a následně nechyběla v Sydney, Aténách, Hong Kongu a Londýně. V Aténách dojelo družstvo druhé, v Hong Kongu třetí. „Samozřejmě, že bych chtěla přidat do sbírky zlato,“ řekla Britka před olympiádou v Londýně. „Ale budou to moje šesté hry. Greenwich Park bude velká výzva a už jen startovat před domácím publikem bude úžasné.“ Nakonec z toho bylo další stříbro.

 

Ani Mary se nevyhnuly karamboly. V roce 2001 si při pádu v tréninku zlomila krční obratel. Bezmála rok trvalo, než se vrátila do vrcholového sportu. Loni v létě měla další vážný pád při přípravě mladého koně, který se lekl, když udeřil poryv větru do brány v areálu. Opět si zlomila obratel, a navíc také žebra a lopatku. Její dcera Emily King v dalších týdnech po incidentu uvedla, že rekonvalescence probíhá dobře. 

 

Mezinárodnímu sportu už se Mary, jež se za své úspěchy stala držitelkou Řádu britského impéria, nevěnuje od roku 2021. Ale právě dcera Emily jde v jejích stopách. Už má několik cenných kovů z šampionátů juniorů a mladých jezdců. 

 

Mary je vzorem mnoha o generaci mladších jezdců. Jedna z aktuálně nejúspěšnějších britských reprezentantek Piggy March přiznala, že právě ona ji inspirovala. „Odjakživa jsem byla posedlá všestranností a jezdci všestrannosti, speciálně Mary King. Psala jsem jí dopisy určitě dvakrát ročně. K narozeninám a k Vánocům. A poslala bych dopisů mnohem víc, kdyby to máma dovolila,“ vzpomínala reprezentantka, která už má sama na kontě řadu světových titulů a stabilně se drží v nejlepší desítce světa. 

 

Zdroj: Woman and Home, FEI, Horse and Hound

 

Foto: Jon Stroud, Kit Houghton, Badminton Horse