Lenka Formánková: Funkční systém jezdeckých povrchů je hlavně o citu

ikonka

Rok od roku se potýkáme s obecně čím dál větším nedostatkem vláhy, začíná být tedy velmi aktuální téma úspory vody při zavlažování jezdeckých povrchů. Pomalu se ustupuje od klasického vrchního kropení a nahrazuje ho promyšlený systém spodní závlahy.
18.04.2020 06:30  |  Autor: Pavlína Záhorová  |  Rubrika: Sport  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB


Téma jezdeckých povrchů a jejich údržby nám může připadat trochu jako alchymie. Jedná se o obor, který se neustále vyvíjí, a v České republice jsme se do problematiky snažili vplout tak trochu metodou pokus-omyl. Právě o tom jsme si povídali s Lenkou Formánkovou.
 
Jak dlouho se již problematikou jezdeckých povrchů zabýváte?
 
Povrchům se věnuji šestnáct let. Začala jsem se o tuto problematiku zajímat, protože jsem tehdy nebyla spokojená s kvalitou povrchů v České republice. Povrchy se u nás dělaly tak trochu metodou pokus-omyl a jejich životnost nebyla příliš dlouhá.
 
Je samozřejmě typické, že se každý snaží ušetřit, kde se dá. Ať už třeba na písku či na rohožích.
 
Pochopitelně. Lidé hledají levnější varianty prvotní investice, což se projeví na životnosti a ve výsledku je celý projekt vyjde daleko dráž. Typicky například vynechávají rohože. Neexistuje jiná varianta, jak oddělit spodní a vrchní vrstvu, než je použití rohoží. Pokud tam nejsou, vrstvy se postupem času zkrátka promíchají. Lidé se snaží šetřit také na poměrech písku, geotextílie a vlákna. Sama jsem startovala v parkurových soutěžích a snažila se vybírat závody podle toho, jaký nabízeli pořadatelé povrch. Měli jsme špatnou zkušenost, kdy mi kůň při doskoku uklouznul a způsobil si tak nepříjemný úraz. To byla tenkrát poslední kapka. Začala jsem se o povrchy čím dál více zajímat, jezdila jsem do Německa a spojila se s těmi nejlepšími odborníky, nejvíce ze všech mi dal Karsten Koch. Získané zkušenosti se snažím přenést i do Čech, ale v takové formě, aby na to lidi mohli dosáhnout.
 
Jaké byly Vaše první projekty?
 
V Čechách jsem v podstatě začínala předěláváním špatně zpracovaných povrchů. Konkrétně to bylo například v Kladrubech, Lohenicích, Ctěnicích, ale pomáhala jsem dát do pořádku také povrch při Jezdeckém festivalu v Lysé nad Labem. Dlouho jsme zde byli od dodavatelů povrchů zvyklí, že nám tvrdili, že si každý povrch dva měsíce sedá, přitom to tak není. Jde jen o správný poměr, správný písek, ale jde také o množství vody a údržbu. Povrch nikdy nemůže fungovat bez vody. Určitě nebylo jednoduché se prosadit, ale už předloni jsem pomáhala zajistit povrch při Prague PlayOffs v O2 aréně.
 
Co je tajemstvím opravdu funkčního projektu?
 
Celé je to hodně o citu. Každá stáj je jiná, s každým je potřeba pracovat individuálně dle specifických požadavků. Je rozdíl mezi závodním a pracovním povrchem, záleží, jaké jsou v daném místě konkrétní podmínky. Mnoho prodejců také uvádí, že v jejich povrchu je geotextílie i vlákno, pak ho na místě vyklopí a všechno je jinak. Cena je v takovém případě samozřejmě daleko příznivější, ale nasekané koberce či plenky nelze označit za geotextílii.
 
Naznačila jste také, že povrch nikdy nebude fungovat bez vody. Jaké jsou možnosti?
 
Dokud bylo dostatek vody, vycházela skrz prvotní investici lépe vrchní závlaha. Když se na to podíváme logicky, voda se tak dostává do povrchu shora a celý proces vyžaduje velké množství vody, než se voda dostane až do spodní části a celý povrch se zavlaží. Přirozeně pak dodaná voda uniká dál pryč. Například v Zemském hřebčinci v Písku, kde je opravdu velká plocha a s tím související velký odpar, vrchní závlaha nemá šanci kolbiště v teplém počasí ukropit. Snad jediná stáj, kde tento způsob funguje, je Olomouc. Aktuálně se teď využívá nový způsob závlahy, kdy není nutné jít tak do hloubky, ale stačí jen přibližně dvacet centimetrů štěrku a využívá se systém takového bazénu, kdy voda stoupá zespoda a je hlídaná čidlem, díky čemuž je povrch neustále kompaktní. Zavlažuje se tak mnohem menší vrstva, čímž rapidně klesá spotřeba vody a pokud například prší, voda lze odčerpat. Tento systém je velmi úsporný, voda tam vlastně neustále cirkuluje, a navíc jen samotná záruka je na něj deset let.
 
Množství spotřebované vody je rozhodně velmi aktuální problém. 
 
Je to tak. Na mnoha závodech se to řeší cisternami, jelikož to nejsou schopní ukropit, pokud to není řešené spodní závlahou. Aby spodní závlaha dobře fungovala, vyžaduje to však dobře promyšlený, funkční systém.
 
Foto David Horváth / archiv PPO, galerie archiv Lenky Formánkové