Prvním sportovním a zároveň nezapomenutelným koněm byl pro Terezu Matouškovou letos šestnáctiletý valach Coelenhage’s Las Vegas (Speyksbosch Nando x El Khafif). „Měla jsem ho u sebe od roku 2017 a byl to takový ten první kůň, který mě dokázal provést sportovním světem a ukázal mi, že se dá ona pomyslná laťka nasadit opravdu dost vysoko,” říká Tereza.  

 

Jak vzpomínáte na své první setkání a následné společné sportovní začátky?  

První setkání s Vegasem si pamatuji moc dobře. Vydali jsme se do Holandska a našim cílem bylo nalézt toho správného poníka do drezurního sportu. Vyzkoušela jsem opravdu hodně poníků, ale až když jsme přijeli do stáje, v níž byl už připravený a zapletený Vegas, tak jsem začala tušit, že to by mohl být on. Po prvním ježdění jsem z něho byla naprosto unešená a už jsem ani jiné další zkoušet nechtěla a měla jsem jasno, že Vegas je ten pravý. Společné začátky probíhaly poměrně hladce, zvítězili jsme hned na prvních závodech, takže jsem byla moc šťastná za toto spojení.  

 

Kdy se dostavily nějaké zásadnější úspěchy a které to byly?  

Připravovali jsme se velmi intenzivně a netrvalo to dlouho, než jsme vyrazili na mezinárodní závody. Úspěchem pro nás bylo už se dostat na takovou úroveň, kdy jsme mohli předvádět sestavu na hudbu na této úrovni a sbírali jsme i nějaká lepší umístění. Jednou jsme skončili na druhém místě při drezurním mistrovství České republiky a v roce následujícím jsme dokonce vyhráli a obdrželi mistrovský titul. Vím, že jsem byla naprosto nadšená z našich výsledků a ze získávání zkušeností s takto kvalitním drezurním poníkem.  

 

Můžete zmínit něco, čím konkrétně si vás Las Vegas na začátku získal?  

Získal si mě jednoznačně svým charakterem a přístupem k drezurnímu sportu. Opravdu mě toho moc naučil a ukázal mi, jaké je překonávat drezurní závody na mnohem vyšší úrovni, než jsem byla do té doby zvyklá.  

 

 

Co jste si z této spolupráce odnesla pro přípravu vašeho dalšího koně? 

Odnesla jsem si spoustu poznatků a nových zkušeností. Byl to veliký profesionál a na závodech se choval velmi dobře. Naučil mě, jak takového koně předvádět nejen při mezinárodních soutěžích, aby vynikla jeho schopnost a byla zúročena tréninková příprava.  

 

Jaké měl váš nezapomenutelný Las Vegas další povahové rysy a jak vypadal jeho zevnějšek?  

Byl to moc milý a hodný kůň. Nikdy jsem od něj nezaznamenala žádnou zákeřnost a opravdu o něm nemůžu říct žádné špatné slovo. Miloval závodění a při domácím ošetřování se choval také výborně. Navenek působil velmi ušlechtile svou krásnou stavbou těla, zbarvením byl ryzák a na hlavě měl bílou lysinku.  

 

Je známo, že v loňské sezoně jste už velmi úspěšně startovala se svým velkým koněm Paolem Il Bello. Jaký byl Vegasův další osud?  

Vegase jsem si sice mohla ponechat i do loňské závodní sezony, jenomže jsem docela rychle vyrostla a už to prostě nepůsobilo moc dobře. Z toho důvodu se bohužel musel Las Vegas prodat a bude nyní moci dělat radost a sportovat ještě s někým dalším. Paolo Il Bello mi ho však hodně připomíná a stále se je snažím v něčem srovnávat. Musím říct, že moje maminka má výborný smysl pro hledání takto charakterních koní. Tato podobnost mi hodně usnadnila loučení s Vegasem, nastalo zkrátka takové částečné převtělení mého prvního sportovního poníka do mojí aktuální stájové jedničky. 

 

Jak často si ještě v těchto dnech vzpomenete na Vegase? 

Vzpomínám na něj hodně často. Mám jeho fotky rozmístěné téměř po celém pokoji, takže ho mám neustále na očích a na naše spolčené sportovní chvíle a hezké zážitky určitě jen tak nezapomenu. Nejradši bych ho měla u nás doma na zahradě, ale tato možnost úplně reálná nebyla.  

 

Foto: Michael Motygin, Lukasz Kowalski, Markéta Matoušková / poskytla Tereza Matoušková