Všestranná jezdkyně a úřadující mistryně České republiky ve všestrannosti Kristýna Přikrylová se zatím nejvíce posunula ve své kariéře spolu s jedenáctiletým slovenským teplokrevníkem Lowenem. I z toho důvodu nazvala potomka hřebce Sagitta svým životním parťákem. 

 

„Jelikož nejezdím ještě tak dlouho, tak jsem nezapomněla na žádného ze svých koní, ale myslím si, že můj životní kůň je skutečně Lowen. Dostal mě nejdál a doufám, že ještě dostane,“ přeje si jezdkyně.

 

Jak vzpomínáte na vše první společné setkání a jaký byl další vývoj vaší spolupráce?

Poprvé jsme se potkali, když se narodil. Je to kůň našeho chovu. Začínala jsem s ním pracovat, když mi bylo asi jedenáct let a připravovala jsem se na Zkoušky základního výcviku jezdce. Pak už se to vyvíjelo nějak samo, absolvovali jsme první parkury, drezury, a nakonec i první všestrannost. Velmi úspěšně jsme spolu letos prožili mistrovství České republiky ve všestrannosti a vybojovali jsme mistrovský titul. 

 

Čím si vás tento kůň nejvíce získal?

Nejvíc si mě získal asi jeho charakterem a chováním. Popravdě, nevím dodnes přesně čím jsme si padli do oka, ono to asi přišlo nějak samo.

 

Je něco, v čem vás konkrétně jako jezdce posunul dál? 

Určitě mě naučil mnoho věcí, například jezdit kvalitní drezurní úlohy, překonávat parkury, a to celé propojit dohromady při všestrannosti. Hlavně mě naučil vše v klidu prostát v mysli a nezačít panikařit.    

 

 

Jaké má základní charakteristické znaky a jaká je jeho povaha?

Jako malý byl takový vystrašený, ale časem se vše srovnalo. Teď je v tomto ohledu úplný miláček. I když dodnes není úplný hrdina, tak pro jezdce chce vždy udělat maximum.

 

Má nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

Odmala je to takový kontaktní koníček a se vším si hraje. Pod sedlem je moc hodný, zkrátka takový kůň za odměnu. 

 

Jistě jste toho spolu již zažili mnoho. Vybavíte si nějaké veselé zážitky nebo slabší chvilky?

Máme ho u nás od narození, takže jsme toho spolu prožili mnoho. Dříve ho jezdila mamka a já jim dělala ošetřovatelku. Vodila jsem ho vždy po všech disciplínách a pečovala o něj ve stáji. S ním je veselý opravdu každý den. Slabou chvilku jsme asi měli na mistrovství České republiky v drezuře ve Zduchovicích, když se strašně bál v obdélníku a nedalo se s tím nic dělat.    

 

Kterých dalších společných úspěchů si ceníte nejvíce? 

Nejvíce si asi cením naší společné účasti při evropském šampionátu v drezuře ve Španělsku. Letos se nám také podařilo obsadit třetí mistrovskou příčku při domácím drezurním mistrovství. 

 

Foto: Marcel Runštuk / poskytla Kristýna Přikrylová