Na dráze vyhrál Barry Geraghty prakticky všechno. Jeden z nejúspěšnějších překážkových jezdců moderní éry už nemusel nikomu nic dokazovat, a tak se po 24 letech v sedle rozhodl odejít skromně a neokázale.
Ukončení své velké kariéry, během níž nasbíral 1920 vítězství, 121 úspěchů na úrovni Grade 1 a 43 festivalových triumfů v Cheltenhamu, oznámil minulou sobotu úzkému kruhu přátel ve svém irském domově na akci maskované jako oslava čtyřicátých narozenin. O něco později, ve 23 hodin večer, zveřejnil na Twitteru rodinnou fotografii s poděkováním všem, kdo ho na závodištích podporovali. "Měl jsem velké štěstí, moc děkuji," napsal Geraghty.
Nebude žádná živě přenášená rozlučka, potlesk na otevřené scéně ani šampaňské na stupních vítězů. Odchodem Barryho Geraghtyho však skončila jedna dostihová éra. Po A. P. McCoyovi a Rubym Walshovi se rozloučila třetí z velkých žokejských osobností, které v posledních dvaceti letech formovaly svými výkony atmosféru National Hunt Festivalu i dalších velkých událostí britské a irské překážkové scény.
McCoy psal historii svými čtyřmi tisícovkami vítězství a dvaceti šampionskými tituly, Walsh získal rekordních 59 festivalových úspěchů. Geraghty, jemuž v britských tabulkách patří čtvrté místo, byl mužem velkých dostihů. Že dokázal bezchybně zajet právě v okamžicích, kdy se na něj soustředil největší tlak, dokázal ještě na letošním festivalu, kdy se pětkrát vracel k vážnici jako vítěz. Naposledy to bylo na Saint Roi v County Hurdle. Jak jinak než v ikonických barvách J. P. McManuse, který Geraghtyho angažoval po McCoyově odchodu.
"Barry byl kolos tohoto sportu. Ruby Walsh, Tony McCoy, Paul Carberry a Barry Geraghty jsou všichni fenomenální žokejové a ukončili kariéry relativně krátce po sobě. Někteří lidé se mnou nebudou souhlasit, ale myslím si, že ve finiši nebyl nikdo tak silný jako Barry," konstatoval irský trenér Noel Meade, u něhož Geraghty v šestnácti letech začínal.
Galerie jeho největších úspěchů je dlouhá a působivá. Dvakrát Cheltenham Gold Cup, čtyřikrát Champion Hurdle, pětkrát Champion Chase. Úspěchy s Kicking Kingem v King George VI Chase v letech 2004 a 2005, slavný triumf v Tingle Creek Trophy Chase na výborném Moscow Flyerovi, série na Sprinter Sacre a pochopitelně Velká národní 2003 s Monty’s Passem.
"Úplně nejvíce si ale cením Velké národní. Je to dostih, který znají na celém světě a fascinoval mě už v dětství. Nikdy nezapomenu na třetí překážku od konce. Měl jsem plné ruce a najednou mi došlo, že mám na dosah vítězství v největším dostihu na světě. Seděl jsem tiše jako kostelní myš, byl to krásný moment," řekl Geraghty deníku Guardian.
S podporou velkých stájí dokázal uspět v téměř všech větších dostizích ostrovního kalendáře. "Splnil jsem si všechny sny. V dětství člověk samozřejmě sní o Velkých národních, Gold Cupech a Champion Hurdle. Už jen moci v nich startovat byla velká věc. Seděl jsem na výborných koních, ale stejně tak jsem jezdil pro skvělé lidi. Za nejvíc vděčím Jessice Harrington, Nickymu Hendersonovi a J. P. Mc Manusovi," svěřil se Geraghty listu Racing Post.
Chtěl skončit, až bude sám chtít
Jeho odchod se rýsoval už delší dobu. Loni v dubnu si zlomil na závodišti AIntree nohu a zpočátku se zdálo, že se do sedla už nevrátí. On sám však zdůrazňoval, že konec své kariéry si určí sám. A už v říjnu - po šesti měsících - byl zpátky.
"Tenkrát jsem ležel v Aintree a ptal se sám sebe, jestli je tohle konec. Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo, ale pak jsem se podíval na svou nohu a vůbec jsem si nebyl jistý. Zranění se mi dlouho vyhýbala, ale v posledních pěti letech jsem si zlomil obě nohy, obě ruce a osm žeber, měl jsem propíchnutou plíci a celou řadu dalších věcí," vzpomíná.
I proto si letos uvědomoval, že zažívá v Cheltenhamu svůj poslední festival v roli aktivního jezdce. "A hodně jsem si to užíval. Asi se to dalo poznat i z mých reakcí po vítězstvích. Už jsem věděl, že tohle je čestné kolečko. Ještě jsem čekal na Aintree, Punchestown nebo Fairyhouse, ale pak přišla pandemie. To všechno mi dalo potřebný čas na přemýšlení a já pochopil, že se chystám udělat správnou věc. Už od Cheltenhamu jsem s odchodem ze sedla srovnaný," řekl v neděli.
V nejbližší době chce Geraghty trávit více času s manželkou Paulou a dětmi Siofrou, Orlou a Rianem. Profesně se chystá věnovat svému již existujícímu bloodstock projektu a spolupracovat s médii, žádné další plány prozatím nemá.
