Koně ve filmu a Romana Hájková. K natáčení se dostala jako kaskadérka

ikonka

Romana Hájková se u filmu pohybuje již více než dvacet let. Byla u zrodu mnoha známých filmů, jako jsou například Příběh rytíře, Iluzionista, Doktor Živago, Serena nebo Van Helsing. Jednou z jejích profesí je trénování koní pro film a reklamu.
19.09.2021 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Ostatní  |   FANCLUB


Romana Hájková se v současné době věnuje výcviku filmových koní a trénování jezdců. Ve filmovém průmyslu se pohybuje více než dvacet let a za tu dobu byla u zrodu mnoha známých filmů. Setkala se tak s velkými osobnostmi filmového plátna, jako je například Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Hugh Jackman, Roman Polanski nebo Keira Knightley.
 
Jak jste se dostala k filmu? Bylo vaším cílem natáčet s koňmi?
V době kdy jsem se dostala k filmu jsem zrovna dostudovávala kulturologii na Karlově univerzitě, věnovala se bojovým sportům, pracovala a měla své dva koně pro radost. O filmy jsem se nezajímala. Jednou za mnou přišel klient, že je kaskadér, živí se natáčením a potřebuje se naučit jezdit na koni. Začala jsem ho učit a on mě pak vzal na trénink kaskadérů agentury FILMKA, díky které jsem získala potřebné zkušenosti a konexe, a které jsem dodnes patřičně vděčná. Byl to zážitek. V jedné místnosti vzadu někdo běhal po zdi, vpředu si Hanka Dvorská (jedna z nejlepších kaskadérek) pinkala volejbal s těžkým medicinbalem. Od této doby už jsem tam vlastně zůstala. Původně jsem nikomu ani neříkala, že mám koně. Chtěla jsem dělat „pozemačku“ – to je pozemní kaskadérka. Ale stejně to skončilo tak, že jsem u filmu Draci a jezdkyně dělala jedné jezdkyni dubla.
 
Poté přicházely i první zkušenosti s natáčením. Tady jsem viděla, jak to vlastně u filmu chodí. Když jsme přijeli do Srbska, čekali jsme s koňmi osm hodin ve tmě u lomu, a nakonec jsme vůbec netočili. Ve finále jsem tedy nenatočila ani metr filmu, produkce to zaplatila a jeli jsme domů. V tu chvíli jsem si říkala, že filmový svět není nic pro mě, ale stejně jsem tam zůstala. Také proto, že s mužem, který mě tam přivedl, mám dceru a šestnáct let jsme provozovali svůj areál. On se totiž zamiloval do jízdy na koni, tak se učil skákat a já cvičila filmové koně. Chvíli jsem ještě závodila v drezuře, ale to muselo na vedlejší kolej, protože na to nebyl čas a ani vhodní koně. Jednu dobu nám dokonce zbylo asi deset koní z filmu Příběh rytíře. S těmi jsme se pak snažili trochu skákat, aby alespoň něco dělali, když se netočí. Filmem Příběh rytíře s Heathem Ledgerem v roce 2001 pro mě začalo natáčení trochu víc. Zde byly hodně těžké scény s koňmi a já se poprvé dostala do pozice horse mastera. Pro tento film byli dokonce zapůjčeni i koně od doktora Záliše z Národního hřebčína. Bílý kladrubák byl královský a černý kůň symbolizoval záporný charakter. Kdo viděl film, tak ví, o čem mluvím.
 
Když se zabýváte výcvikem filmových koní, jaké by takový kůň měl mít vlastnosti?
V prvé řadě bych koně rozlišila na herecké a kaskadérské. O těch hereckých říkáme, že by měli být nárazu vzdorní. Většinou se po nich nic moc nechce, jen se nesmějí nechat vystresovat herci a občas s nimi někam popojít. Musí být velmi klidní, hodní a flegmatičtí. No a potom tu jsou kaskadérští koně. Těm říkáme výkonoví, protože už jsou cvičeni na nějaký speciální výkon. Sem patří například vzpínání, padání, lehání… Ani takový kůň se nesmí ničeho bát. Musí být vychovaní a také je to musí bavit. Potom se ještě koně cvičí na různé speciální akce, jako je například práce ve volnosti. To si pak bereme nějaký čas, abychom to toho koně naučili. Například v Iluzionistovi jsem potřebovala, aby kobyla šla sama volným krokem podél zdi, vedle ní jela kamera a ona se pak zastavila a podívala se doprava. 
 
Jak jste ji tohle naučila?
Byl to trochu adrenalinový zážitek. Točilo se v centru Prahy a na zkoušku jsem měla 45 minut. Kobylu jsem od rána krmila pouze ze žlutého kyblíčku a po celý den z něj dostávala dobroty. A tak jel kyblíček s námi. Kolega stál na konci trasy, kterou měla kobyla projít, schovaný za sloupem a chrastil tím kyblíčkem a vedle koně jela kamera. Já jsem ale měla největší strach, že se kobyla něčeho lekne a v té Praze nám uteče. Když jsme to měli roztočené, vyjeli zpoza rohu policisté na koních. Takže kobyla chtěla jít samozřejmě za nimi. Napadlo mě poslat je rychle do našeho cateringu za bránu. Vrata, do kterých šli, byli naštěstí tím místem, kde měla skončit naše klisna. Takže jak je tam viděla zajít, šla za nimi a vše dopadlo dobře. A mezitím nám policisté vyjedli celý catering.To se stalo právě ve filmu Iluzionista s Jessicou Biel. 
 
Co je tedy úplným základem, který musíte filmového koně naučit?
Tak když to vezmu od spodu, nesmí mu vadit žádné povrchy. Ani louže, bahno nebo například změna barvy povrchu. Samozřejmě by takoví koně měli být přátelští, a to jak k lidem, tak k ostatním zvířatům. Nesmí jim vadit hluk, kouř a měli by se naučit procházet ohněm. Co ale patří k úplnému základu je to, že se nesmí bát plachty, protože na odstínění se používají tzv. butterflyie, což je takový velký rám, do kterého se natáhne bílá nebo zelená plachta. Ta tam pak různě plácá a šustí a ti koně na ni nesmí vůbec reagovat. Ale na to všechno se dají poměrně dobře připravit. Za mě to tedy všechno musí být založeno na pozitivní motivaci a musí to toho koně bavit. 
 
Máte nějaké vtipné zážitky z natáčení? A stalo se vám někdy něco nepříjemného?
Nepříjemné je třeba to vstávání ve čtyři ráno, když jedeme na natáčení. A vtipné je nakonec všechno, když to dobře dopadne. My tomu říkáme průšvihy s dobrým koncem. Ale například dobré zážitky mám z natáčení Doktora Živaga v Tatrách, v Bielovodské dolině. Tam jsme si s sebou přivezli pouhou část filmových koní. Měli jsme je ustájit v malém domku v Javorové dolině.  Jenže pak za námi přišli místní, že tam chodí medvěd, a jestli se nebojíme, že nám koně sežere. Smála jsem se a řekla, že tolik medvědů tam snad není a že by medvěd přece nešel k obydlí. Když mi ukázali uvnitř rozsápaný mrazák, do kterého si méďa šel pro maso, tak mě ten smích přešel. Naštěstí se nic nestalo. Každopádně to nebylo všechno. Tím, že jsme vezli jen část filmových koní, několik nám jich chybělo. No a tak mě, jako horse mastera, vyslali, ať nějaké seženu. Jezdila jsem ve svém černém džípu s pražskou poznávací značkou po horách a zastavovala u každé zahrádky, kde stáli koně, a vyptávala se, jestli si nechtějí zahrát ve filmu. Lidé tam mluví goralsky, není jim rozumět a hlavně vůbec nechtěli, abych je obtěžovala. Nakonec jsem uprostřed lesa zahlédla několik lidí, jak koňmi tahají dřevo ven z lesa a podařilo se mi je do toho filmu dotáhnout. V Doktorovi Živagovi hrál tehdy Sam Neill, který není zrovna velkým milovníkem koní a po celé natáčení se jim snažil vyhnout. Jenže jednou se z vysílačky ozval hrozný řev, proč jsou na place nějací šílenci na koních. Samozřejmě ten můj dřevorubec najel kobylou přímo na Sama Neilla, který vůbec nechápal, co se děje.  Ale chtěli, abych najala místní, tak jsem najala místní. A těm byl nějaký Angličan úplně jedno.
                                
Druhá část rozhovoru s Romanou Hájkovou vyjde příští neděli, kde se například dozvíte, jak probíhá klasický natáčecí den nebo jak se kůň naučí procházet ohněm a snášet střelbu. 
 
Foto: poskytla Romana Hájková