Na nedělní spor o bezpečnost oblouku před cílovou rovinou v Karlových Varech mezi žokeji a závodištěm se lze dívat z různých úhlů. Jak už to v podobných případech bývá, je nutné se oprostit od prvních emocí, jakkoli logických, a všechny strany by měly být schopné se věcně domluvit ve prospěch dostihového sportu. V pozadí událostí horké karlovarské neděle totiž prosvítá větší a dlouhodobý problém.
Co přesně se stalo? Po úvodním dostihu si zúčastnění jezdci stěžovali na kluzkou dráhu v posledním oblouku s tím, že tam došlo ke ztrátě podkov a žádali v zájmu bezpečnosti o úpravu bariéry s tím, že jinak považují další jízdy za riskantní.
Pořadatel odmítl změnu bariéry, ale na žádost dostihové komise nechal přejet inkriminovaná místa cambridgským válcem, což mělo za následek posunutí zbylého programu o půl hodiny. Po druhém dostihu však jezdci dostihové komisi znovu vzkázali, že nejsou ochotní dál jezdit.
Dostihová komise, jejíž věcnost při řešení celého sporu si zaslouží respekt, následně svolala zúčastněné trenéry a majitele do sedliště, aby jim zprostředkovala názor jezdců, vyslechla jejich pohled na celý problém a nabídla jim možnost své koně škrtnout. Teprve v této chvíli se mnohé týmy dozvěděly, že možná vezly do Karlových Varů své koně zbytečně.
Nemá smysl citovat zde vyhrocené výroky různých stran, které byly proneseny v návalu emocí a které by za normálních okolností nezazněly. Jako očitému svědkovi mi některé momenty připomínaly scény z Formanova "Hoří má panenko". V jedné chvíli se nedalo vyloučit, že část týmů snad vezme útokem vážnici, kde se pro změnu srocovalo klubko zamračených jezdců, střídavě svlékajících a oblékajících dresy. Jak jsem si během odpoledne ověřil, i mezi nimi panovaly na situaci různé názory, nicméně převládala bezradnost.
Naštěstí pro všechny našli žokejové i trenéři brzy věcnější polohu. Část trenérů se šla na druhý a třetí dostih podívat do oblouku osobně prověřit situaci. Také jezdci nakonec do zbylých dostihů nastoupili, byť jim někteří trenéři dali na výběr, že mohou svá angažmá "skrečovat", což nikdo neučinil.
Došlo také na slova dostihové komise, která už po prvním dostihu v diskusi požádala jezdce, aby se spolu domluvili a projížděli inkriminovaným místem s co největší opatrností. Mezi jezdci zpočátku panovala lehká nedůvěra, aby kolektivní dohodu o způsobu projetí oblouku někdo neporušil, nezkrátil si cestu a nezískal klíčovou výhodu na úkor ostatních. I díky intervenci zkušených žokejů se to nakonec nestalo. Za celé odpoledne nedošlo v oblouku k žádnému pádu, ztrátě jezdce nebo řetězové kolizi.
Zbývá poslední, leč nejdůležitější otázka - co z toho všeho vyplývá?
Především je nutné zdůraznit, že bezpečnost koní a jezdců musí být vždy na prvním místě. Tečka. Situace se stokrát může jevit jinak, ale stačí jeden fatální pád s tragickými následky a všechno se během vteřiny posouvá do úplně odlišného světla. Těžká zranění, která od základu mění lidské osudy, jsou nevratná a každý pád nebo kolize, jimž lze předejít, se počítá. Proto je nutné názorům žokejů na otázky bezpečnosti vždy věnovat pozornost. Jsou to oni, kdo každý víkend nasazují svůj krk a za to si zaslouží úctu nás všech.
Osobně však mám stejné pochopení i pro všechny ostatní aktéry karlovarské neděle. Pro trenéry a majitele, kteří tento sport podporují ze srdečních důvodů, nikdy na něm nezbohatnou a stojí je nemalé množství úsilí, času a peněz, aby mohli jezdce vyhodit v paddocku do sedel svých koní. Ani tohle není žádná samozřejmost, nýbrž základní předpoklad fungování celého dostihového sportu.
A podobně rozumím i pořadateli, který je svým obrovským nasazením v péči o dráhu pověstný a jeho ovál patří v tomto ohledu i při tropických teplotách k nejlepším v Česku. A to přesto, že se musí vyrovnávat s přírodními specifiky. O vyšší hladině spodní vody právě pod závěrečným obloukem vědí dlouhá léta všichni zasvěcení. Stejně jako o tom, že je nutné tuto skutečnost při projíždění daným úsekem zohlednit. Což se dá předem zjistit jediným způsobem - svědomitým projitím dráhy.
Zkrátka a dobře, každá ze znesvářených skupin má svou pravdu, nad níž nelze mávnout rukou. Osobně bych v tomto případě jezdcům ani na okamžik nevyčítal "CO", jisté výhrady mám k tomu "JAK". Tedy ke způsobu, kterým dala vážnice svůj názor najevo a že místo věcné diskuse a hledání řešení plály emoce, v nichž se vytratily ohledy na majitele koní, sponzora odpoledne a diváky.
"Nevycházím z údivu, z dob své jezdecké kariéry si na nic takového nevzpomínám. Stávkovat tímto způsobem bychom si nikdy nedovolili. Jako žokejové jsme se navíc mnohokrát podíleli na schvalování dráhy," řekl mi v neděli bývalý úspěšný jezdec, který byl na závodišti přítomen.
Dostihový sport tvoří různé profesní skupiny, jejichž konkrétní zájmy se v některých situacích mohou křížit. Je však důležité, aby se při tom všem nezapomnělo, že v konečném důsledku jsou všichni aktéři dostihového provozu na stejné lodi. A že se vzájemně musí respektovat.
Čímž se dostávám k pointě tohoto komentáře. Karlovarské události (stejně jako podobná "revolta" před časem ve Slušovicích) znovu ukázaly, že ve struktuře českého turfu bolestně schází jeden článek - všemi respektované profesní sdružení jezdců, jehož hlas by byl slyšet a jehož zástupci by aktivně hájili zájmy žokejů.
Na rozdíl od řady zemí dnes nic takového v Česku neexistuje. Jezdci jsou oficiálně součástí Asociace českých trenérů a jezdců, na jejímž chodu se ovšem podílejí jen velmi okrajově. Má to svůj důvod - profesionální jezdci, z podstaty věci velmi solitérní profese, dosud nebyli schopni se spojit a hromadně hájit své zájmy. Tím samozřejmě nemám na mysli stávky a protesty, nýbrž zcela oficiální, časově náročnou, někdy nudnou, ale velmi potřebnou funkcionářskou práci.
Otázek k řešení by jistě byla celá řada - od zřízení tuzemské verze "Injured Jockeys’ Fund" až po vysílání svých zástupců na schvalování dráhy před dostihovým dnem. Co jsem se v poslední době poptával lidí v českém turfu, ze strany Jockey Clubu ČR by se nikdo podobným snahám zřejmě nebránil.
Zbývá vyřešit jedinou věc. Najít v řadách současných (či třeba bývalých) jezdců osobnosti, které převezmou iniciativu a zodpovědnost za svůj profesní stav. Zvedne někdo hozenou rukavici?
