Tu útlou knížku dodnes seženete v německých antikvariátech za několik eur. Když žokej Johannes Starosta (1912 - 1995) v polovině sedmdesátých let vydal své vzpomínky "... und mein Pferd hat gelacht. Mein Leben mit Rennpferden" (... a můj kůň se zasmál. Můj život s dostihovými koňmi), byly dostihy v Německu druhým nejpopulárnějším sportem hned po fotbalu a Starosta patřil k jejich žijícím legendám.

I přes česky znějící jméno vyrůstal v německé rodině v Berlíně. Vyučil se na přelomu dvacátých a třicátých let v Berlíně, kde také získal svou celoživotní přezdívku. Až do konce kariéry mu nikdo neřekl jinak, než "Micky" - v době jeho učení se totiž v kinech promítaly první filmy s Mickey Mousem a malý jezdec svou postavou i činorodostí připomínal právě slavnou postavičku Walta Disneyho.

Během čtyř desetiletí v sedle vyhrál Starosta 1320 dostihů, ale na vítězství v derby čekal až do svých 53 let. Podařilo se mu to s hřebcem Waidwerkem, který později připouštěl v Napajedlích a od jehož narození 24. dubna uplynulo rovných šedesát let.

Čtěte také: Máte volných osm tisíc liber? Draží se dres, který psal historii turfu

Syn klasických vítězů Neckara a Windstille byl vlastním odchovancem západoněmeckého hřebčína Ravensberg a členem jeho nejúspěšnější rodiny založenou klisnou Waldrun.

Kořeny této krve sahají do Rakouska-Uherska, kam Alexander Baltazzi dovezl anglickou klisnu Weatherbeaten. Její vnučka, v Napajedlích narozená White Clover, pak dala klisnu Wie So? a jejím prostřednictvím se rodina před druhou světovou válkou usadila v německém chovu.

Dusno v hřebčíně Ravensberg

Waidwerk, kterého ve vlastním středisku Ravensbergu trénoval zkušený Johannes Kuhr, jako dvouletý vyhrál Cenu zimního favorita a Oppenheim-Rennen, druhý finišoval v Zukunfts-Rennen. Vstup do klasické sezony na jaře 1965 mu však nevyšel.

Série smolných událostí začala v klasickém Henckel-Rennen, tehdejší obdobě Velké jarní ceny. V sedle se stájovou jedničkou Starostou měl Waidwerk kolizi na startu, ztratil deset délek a musel se spokojit s druhým místem.

Hřebcova forma rostla a před poslední předzkouškou německého derby Union-Rennen jezdil Starosta na rychlé práce do Ravensbergu s přesvědčením, že Waidwerk nemůže prohrát. Při odchodu z dráhy po posledním tréninku však černého hnědáka kopl jiný kůň a způsobil mu menší zranění. Zatímco Starosta se klonil k závěru Waidwerka ze záverečného derby-trialu škrtnout, Kuhr tvrdošíjně trval na startu.

V Union-Rennen se hřebec Starostovi nezdál. Opatrná jízda vyústila ve favoritovo páté místo a po doběhu následovala ostrá výměna názorů mezi žokejem a trenérem. Výsledkem bylo, že oba klíčoví muži Ravensbergu spolu v posledních týdnech před Deutsches Derby nemluvili a jeden druhému se vyhýbali.

Potkali se až v den derby v hamburské vážnici. "Takže Starosto, v tomhle dostihu pojedete přesně tak, jak si přeji,” prohlásil Kuhr a dvakrát svému žokeji zopakoval veškeré taktické pokyny až do nejmenších podrobností. Když začal vyprávět potřetí, Starosta se na něj utrhl: "Už mě konečně nechte na pokoji!" a odešel do paddocku.

V největším dostihu kariéry se na Waidwerka konečně usmálo štěstí. Starostovi se brzy povedlo získat optimální pozici a v cílové rovině udeřil. Opřel se do svého hřebce rukama a Waidwerk akceleroval tak suverénně, že Starosta ani jednou nepoužil bičík.

"Vracel jsem se k cíli a už z dálky jsem viděl šťastné majitele. Byl tam také trenér Kuhr. Lehce jsem na něj mávnul a on krátce pohynul hlavou. To bylo všechno, co se pro tu chvíli mezi námi odehrálo, ale úplně to stačilo. Tím jsme nechali rušné události z posledních týdnů za sebou," napsal Starosta ve zmiňovaných vzpomínkách.

"Teprve když jsem před vážnicí slyšel jásot diváků, jsem pořádně pochopil, co pro žokeje znamená vyhrát derby. Hrálo ve mně deset orchestrů najednou a všude okolo jsem viděl smějící se tváře," dodal.

Plemeníkem v Československu

Waidwerk na podzim vyhrál i St. Leger a jen těsně mu tak unikla trojkoruna. Jako staršímu se mu už tolik nedařilo a nedokázal se oprostit od pověsti slabšího derby-vítěze.

Do svých šesti let ještě přidal několik umístění v dnešních dostizích blacktype jako třetí příčku v Badener Meile nebo čtvrté místo v Gerling-Preis. Kariéru uzavřel s pěti vítězstvími z dvaceti startů a 192 600 markami na vyběhaných dotacích.

Na své první chovné štaci v hřebčíně Erlenhof výrazněji nezaujal a v roce 1973 byl pronajat do Československa. Spolupráci majitele Ravensbergu Rheinharda Deliuse s hřebčínem Napajedla vedeným Františkem Lerchem odstartoval o pět let dříve pronájem Waidwerkova blízkého příbuzného Wiesenkleeho, který se v ČSSR stal třikrát šampionem plemeníků.

Waidwerk dostal v Napajedlích stejnou důvěru jako Wiesenklee. Lerche si ho cenil jako ušlechtilého, harmonického hřebce lehčího typu. Z jeho 79 hříbat vynikli klasičtí vítězové Vlasta a Vajgar, dále třetí z Čs. derby Lymphe nebo mezinárodně ostřílení Meander, Comodor a Isotop.

Do napajedelského chovu byly zařazeny dcery Cremona, Lymphe a Vlasta. V roce 1976 přešel Waidwerk do majetku hřebčína, už po dvou letech však uhynul na prasknutí aorty.

Zdroje: Micky Starosta - … und mein Pferd hat gelacht, Daniel Delius - Die Geschichte der Waldrun, Harald Siemen - Faszination Galopp, František Lerche - Hřebčín Napajedla.

Foto: repro Daniel Delius: Die Geschichte der Waldrun