Karolína Šimáčková je mistryní České republiky v drezuře v kategorii mladých jezdců. Dlouhá léta byla úspěšná také v parkurovém skákání, s klisnou Havaj startovala i v rámci republikového šampionátu. Momentálně se věnuje nejen chovu a přípravě mladých koní, ale má na starosti i chod vlastního areálu v Nebanicích, kde se kromě drezurních závodů pořádají i mezinárodní závody ve spřežení.

 

Vzpomenete si ještě na váš první kontakt s koňmi? 

Já jsem se u koní narodila. Od mala jsem byla s mamkou na dvoře nebo na kolbišti. Vždy, když holky dojezdily, tak si mě jedna z nich brala před sebe a vozila mě. Měla jsem tak i první pád, kdy jedna klisna uskočila a letěla jsem i s dívkou, co mě držela. Ale jelikož mě pořád držela v náručí, tak jsem to brala jako hru. Ale nijak si to nepamatuji, pouze z vyprávění. 

 

V současnosti se věnujete drezuře, vyzkoušela jste i nějakou jinou disciplínu?

Nyní se sice věnuji pouze drezuře, ale dříve jsem i skákala.  Mám ráda obě disciplíny, jen časově jsme to špatně stíhali. Každý týden na závodech, jeden týden skoky a druhý drezura a do toho Kritéria mladých koní ve všedních dnech. Teď to máme podstatně klidnější.

 

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody?

První závody jsem absolvovala u nás v Nebanicích.  Mým prvním koněm byla ponička Princezna. Chodila jsem s ní skoky i drezuru. Doma to bylo dobré, ale v cizím prostředí hodně koukala a skočila většinou až napodruhé. Takže úspěch byl dojít do cíle.

 

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil?

Tak pochopitelně nejvíce mě ovlivnila mamka. Od doby, co jsem začala jezdit Carusa, tak spolupracujeme s Evou Jančaříkovou a panem Umlaufem.

 

 

Na které koně z průběhu vaší kariéry nejraději vzpomínáte?

Mým prvním skokovým koněm byla klisna Chvíle, na kterou ráda vzpomínám. Pak také na hřebce Charmeura. Ten byl úžasně schopný, ale brzy mě přečetl, a pak chodil, pouze když se chtělo jemu. Mým životním skokovým koněm byla klisna Havaj. Tu jsem zdědila po Simoně Šístkové a následně mi fungovala několik let. Absolvovaly jsme spolu úspěšně mnoho juniorských a i dalších mistrovství v parkuru.

 

V drezurních soutěžích byl mým prvním koněm již zmíněný Caruso. S tím jsem měla hodně úspěchů v juniorských soutěžích a také jsem s ním vyhrála mistrovství České republiky v kategorii mladých jezdců. Ráda vzpomínám i na hřebce Coconata. Toho jsem měla půjčeného od Petry Minářové pouze dvě sezony, ale byla radost na něm jezdit. 

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry?

Tak určitě se rok od roku zlepšuje kvalita koní.  S našimi koňmi se pravidelně účastníme Kritérií mladých koní již od začátku tohoto seriálu a kvalita koní dnes a dříve se nedá vůbec srovnat. Hlavně pak kvalita koní českého chovu.

 

Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna? Čeho byste ráda dosáhla?

Momentálně jezdím hlavně mladé koně našeho chovu. Ti se buď připravují na prodej nebo jdou následně do chovu. Do sportu si nechávám sedmiletého valacha po hřebci Lantino z matky Mekka po Phill a šestiletého valacha po Homburg z matky Sunny Queen po  Sylvio II.

 

Současně jsem ve stavu, že čím více jezdím, tím více cítím, co všechno se ještě musím učit, abych byla schopna naše koně dobře připravit jak do sportu, tak na prodej. Mým snem do budoucna je účast na mistrovství světa mladých koní a doufám, že se mezi tu elitu někdy dostanu. 

 

Foto: poskytla Karolína Šimáčková