Profesionální ošetřovatelka sportovních koní Iveta Fonioková pochází z Ostravy. Ke koním jí přivedla její babička, která bydlí doslova deset kroků od Jezdeckého klubu Baník Ostrava, kde se Iveta jezdecky rozvíjela. „Dokonce bych si dovolila tvrdit, že Baník Ostrava je místo, kde se rozvíjelo i několik dalších, dnes velmi kvalitních, ošetřovatelek, které v této práci pokračují dodnes,“ říká Iveta. 

 

Jak tedy probíhaly vaše začátky v jezdeckém prostředí v této ostravské stáji?

V jedenácti letech jsem podala přihlášku a stala se členkou. Začala jsem se učit jezdit na provozních koních, chodit na víkendové služby kydat boxy, pomáhat při přípravách a pořádání závodů a prostě se vším, co je zrovna potřeba dělat v tak velkém areálu. Po pár letech jsem chtěla poznávat a vědět víc a táhlo mě to k parkurovým koním. Starala jsem se o ně, pomáhala Markovi Hentšelovi s jeho koňmi a získávala jsem při tom i své jezdecké zkušenosti. Postupem času se přidaly i závodní výjezdy, při nichž už jsem zastávala roli ošetřovatelky. 

 

Za těchto sedm let strávených v tomto prostředí jsem neskutečně vděčná a ráda na tuto dobu vzpomínám. Poznávala jsem, co všechno tato práce obnáší a že to není jen o „čištění a ježdění koníčků“. Bylo to sice velmi pracovně náročné, ale hlavně to všechno byla zábava se zážitky, na které se nezapomíná. Za to všem patří velké poděkování. 

 

Máte za sebou i sama nějakou jezdeckou sportovní kariéru? 

Bylo pár koní, na kterých jsem doma tréninkově skákala a také jsem mohla vyjet na závody, ale byly to parkury maximálně do 110 centimetrů. Nikdy jsem velké ambice neměla, už v té době jsem věděla, jak finančně náročný jezdecký sport je, takže jezdit nebo skákat bylo opravdu jen pro radost nebo za odměnu. 

 

Co vás tedy přimělo začít pracovat a živit se jako profesionální ošetřovatelka? 

Čím více jsem trávila času s koňmi, tak tím jsem chtěla vědět víc a víc. Věděla jsem, že se jednou chci živit jako ošetřovatelka. Co se týče školy, tak to nikdy nebyl můj šálek kávy a nemohla jsem se dočkat, až dostuduju a budu moct odjet, začít pracovat u koní a učit se novým věcem. Také jsem však věděla, že to bude běh na dlouhou trať. 

 

Jak náročné pro vás bylo na začátku učení se všem potřebným věcem při práci s koňmi tak velikých kvalit? 

Začátky jsou vždycky těžké, ale člověk se u koní učí denně, nikdo není dokonalý. Důležité je nechat si poradit, občas člověk může udělat víc škody než užitku. Jsem ráda, že když jsem se všemu učila, tak jsem měla kolem sebe lidi, kteří mi vždy dobře poradili. Naštěstí je mám kolem sebe stále a stále se s nimi učím. 

 

Do kterých stájí jste měla dále možnost se dostat po vaší životní etapě v ostravském Baníku? 

Po odchodu z Ostravy jsem ještě při škole pomáhala s koňmi Natálii Kovářové, Valentýně Poláchové a Adéle Buriánové ve Fryčovicích. Po škole jsem měla půl roku pauzu. Začátkem roku 2018 jsem se přestěhovala a rozhodla se pro spolupráci s Kateřinu Kučerovou, která měla koně ustájené v té době ve stáji Dance and Jump. Tady jsem strávila pouze půl roku a následně jsem se už dostala do mého aktuálního působiště, a sice do stáje Kateřiny Tomanové. 

 

Představíte nám blíže vaše aktuální působiště? 

Momentálně působím už tři a půl roku ve stáji Agrotrade Stables, kterou reprezentuje Kateřina Tomanová. Sídlíme v Radimovicích v Horse Academy. V tuto chvíli se v naší stáji nachází patnáct koní od mladých přes ty sportovní až po koně v důchodu. Nedílnou součástí týmu jsou také druhá ošetřovatelka Romča a pracovní jezdec Petička, bez kterých by to nešlo. 

 

Jak vypadá váš běžný pracovní den doma ve stáji? Přiblížíte nám svůj den i na závodech? 

Každé ráno se s holkami sejdeme ve stáji a řekneme si plán, co nás čeká a nemine. Pak koně dáváme do výběhu, kolotoče a bereme je povodit. Dále se jde většinou jezdit, koně se lonžují nebo se s nimi chodí pod sedlem do terénu. Kolem toho všeho samozřejmě nechybí veškerá základní péče, jako asistence veterináři, příprava koní na závody, balení věcí na závody a podobně. 

 

Co se týče závodů, tak mám ráda svůj přesně naplánovaný časový harmonogram na každý den a dokážu být občas trochu ve stresu, pokud něco nevychází podle mého plánu. Jinak na závodech patří mezi každodenní rutinu ráno nakrmit, vykydat boxy a koně povodit. Občas některé koně chodí před parkurem na lonž nebo se berou popracovat pod sedlo. Před samotným parkurem se každý z našich koní připravuje jinak, dle konkrétních potřeb. Samozřejmostí je čištění, dáváme masážní deky a patří k tomu také zapletení hřívy. Hlavně však všechno musí probíhat v klidu, aby se koně i jezdec cítili dobře.  

 

Co všechno musí podle vás profesionální ošetřovatelka bezpodmínečně zvládat a umět? 

Určitě je potřeba si dobře umět zorganizovat den. Zvládat stresové situace a vždy zachovat chladnou hlavu. Pracujeme s živými zvířaty, takže zodpovědnost a předvídání situací je velmi důležitá, aby nedošlo ke zbytečnému zranění. Umět poznat na koni, kdy něco není v pořádku, protože občas i drobnost vede k problému. Na druhou stranu to chce nehledat každou maličkost, jinak se z toho člověk může zbláznit. A nejdůležitější je, ať už se dostaví úspěch nebo prohra, vždy by měla každá profesionální ošetřovatelka mít týmové ducha. 

 

Co máte na této práci ráda a co naopak méně? 

Jsem ráda, když v týmu panuje dobrá nálada a koně jsou spokojení. Mojí nepříliš oblíbenou činností je holení koní, takže to přenechávám své kolegyni Romče, která to podle mě umí nejlíp. 

 

Častokrát jsme se v rámci této rubriky bavili s ošetřovatelkami z týmu tzv. Pětihvězdových krav. Potkáváte se s nimi na závodech? 

Holky znám, ale bohužel se s nimi nepotkávám na závodech, tak nemůžu okoukat a přebrat nějaké jejich vychytávky. Všechny dělají svou práci kvalitně a mají můj obdiv, co všechno musí a umí zvládat. Nejblíž mám asi k Markétě Novákové, právě ona byla můj průvodce mými začátky. Takový můj přítel na telefonu, když jsem potřebovala nějakou radu. Větší část zkušeností mám právě díky ní, za což jsem ji nesmírně vděčná. 

 

Foto: poskytla Iveta Fonioková