Jeden z našich nejlepších reiningových jezdců a dnes také trenérů, Jonáš Bujnoch, se narodil 14. dubna 1989. Ke koním ho přivedli rodiče, kteří mu také v dětství věnovali prvního poníka. Kromě závodů se věnuje hlavně trénování. Za sebou má řadu stáží u předních zahraničních trenérů například v Rakousku nebo Spojených státech amerických. 

 

 

 

Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadil na koně?

 

Poprvé jsem seděl na koni jako malé batole, když mě do sedla vzal můj otec. Rodiče milovali koně od mého narození a jejich snem bylo mít koně. Když mi bylo pět let, pořídili si dvě odstávčata plemene hucul, se kterými jsem vyrůstal a postupně se na nich vozil. Na mé osmé narozeniny jsem dostal svého prvního koně, poníka Pinďu, kterému byly čtyři roky.

 

Věnujete se reiningu od vašich jezdeckých začátků?

 

Od rekreačního ježdění na našich koních doma jsem si vyzkoušel také parkur a základy drezury. Zhruba od jedenácti do patnácti let jsem pravidelně  navštěvoval parkurového trenéra. V té době jsem začal také docházet na pravidelné lekce westernového ježdění. Doma jsme se věnovali westernovému stylu. Měl jsem si vybrat, kterým směrem se vydat, ale western pro mě byla jasná volba. Přes western pleasure, horsemanship, showmanship až k reiningu, kde už asi zůstanu. Reining je krásná dynamická disciplína, která mě okouzlila. 

 

Kdy jste absolvoval své první oficiální závody? 

 

Mé první oficiální závody byly v roce 2001 ve Frenštátu pod Radhoštěm na koni Ambers One Star paní Kláry Šalkové, která mě zároveň připravovala na jezdeckou licenci WRC. Zážitek to byl obrovský. Nervózní jsem byl asi týden předem, ale pocit z vítězství byl nezapomenutelný!

 

 

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil. Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhl? Vybavujete si slabiny nebo vaše silné stránky?

 

Nejvíce mě asi ovlivnili rodiče, kteří mě vychovali a celý život mi ukazují, že když člověk něco chce, tak to dokáže. Co se týká slabé a silné stránky, tak to už asi nedokážu říct. Pravdou je, že jsme doma neměli úplně ideální zázemí na trénink reiningu, a proto jsme v roce 2010 vybudovali větší stáj, kde podmínky dnes mám. Za výsledky, které dnes mám, určitě vděčím všem trenérům a lidem, se kterými jsem měl možnost trénovat, něco se od nich učit, nebo jen pozorovat. Je to běh na dlouhou trať a postupem času začíná vše zapadat jako puzzle. Nejsou to jen lidé, se kterými jsem trénoval, ale i majitelé koní, kteří vám dají důvěru a svěří svého koně. Je to celý tým, který stojí v pozadí, když jste na závodech. Od stájníků, asistentů, přes kováře a veterináře. To vše tvoří celek, který musí být sehraný. Jedině tak jste schopný jít nahoru.

 

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte, a který z nich byl tím nejvíce výjimečným?

 

Netroufnu si odhadnout číslo. A asi už si na všechny nevzpomenu, ale chci říct, že každý kůň je jedinečný, každý kůň vás něco naučí a dá něco do života. Každý potřebuje individuální přístup. Mám rád všechny koně, se kterými pracuji. Vzpomínám si, když na začátku se nějaký klientský kůň prodal nebo odjel z tréninku domů, tak jsem měl na krajíčku, protože když s ním trávíte několik hodin týdně, tak vám prostě přiroste k srdci. A je jedno, jestli to je šampion nebo ne...

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů?

 

Co se týká České republiky, tak za posledních pár let šla úroveň hodně nahoru. Je to díky tomu, že lidé se vzdělávají, jezdí do zahraničí trénovat a závodit. Staví se lepší a lepší areály a kupují se lepší a lepší koně. Co se dosažení úspěchu týče, tak bych řekl, že je to stále těžší, protože jak jsem řekl, úroveň jde nahoru, tudíž vám už nestačí jen jet nějak, musíte jet dobře. Abyste jel dobře, potřebujete dobrého koně, dobrou přípravu, dobré podmínky na přípravu a zkušenosti. V zahraničí je to myslím stejné. Nároky na soutěžící se zvedají každým rokem.

 

Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích, o čem jste snil? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhl?

 

Na začátku mě vůbec nenapadlo, že bych se živil jako trenér. Reining a koně jsme měli jako koníček. Ale s vybudováním většího areálu to přišlo samo. Člověk si pak dává postupně cíle. Jezdit dobře, vyhrát Mistra republiky. Pak jet závodit do zahraničí, vyhrát mistrovský titul ve dvou kategoriích. Mít úspěšné klienty. Mít lepší koně ve stáji atd. To vše je krásné. Ale s odstupem času je pro mě daleko důležitější, než vyhrát nějaký závod, jaký mám pocit z dané jízdy. Jaký mám pocit z mé odvedené práce. Mým cílem je dělat svoji práci, jak nejlépe dovedu bez ohledu na umístění. Na kontě mám spoustu pro mě významných vítězství, je krásné vyhrávat, ale krásnější je mít z toho dobrý pocit a užít si každý den této nádherné práce s koňmi.