Jan Zwinger a celá jeho rodina pochází z Opavy. Spojeni jsou s oddílem JK Opava Kateřinky, který dokonce spoluzakládal Janův děda. „V opavském oddíle jsem se učil jezdit, složil jsem zde zkoušky základního výcviku jezdce a tento klub jsem reprezentoval asi do svých patnácti let. Poté přišla nabídka jezdit koně ve stáji Mustang, kde jsem v té době trénoval se Zdeňkem Žílou. Po odchodu z Mustangu jsem si pronajímal boxy v areálech v Trojanovicích a ve Fryčovicích a v dnešní době už druhým rokem sídlím v našem vlastním novém domovském areálu, který se nachází Sedlištích u Frýdku Místku,” shrnuje svůj kariérní postup Jan Zwinger. Nyní už se věnuje především tréninku koní a klientů v domácím areálu, nicméně závodní ambice tohoto jezdce zdaleka neopustily.
Kdo z vaší jezdecké rodiny měl největší vliv a vedl vás k jezdectví?
Mé úplné jezdecké začátky se mnou prožíval nejvíce můj táta. Ten se mnou pracoval od první chvíle, kdy jsem sedl na koně. Děda si už spíše užíval dobrý pocit z mých dosažených výsledků v prvních sportovních letech. Každopádně ta celá rodinná jezdecká tradice začala právě u mého dědy a posouvalo se to dále generacemi.
Byl ještě někdo další, kdo vám předával nové jezdecké zkušenosti?
Jak jsem již říkal, dlouhou dobu jsem trénoval se Zdeňkem Žílou, který mě na začátku hodně jezdecky posunul dopředu. Několik tréninků jsem absolvoval se Zuzanou Zelinkovou a s Alešem Opatrným. Také jsem měl do reprezentační přípravy zařazeny tréninky s Tjarkem Nagelem a před mistrovstvím Evropy jsem dostal možnost zúčastnit se tréninků s Johannesem Ehningem.
Vzpomenete si na svého prvního sportovního koně?
Určitě ano. V době, kdy jsem s koňmi začínal, tak jsem měl v Opavě pouze jednoho svého koně. Byl to valach Tudor, kterého dříve jezdil i můj táta a já jsem se s ním vypracoval od zkoušek základního výcviku jezdce až do mých prvních parkurů na výšce 140 centimetrů. S přechodem do angažmá ve sportovní stáji Mustang jsem později měl možnost pracovat a závodit s dalšími velmi kvalitními koňmi a v této době se dostavily mé největší jezdecké úspěchy.
Kterých konkrétních úspěchů si ceníte nejvíce?
V mém období na Mustangu jsem se dvakrát dostal na mistrovství Evropy. V roce 2010 přišly nejvýraznější úspěchy v sedle koní Al Campo a Sisi. S klisnou Sisi jsem získal mistrovský titul v kategorii starší junioři a s Al Campem jsem třikrát zvítězil ve Velkých cenách při Českém skokovém poháru, skvěle reprezentoval český tým při Poháru Národů v Lamprechtshausenu a přidali jsme i další bezchybné rámcové T parkury. Ještě si vzpomínám, že nám o pár trestných bodů utekla účast při finále mistrovství Evropy v Paříži.
Na které koně vzpomínáte nejraději a řadíte je mezi své životní a nevíce výjimečné?
Nejraději se obecně vzpomíná na koně, s nimiž přišlo nejvíce úspěchů. Sem určitě patří hřebec Al Campo, s nímž jsem měl prozatím nejvíce úspěchů, přičemž paradoxní je, že jsem ho jezdil pouhých pět měsíců. Opravdu jsme si sedli a byla veliká škoda, že jsme nemohli spolu závodit déle. Druhým životním koněm je zmiňovaný Tudor. Ten byl úzce propojen s celou naší rodinou. Od tří let ho jezdil můj táta a já jsem ho dostal do sportu, když mi bylo dvanáct let. Později jsem s ním jeho sportovní kariéru i uzavřel a měli jsme ho u sebe do jeho nedožitých třiceti let.
Jak se postupně vyvíjely vaše sportovní jezdecké ambice?
Mé cíle se měnily podle toho, kde jsem zrovna působil a jaké koně jsem měl k dispozici. Když jsem začínal v Opavě, tak mým snem byla účast při Velké ceně Opavy. Při působení ve stáji Mustang jsem si zase mohl splnit sen startovat na juniorském mistrovství Evropy, které se v té době konalo v Praze.
Jaké je dnes vaše zaměření v rámci jezdeckého sportu?
Nyní už sídlíme ve vlastním areálu a aktuálně mám v práci čtyři sportovní koně. Máme zde odchovnu vlastních hříbat a většinu času teď věnujeme tréninku a servisu pro klienty, kteří mají u nás ustájené své koně.
Co plánujete do nadcházejících sportovních sezon?
Především bych chtěl, aby koně, které jezdím, mohli i nadále růst ve své výkonnosti a byla spokojenost na straně majitelů i koní. Ve stáji mám teď i vlastního nadějného osmiletého koně, s nímž bych se mohl pomalu dostat opět do obtížnějších parkurů a ukázat se i na té vyšší parkurové úrovni. Dalším takovým cílem je účast na mistrovství světa v Lanakenu s pětiletou klisnou od slovenského majitele. Ve hře jsou také účasti na domácích mezinárodních závodech, a to převážně v túrách pro mladé koně v rámci přípravy do vyššího sportu.
Foto archiv Jan Zwinger
