V České republice je Španěl Javier Simon známý především u jezdců Working Equitation. V rámci soustředění své žáky učí i dalším cvikům, jako je například lehání či poklona. Není divu, že jeho služeb často využívají filmové produkce, i když přiznává, že tento typ zakázek on sám nevyhledává.

 

Jak jste se dostal ke koním?

Vášeň pro koně mě provází od dětství. Moje rodina bydlela hned vedle jezdeckého centra ve Valencii, mém rodném městě. Pamatuji si, když jsem každé ráno chodil do školy, jak jsem se díval skrz křoví na jezdce a jejich koně. Celý den jsem čekal, až budu moci projít kolem jezdeckého dvora a zahlédnout je. Ještě když jsem byl malý, rozhodl jsem se, že budu jezdcem, i přestože moje rodina neměla s koňským světem nic společného. V deseti letech jsem začal trénovat u José Manuela Salese a Juana Ponse. Od té doby můj zájem o jezdectví a o koně P.R.E. už neskončil. 

 

Kdo další se podílel na vašem vzdělávání?

Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s výborným jezdcem z Jerezu, José Luisem Larou. Dalším člověkem, od kterého jsem získal spoustu poznatků, byl Javier Romer, jezdec z Cordoby. Od toho jsem měl možnost čerpat během působení na Mallorce. U koní jsem již třicet čtyři let a více než dvacet let jsem profesionálním jezdcem, narazil jsem tak na spoustu skvělých a inspirativních lidí.

 

Čemu všemu se věnujete? Je podle vás důležitá práce ze země?

Kromě klasické drezury a práce ze země mě nejvíce baví drezura ve volnosti a vysoká drezura. Podle mě je velmi důležité pracovat s koňmi i ze země. Je pro ně mnohem snazší naučit se cviky v momentě, kdy nemusí řešit váhu jezdce a pracují pouze se svou rovnováhou. Já osobně všechny cviky, které to dovolují, učím nejdříve ze země, což mi velmi usnadňuje následnou práci ze sedla. Musíme si v průběhu tréninku ale uvědomit i to, že doba učení se u každého koně liší. Záleží na jeho povaze, fyzických vlastnostech i technice, kterou použijeme. Ne všechny metody výcviku jsou totiž aplikovatelné na všechny koně.

 

Co vás na vaší práci nejvíce baví? Co je pro vás naopak nejnáročnější?

Moje práce mě nesmírně baví ve všech svých aspektech. Začít s hříbětem, předem si ho moci vybrat, seznámit se s ním a začít ho postupně trénovat je vzrušující. A je to také velká výzva. Také mě velmi těší, když mohu své studenty provázet celým tréninkovým procesem a podílet se na jejich snech. Vážím si toho, že mi dávají svou důvěru a svěřují své koně do mých rukou. Užívám si pokrok každého z nich a vždy se rád zapojuji do jejich výcviku a různých projektů.

 

Nejtěžší je pro mě moment, když se nějaký kůň zraní nebo onemocní. Stejně tak každá ztráta koně je velmi těžká a bolestivá. Ale vlastnit a pracovat se zvířaty bohužel také znamená, že se s nimi někdy musíte rozloučit.

 

 

Kromě toho všeho máte zkušenosti i s přípravou koní do filmu… 

Podílel jsem se na natáčení několika filmů a reklamních kampaní na národní i mezinárodní úrovni. Nejraději vzpomínám na film Robin Hood s Jamiem Foxxem, který jsme připravovali v Budapešti. Já obvykle tento typ zakázek nevyhledávám, ale obracejí se na mě produkční společnosti nebo společnosti, které s nimi spolupracují.

 

Nyní jste velmi vyhledávaným trenérem, ve kterých zemích jste již působil?

Jezdím pravidelně trénovat do několika evropských zemí. Kromě České republiky se jedná o Polsko, Belgii, Portugalsko, Německo nebo Lucembursko. Do těchto destinací jsem také vyvezl spoustu svých koní na prodej. Za zmínku jistě stojí i hipoterapeutický projekt v Brazílii, kde jsem pomáhal připravovat koně pro lidi s hendikepem.

 

Jak dlouho jezdíte trénovat do České republiky? Jak se vám tu líbí?

Do České republiky jezdím už druhým rokem. Vedl jsem zde asi dvacet pět soustředění a v současné době úzce spolupracuji se stájí Trojan v Praze, kde máme řadu krátkodobých i střednědobých projektů. Dovezl jsem také tucet koní ze Španělska a mezi mými studenty je i řada jezdců, kteří se účastní soutěží Working Equitation nebo se zajímají o drezuru ve volnosti a vysoké chody (posadas, llevadas, cabriolas). 

 

V Česku se mi moc líbí, jsem rád za skvělé přijetí, a to nejen ve stáji Trojan, ale od všech svých studentů. Cítím se tu jako doma. A to je ten důvod, proč společně pracujeme na mnohých projektech, které budou k vidění v nadcházejících měsících.

 

Máte i nějaké vlastní koně?

V současné době mám v Praze osm koní. Pět z nich jsou koně z Andalusie, které připravuji k prodeji. Zbylí tři jsou koně pro show, se kterými jsem vystupoval po celé Evropě. Další tři koně mám ještě doma ve Španělsku. Jeden z nich je v přípravě u mého dobrého přítele Santiaga Amadora. Ten by se s ním měl v letošním roce představit na španělských akcích. 

 

Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?

Mým profesním cílem je podporovat a trénovat své studenty. Chtěl bych, aby jezdili na vysoké úrovni a dosahovali dobrých výsledků. Také bych si přál mít základnu v České republice, abych mohl pokračovat v dovozu dobrých španělských koní do České republiky a abych mohl sledovat a doprovázet všechny milovníky španělských koní v poznávání a užívání si iberských plemen. Líbí se mi sledovat, jak jsou lidé šťastní, když poznávají španělské koně, kteří mají tolik dobrých vlastností. Připravuji také několik talentovaných koní, u kterých věřím, že se budou moci v budoucnu účastnit soutěží na velmi dobré evropské úrovni.

 

Foto: Kateřina Vojáčková, poskytl Petr Fous