Více než rok se dostihový průmysl připravoval na důsledky odchodu Velké Británie z Evropské unie. Současná nejistota ohledně podoby a termínu brexitu však výrazně mění situaci. "Momentálně nikdo neví, co bude," shrnuje v rozhovoru se serverem Jezdci.cz bloodstock agent Tomáš Janda, který pro své klienty pravidelně nakupuje plnokrevníky ve Velké Británii i Irsku.

 

Jak velkou nervozitu vyvolává brexit mezi vašimi dostihovými kontakty v těchto zemích?

 

Myslím si, že ta nervozita je momentálně poměrně velká, a to zdaleka nejen mezi mými kontakty. V podstatě jsem se až na velmi sporé výjimky nesetkal s nikým z dostihové scény, kdo by byl pro brexit. Většina z desítek lidí, s nimiž jsme téma brexitu řešili, je z celého vývoje vystrašená. Převládá názor, že odchod Velké Británie z Evropské unie bude mít pro dostihové odvětví jen negativní důsledky. Samostatnou kapitolou jsou Irové, kteří s brexitem nemohli nic dělat, protože se jich přímo netýká, a zároveň je extrémně poškodí.

 

Shrňme, o co se nyní z pohledu dostihového průmyslu hraje. Očekáváte, že se do budoucna může výrazně zkomplikovat třeba nákup koní nebo cesty za připuštěním na britských ostrovech?

 

Jde o několik různých rovin. Jeden okruh jsou daně a cla, potom veterinární pravidla a nakonec konkrétní otázky mezi jednotlivými dostihovými autoritami jako exporty a podobně. Tématem brexitu se poslední rok a půl intenzivně zabývaly všechny profesní organizace od dostihových řídících autorit až po svazy chovatelů. Zástupci dostihového sportu, ale i koňařské scény obecně intenzivně lobbovali v Bruselu a Londýně, aby se vystoupením Britů z EU nic výraznějšího nezměnilo a aby se převzala většina stávajících pravidel. Vypadalo to, že tyto snahy skončí úspěchem a že se celoroční úsilí nějakým způsobem promítne do dohody mezi Británií a EU - tedy že by nebyla cla, karanténa a tak dále. K tomu ještě existuje speciální dohoda mezi Anglií, Francií a Irskem o pohybu koní, díky níž nejsou potřeba prakticky žádné papíry a transportní formality. Tím, že britský parlament odmítl vyjednanou dohodu, ovšem padly i tyto iniciativy. V současné době nikdo nedokáže spolehlivě říct, co bude, takže se pohybujeme v rovině chaosu a spekulací.

 

Do čeho konkrétně se promítají současné obavy?

 

Momentálně například odjíždějí klisny na připuštění do Anglie, případně do Irska přes Anglii. A nikdo v současné době nedokáže říct, za jakých podmínek se tyto klisny budou vracet. To teď neví opravdu nikdo. Problém je, že se na něčem rok a půl pracovalo a všechno se zdálo řešitelné. Ta klíčová změna by pravděpodobně přinesla papírování navíc a některá řešení by nebyla úplně příjemná, ale dalo by se to zvládnout, kdyby se to včas dopředu vědělo. O tuto výhodu jsme ale přišli, všichni teď tápou a čekají, co bude.

 

 

Kolik koní se řádově pohybuje mezi Velkou Británií a Irskem?

 

To je zajímavá otázka, denně mezi oběma zeměmi cestují stovky koní, možná i tisíce, pokud nezůstaneme jen u plnokrevníků. V plné připouštěcí sezoně jezdí hodně klisen z Británie do Irska nebo obráceně přímo na skok. To znamená, že ráno je naloží do auta, přejedou do druhé země na připuštění a večer jedou zpátky. Stejným způsobem cestují také koně na dostihy. Hodně se psalo o tom, že jen několik dní po termínu brexitu se běží Velká národní, ale stáje na obou stranách denně jezdí i na různé malé mítinky. A to samé se dá samozřejmě říci také o různých jezdeckých a sportovních koních, zkrátka koňský provoz mezi Británií a Irskem je obrovský.

 

A teď je nejasné, za jakých pravidel budou tyto mechanismy pokračovat?

 

Přesně tak. Na krátkodobý export se na britské ostrovy vozí chovné klisny z Irska, Francie, Itálie, Německa, ale i České republiky. V současnosti kolem toho žádná byrokracie nevládne, ale nikdo neví, jak se budou vracet zpátky a jakým způsobem se bude přistupovat k jejich hříbatům narozeným na britské půdě. Jestli bude potřeba nějaká celní deklarace nebo například podobná praxe jako ve Švýcarsku, kde je stále nutné mít ATA Karnet, což je celní transportní deklarace. Nějak se to bude muset vyřešit.

 

Jak moc úřady i dostihový průmysl tlačí čas?

 

Původně se to řešilo rok a půl, teď bude nutné rychlé rozhodnutí za pochodu. Zda se to podaří do léta, kdy jsou různé další dostihy, nebo do podzimu, kdy desítky ročků jezdí z Anglie do Irska, nikdo neví. Stejně jako třeba řešení dopravy irských ročků na kontinent během podzimního období. V tomto případě mluvíme o vyšších stovkách ročků - a opět se můžeme bavit i o různých dalších plemenech.

 

Již bylo zmiňováno úzké propojení dostihového průmyslu v Británii a Irsku. Jak by se případné problémy Britů odrazily na situaci v Irsku?

 

Samozřejmě výrazně. Na Irsko zmíněné problémy dopadají ještě víc, protože všechno od dostihů až po chov řeší přes britské ostrovy. Irové se s koňmi na kontinent v podstatě nedostanou jinak než přes Británii. Sice jezdí i trajekty přímo z Irska, ale koně se na nich obvykle nepřevážejí. Pro Irsko je současná situace obrovský problém, ale nemůžou s tím mnoho udělat.

 

Vy sám kupujete v Irsku pravidelně ročky. Jak vnímáte situaci kolem brexitu v návaznosti na své aktivity?

 

Zatím to neřeším. Obecně věřím, že žádný katastrofický scénář nenastane. Že by se zavedla nějaká měsíční karanténa, cla nebo že by se s koňmi nedalo přes Anglii jezdit - takový scénář si nikdo nepřipouští, protože by to byla katastrofa pro všechny. Zejména pro Brity a Iry, vždyť například Irsko prodává do zahraničí nějakých 4000 ročků. Pokud tedy nedojde k žádnému černému scénáři, věřím, že se všechno vyřeší. Zřejmě porostou některé náklady i byrokracie, ale na druhé straně můžou pod vlivem situace a nejistoty klesat samotné ceny koní. Je třeba počítat s jistými komplikacemi, ale nečekám, že by nastal zásadní problém. Určitý chaos může trvat prvních několik dní, pokud by došlo k tvrdému brexitu. Pak ale bude třeba situaci co nejrychleji řešit.

 

Obě strany, Londýn i Brusel, by v takovém případě byly pod silným tlakem.

 

Právě proto s nějakou větší krizí nepočítám. Kdyby se měla uvalit tvrdá cla na koně nebo znemožnit jejich doprava, protestovali by hlavně britští chovatelé, protože by věděli, že své koně neprodají. Nastal by velký tlak zevnitř, ale i z Irska. Tamní chovatelé potřebují prodat koně a uvolnit včas boxy pro nová hříbata. Pokud by z nějakého důvodu nemohli, byl by to extrémní problém, který by se urychleně musel řešit a nikdo si nedokáže představit, že by to zašlo tak daleko.

 

 

Ilustrační foto: Martin Cáp