„Ke koním mě přivedl můj otec. Měl své vlastní koně a dříve také sám závodil, byla to jeho veliká vášeň. S koňmi přicházel do styku už při svých studiích veterinární univerzity v Rusku a po návratu do Čech u toho zůstal. Odmalička jsem se v tomto prostředí pohybovala a s mými sestrami jsme se vydaly stejnou cestou,“ vypráví svůj příběh profesionální ošetřovatelka Jana Kraifová. 

 

Od sedmi let se dále zdokonalovala v práci s koňmi, účastnila se různých dětských skokových soutěží a pokračovalo to až do juniorského období. Poté se rozhodla pro studium, avšak stále byla úzce spojována s koňmi a jezdeckým sportem, což nakonec vyústilo v profesionální dráhu ošetřovatelky sportovních koní. 

 

Sama osobně jste tedy dosáhla jaké sportovní výkonnosti? Měla jste veliké jezdecké ambice? 

Jezdecké ambice jsem sama nikdy příliš veliké neměla, spíše mě bavilo se o koně kvalitně postarat. Byla jsem schopná překonávat parkurové soutěže do 120 centimetrů, ale brala jsem to vždy spíše jako zábavu. Hlavně jsem se chtěla vzdělávat v oboru ošetřovatelství a v tom být také dobrá. 

 

 

Postupem času se stalo ošetřovatelství vaší hlavní pracovní i životní náplní. Co vás k tomu vedlo? 

Po studiích jsem nastoupila do jezdecké stáje ve Všeticích, kam jsem docházela už dříve, a dokonce jsme tam měla ustájeného svého vlastního koně. Každý den po škole jsem trávila ve stáji hodně času a opravdu jsem vypomáhala úplně se všemi druhy práce, které se nikomu moc nechtějí dělat. V této stáji jsem tedy získala své první pracovní zkušenosti po boku Sergeje Motygina, jemuž jsem moc vděčná, protože právě on mě to všechno naučil. Sergej nejdříve působil v Rusku také jako ošetřovatel a až potom teprve začal aktivně jezdit a předal mi toho hodně. Kvůli té jeho píli a ruské výchově tuto práci dělám pořád dál a stále mě to stejně baví a naplňuje. 

 

Jak náročné pro vás na začátku bylo učit se všem těmto novým věcem a starat se o tak kvalitní koně? 

Musím říct, že to pro mě bylo hodně náročné. Neustále však převažovala touha po vědění a snaha se zlepšovat a posouvat v tomto oboru dál. Jednoduše jsem svou práci chtěla dělat dobře a moc mě bavilo získávání informací z oborů veteriny, fyzioterapie a chiropraxe koní a dalších. Ve Všeticích to bylo krásných devět let a pak přišel Srnín. 

 

Zmínila jste stáj bratrů Papoušků v Srníně. Bylo toto angažmá pro vás klíčové, při němž jste se dostala až na úroveň pětihvězdových závodů? 

Po ukončení spolupráce ve Všeticích jsem se dostala k Jiřímu Papouškovi, což pro mě byla také výborná tříletá a velmi intenzivní zkušenost. Na nejvyšší úroveň jsem se však podívala až na mém následujícím působišti, a sice po boku Zuzany Zelinkové. Původně jsem si myslela, že si dám od koní pauzu, ale po nějaké době mi zavolala Zuzka, že jí odchází její závodní ošetřovatelka Niki Javorek. Já jsem chvíli váhala, ale nakonec jsem na tuto nabídku přistoupila a začala se psát další nezapomenutelná životní kapitola. 

 

Tím pádem jste se tedy zařadila oprávněně do týmu „Pětihvězdových krav“. Je to tak? 

Fakticky ano, nicméně holky jsem znala už spoustu let před tím. Jsme všechny z jedné věkové generace a na závodech v Čechách jsme se potkávaly velice často. Naší přátelskou skupinu tzv. Pětihvězdových krav jsme se snažily utužovat po celou dobu a jinak tomu není ani v těchto dnech. Oficiálně jsme se však takto začaly nazývat a vystupovat na veřejnosti asi teprve minulý rok. 

 

Změnil se nějakým způsobem váš pohled na tuto práci po získání zkušeností i na závodech nejvyšší úrovně? 

Myslím, že nyní k tomu mám lehce odlišný přístup. Každý se do této fáze musí dopracovat sám a hlavní je snaha a chtíč tuto práci dělat a dělat jí kvalitně. Je potřeba tomu podřídit spoustu osobního prostoru, volného času a rodinného života, ale poté stojí za to sledovat výsledky, které toto odříkání přináší. 

 

 

U koho působíte v této době a jaké jsou vaše další plány na pozici profesionální ošetřovatelky? 

Aktuálně ještě pracuji ve stáji Natálie Soukupové, jíž jsem přislíbila spolupráci do konce letošní sezony. Na toto místo jsme přišla po ukončení spojení Zuzany Zelinkové a Olgy Plaché, ale na příští rok už se opět vracím k Zuzce a budu zase součástí jejího týmu v severočeském Jítravském Dvorci. S Natálkou Soukupovou jsem se také podívala na spoustu zajímavých míst a absolvovala jsem s ní letošní mistrovství Evropy v Portugalsku, takže to bylo také další z fantastických působišť v mé kariéře. 

 

Můžete nám na závěr prozradit, co vás na této práci baví nejvíce a co naopak trochu méně? 

Nejvíce mě baví řízení kamionu, to je pro mě naprostý relax a mám to prostě ráda. Obecně mě moc baví závodní atmosféra, emoce s ní spojené a skvělý pocit z dobrých výsledků a zúročené tvrdé práce. Na druhou stranu se občas musím nutit do holení koní, ale to není nic nového a nic, co by už holky přede mnou nezmínily. 

 

Foto: Digishots, Anna Zimová, Vilma Krištofová / poskytla Jana Kraifová