Jan Bardon: Concoreto se u mě hned držel a choval se velmi přátelsky

ikonka

Parkurový jezdec Jan Bardon v rozhovoru představil svého hřebce Concoreta. Při prvním setkání ve výběhu mu bylo jasné, že si ho odveze do své stáje. Spolu s ním se přesvědčil, že dokáže pracovat s mladými koňmi a připravit je do vysokého sportu.
05.01.2022 06:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Aktuálně sedlá parkurový jezdec a trenér Jan Bardon svou stájovou jedničku, jíž je oldenburský hřebec Concoreto. Šestiletého impozantního potomka hřebce Concreto, z matky Maya Berhof po Con Cosmos, označil zároveň za jednoho z nejvýjimečnějších koní své sportovní kariéry. „Tohoto koně jsem s přítelkyní našel na inzerátu, jeli jsme se na něj podívat do výběhu a hned jsem věděl, že se mi moc líbí a že si ho odvezu,“ říká Jan Bardon. Pronesl také, že v sedmi letech už bude překonávat parkury stupně T a jediný, kdo tomu věřil, byl jeho otec. 
 
Čím přesně si vás Concoreto získal? 
Celé to bylo založené na prvním dojmu. Přišel jsem k němu do výběhu, natáhl jsem ruku a on za mnou hned přiběhl. Na tom místě nejsou koně moc zvyklí na lidský dotek, vodítka a další pomůcky. Concoreto se u mě hned držel a choval se od začátku velmi přátelsky. Poté, co jsem ho viděl v tom ve výběhu ještě běhat, tak jsem si řekl, že se mi líbí a pojede se mnou. Ostatně takto já pořizuji skoro všechny své koně. 
 
Jak dlouho už s ním pracujete a můžete zmínit, v čem vás konkrétně posunul dál? 
Tento temperamentní hřebec mě přesvědčil o tom, že jsem schopen obsednout mladé a nezkušené koně a předat jim základní výcvik. Pracuji s ním od jeho mladého věku a utvrdil jsem se, že je možné vytáhnout koně z výběhu a za tři sezony se s ním vypracovat až do stupně T v parkurovém skákání. 
 
Jaké jsou jeho základní charakteristické znaky? Popište nám jeho chování.
Je to poměrně mohutný ryzák s velikou bílou lysinou na hlavě. Je to hřebec, takže projevuje svou jistou dominanci. Je na něm hned vidět, že je trochu svůj, ale na druhou stranu je to moc hodný kůň. Můj syn k němu chodí odmalička, od doby, kdy začal chodit. Je to neskutečný charakter a pro člověka, kterého má rád, udělá první poslední. Je zajímavé, že se mnou pod sedlem projevuje více své emoce, ale jakmile si na něj sedne moje přítelkyně, tak zkrotne a je to velký gentleman.
 

Psali jsme: Sám po sobě jsem musel Sama částečně napravovat, říká Daniel Rolínek

 
 
Máte nějaké společné významné sportovní úspěchy?
Nejvíce si cením loňské noční Velké ceny na Ptýrově při Českém skokovém poháru. Concoreto startoval poprvé v životě v takto obtížném parkuru, a ještě za umělého osvětlení. Troufnu si říct, že kdyby nepřišlo jedno zaváhání, tak jsme tu soutěž překonali za jednu až dvě chyby. Zaváhání přišlo a musel jsem kombinaci najet znovu, jelikož je to mladý kůň, ale i tak výsledek to byl solidní. Byli jsme spolu i na olomouckém Světovém poháru, kde jsem s ním vyhrál jedno z kvalifikačních kol, takže tam mě velmi potěšilo, že je schopen konkurovat ostatním sedmiletým koním i na mezinárodní úrovni. Dařilo se nám také při mezinárodních závodech ve Zduchovicích, z čehož jsem byl nadšený, protože i tam jsme dokázali zvítězit.
 
S jakým cílem vy vstupujete do závodního kolbiště v sedle svých koní? 
Pokaždé se snažím o co nejlepší výsledek a kvalitní umístění. Nikdy se nemluví o jezdci, který dojel se třemi chybami do cíle. Každý si spíše pamatuje dvojice na předních umístěních, takže to je moje teorie. Pokaždé se snažím udělat nejlepší výsledek a uspět. Dále je pro mě ještě důležité parkur dokončit. 
 
Co patří mezi vaše další plány s tímto nadějným hřebcem? 
Plány s ním mám ještě veliké. Concoreto je pozdní, takže jeho schopnosti se stále ještě teprve postupně projevují. Dokazuje, že velmi schopný je, ale zase každý kůň má své limity a já věřím, že těch Concoretových jsme ještě v tuto chvíli nedosáhli a dostaneme se spolu ještě dál. Důležité je, abychom i nadále dělali radost majitelům, kterými jsou babička a děda Benešovi. 
 
Foto: Zenon Kisza / poskytl Jan Bardon