Jakub Smrčka je parkurový jezdec s výkonností dvouhvězdového T. Rukou mu prošla spousta mladých, ale i starších a kvalitních koní. Za toho výjimečného označil klisnu českého chovu Salome, kterou si i po ukončení sportovní kariéry nechal, a která nyní plní mateřské povinnosti. 

 

Kterého koně ze své kariéry v sedle byste označil za toto výjimečného?

Určitě klisnu Salome po Przedswitt XVI-64. Je to kůň s opravdu velkým srdcem a charakterem.

 

Vybavíte si vaše první setkání? 

Poprvé jsme se setkali u pana Skřivana staršího na Suché. Měl svůj chov, z něhož pocházela i Salome. Byl jsem u něj tehdy na pracovních prázdninách v roce 2006 a jezdil jsem mu některé mladé koně, jak v práci, tak na závodech. Salome jsem původně  v práci neměl. Dostal jsem se k ní náhodou, když její jezdec Pavel Dlouhý měl problém s okem a já vzal Salome na závody. V tu dobu jí byly čtyři roky a náš první úspěch bylo třetí místo na Kritériích mladých koní v Mariánských lázních, což byl i můj první start v Kritériích. Po prázdninách jsem dostal od pana Skřivana domů na práci čtyři koně. Salome, Zoe, Zaru a Zaranku. Všechny klisny byly čtyřleté a velmi dobré. Rodiče pak Salome koupili, protože jsme si jako partneři sedli nejvíce.

 

Čím si vás tato klisna získala?

Salome si mě získala svým charakterem. A před ní jsem měl jednu starší klisnu, kterou mi hodně připomínala. Jak povahově tak jezdecky. Rozuměli jsme si prakticky ve všem, když zrovna neměla říji. S ní to bylo, jako kdybychom měli propojené myšlení. Ona dopředu věděla, co chci udělat, a i když to znamenalo průšvih, tak se z toho dokázala nepochopitelným způsobem dostat. Měla mě ráda a já ji. A ona to věděla. Poznala, když mi o něco jde. A stejně jako se někteří lidé soustředí před výkonem, tak i ona se soustředila ve stáji v den, kdy měla například startovat na mistrovství České republiky. Byl to vyhrávací kůň.

 

Jaké má základní charakteristické znaky?

Salome je charakterní, poctivá, obětavá a důvěřivá. V neposlední řadě sní, co může.

 

 

Měla nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

Ve stáji stále hrabala, pořád chtěla pozornost a něco dobrého. Nejednou nám vydolovala v boxe díru, klidně i metr hlubokou. Práce pod sedlem, zejména doma, ji moc nebavila. Nejraději chodila do terénu, a když jsme začali cválat, tak mě vždy vláčela a letěla jak splašená, to jí bavilo. Na závodech to byl kůň, který věděl, o co jde. Užívala si dekorování a odměny od rozhodčích.

 

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

Zažili jsme spolu Kritéria mladých koní, juniorská mistrovství, jedny mezinárodní závody, pak i účast a umístění na seniorském mistrovství v soutěži družstev. Mezi veselé historky bych asi uvedl její období říje. To jsme byli na závodech a já se ji snažil přetlačit přes připravený kurz. Vysvětlila mi, když mě shodila mezi překážkami, že tohle není cesta, že se k ní mám chovat s respektem. Školila mě celou dobu, co jsem na ní kdy jezdil. Jediná naše slabá chvíle byla, když měla na přelomu čtvrtého a pátého roku úraz na přední noze. 

 

Jaký byl její další osud po ukončení sportovní kariéry?

V jejích patnácti letech jsem se s ní naposledy účastnil na mistrovství České republiky družstev a dokončili jsme obě kola čistě. Poté odešla na odpočinek. Byla zdravá, pořád při chuti, ale měla už jiné zájmy. Vždy když viděla hříbata, tak na ně řehtala a strašně na ně upírala svůj pohled. Probudily se v ní mateřské pudy a dnes nám dává krásná hříbata. Máme jednoho valacha po Cool Paradise, klisnu po Quidam Sohn a klisnu po Go On TS. Salome máme pořád doma, takže ji vídám pořád, je stále stejná. Letos jí bude dvacet let a pořád vypadá moc dobře.

 

Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?

Všechny koně se snažím mít stejně rád. Vždy se ale objeví kůň, který mi je více nebo méně sympatický. Většinou i s těmi, kteří mi nepadnou ihned do oka, si k sobě najdeme časem cestu. O to lépe to pak funguje a o tom si myslím, že to je. Najít a přizpůsobit styl práce, aby to našeho koně bavilo a on mohl ukázat, co v něm je a mohl předvést své maximální kvality.

 

Foto: poskytl Jakub Smrčka