V koňském prostředí se pohybuje Kateřina Měrková již odmalička, doslova se narodila do jezdecké rodiny. „Někdy máma žertuje, že jsem uměla dříve jezdit než chodit,“ směje se parkurová jezdkyně, rozhodčí a steward této disciplíny.

 

Začínala na ponících v malé stáji na severní Moravě, jezdeckými začátky ji provázela především máma. Později jako juniorka se pravidelně účastnila nejen mistrovských závodů. S odchodem na vysokou školu šlo závodění spíše do pozadí, za to se však Kateřina nadchla pro práci s mladými koňmi. 

 

„Naše stáj je zajímavá především tím, že se u nás téměř všichni naši koně narodili, tudíž má člověk unikátní možnost sledovat a podílet se na výcviku několika generací. Nadšení pro práci s mladými koňmi jsem si udržela i nyní, i když je to pro mě časově náročné vzhledem k tomu, že pobývám v Praze,“ dodává. 

 

Co je vaším civilním povoláním a jak zvládáte tyto dva světy časově i fyzicky propojovat?

Pracuji jako Supply Chain Specialist ve farmaceutické společnosti Boehringer Ingelheim. Jsem součástí logistického teamu, kde se starám o naše veterinární produkty. 

Přiznám se, že občas je to velmi náročné, protože mi nezbývá moc volného času. Nicméně mě to baví a je to příjemný oddech od práce v kanceláři, který mě navíc ještě spojuje s jezdeckým prostředím, ve kterém jsem prakticky vyrůstala. 

 

Jaké konkrétní funkce vykonáváte při jezdeckých závodech?

Působím jako steward na mezinárodních závodech a rozhodčí na národních závodech. 

 

Co vás přimělo k tomu se začít zabývat tímto oborem a touto funkcí? 

Myslím, že první impulz přišel od mámy, která sama také zastává mnoho funkcí. 

 

Je podle vás možné se stewardingem živit na plný úvazek?

Možné to určitě je, nicméně je to velmi náročné časově. Jednu sezónu jsem nebyla téměř dva měsíce doma a jen jsem se přesunovala z jednoho závodiště na druhé. Je to vždy spojeno s častými přesuny a bydlením po hotelech, což rozhodně není nic pro mě. 

 

 

Co vás na stewardingu baví nejvíce a co vám tato práce do života přináší? 

Nejvíce se mi líbí, že jako steward vidíte zákulisí, tedy to, jak se koně a jezdci připravují na závod, což vnímám vždy jako velkou inspiraci. Dle mého názoru se to hlavní odehrává právě na opracovišti. Tam má člověk příležitost sledovat práci s koňmi před samotným závodem, kdy každý jezdec či trenér k tomu přistupuje jinak i s ohledem na osobnost čtyřnohého parťáka. 

Dalším neméně důležitým přínosem je setkání s přáteli od koní a kolegy z různých koutů světa. 

 

Vnímáte veliký rozdíl ve vykonávání této pozice na národních a mezinárodních závodech? 

Myslím si, že rozdíl je znatelný už jen tím, že pravidla jsou odlišná. Já vzhledem k omezenému množství dovolené už převážně dělám jen mezinárodní závody. 

 

Co by podle vás měl správný steward především dodržovat, aby vše fungovalo tak, jak má?

Je velmi těžké vybrat pouze jednu věc. Já považuji jako nejdůležitější vědomí, že jsme tam pro jezdce a kvůli komfortu koní. Zásadní je vždy dbát na bezpečnost. 

 

Můžete blíže popsat, jak vypadá váš den na závodech (rozvržení pozic, rotace, úkoly atd.) a které přesné pozice a úkoly jsou do rozvrhu zařazovány?

Závodní den se řídí pomocí rozvrhu, který vždy sestavuje chief steward den dopředu. Připomíná rozvrh ve škole, jen namísto předmětů jsou tam pracovní pozice. Díky tomu máte jasně stanovené, co budete dělat, kde a kdy. Většinou u větších areálů (typu Šamorína) jsou to tak dvou hodinová časová okna, u menších se to řídí i jednotlivými soutěžemi. Střídáme se celkem na pěti pozicích – opracoviště (tedy dohled nad překážkami a celkovým děním), kontrola zadních kamaší před závodem, kontrola po dokončení parkuru, stáje a popřípadě pozice na bráně. 

 

Co je potřeba k tomu, aby se člověk stal mezinárodním stewardem? 

Kandidát musí nejprve splnit kurz na národního stewarda a až potom musí udělat kurz na mezinárodního stewarda. Já jsem měla štěstí, protože jsem ho absolvovala v Olomouci, tudíž jsem nemusela cestovat do zahraničí. 

Dále v rámci udržení si funkce musí každý steward absolvovat jednou ročně online kurz, kde se testují zejména znalosti nových změn v pravidlech. V rámci tohoto procesu nás všechny čeká jednou za tři roky i absolvování osobního kurzu. 

 

 

Už jste zmínila jezdecké centrum v Šamoríně. Která další místa a areály v této funkci nejčastěji navštěvujete?

Moji srdcovou záležitostí jsou Zduchovice, kde jsem byla poprvé jako mezinárodní steward. Dále pravidelně navštěvuji Olomouc a také právě Šamorín. 

 

Co patří mezi vaše osobní plány do budoucna v tomto oboru a v jezdeckém prostředí? 

Přiznám se, že nemám nějaké plány. Chtěla bych, aby se mi co nejlépe podařilo skloubit oba světy ke spokojeností mé a mých blízkých. 

 

Foto: poskytla Kateřina Měrková