Na slabém únorovém sluníčku vypadá ve svém hustém zimním kožichu jako lední medvěd. Sluch už mu příliš neslouží a zuby se poztrácely v běhu času, ale pár dní po svých osmadvacátých narozeninách vypadá bělouš Yokom stále výborně.

"Povahově se moc nezměnil, zachovává si to svoje dostihové srdce . Ještě donedávna se projevoval jako hřebec - strkal do vás, chtěl si hrát a stavěl se na zadní… Do jeho osmnácti let jsem na něm jezdila, posledních deset let už chodí jen po dvoře," říká Kateřina Hedbávná o svém osudovém koni.

Stojíme na rozlehlém dvoře statku ve Tmáni nedaleko Slaného, který je hřebcovým domovem už více než čtvrt století a Yokom se tady pohybuje se samozřejmostí domácího pána.

"Je stále venku a když chce, má přístup do boxu. V pět hodin ráno dostane snídani, zuby už moc nemá, ale všechno se dá zvládnout. Je zvyklý na různé kaše a zobe si seno, pohybu má dostatek. Po mém návratu z práce dostane znovu nažrat. Tenhle režim mu maximálně vyhovuje, žádné vážnější zdravotní problémy naštěstí nemá," dodává Hedbávná.

Čtěte také: Jízda českého chovu pokračuje. Koněm roku je Gasparini

Před čtvrt stoletím se napajedelský odchovanec a jeho trenérka prosadili na dostihové scéně v tvrdé konkurenci zavedených stájí a známých tréninkových středisek. Yokom, pro něhož se nejprve v pražském Dostihovém programu a poté i mezi fanoušky ujala přezdívka "bílý projektil", byl ve své době zjevením.

Jako tříletý se stal šampionem sprinterů a nejlepším koněm českého chovu. Dodnes drží domácí rekord na trati 1200 metrů a jeho páté místo z německého listed zůstává jedním z nejlepších výsledků domácího odchovance na blacktype scéně. Za jeho úspěchy přitom stála parta mladých lidí ve věku kolem pětadvaceti let, jejichž jména zpočátku nic neříkala ani skutečným znalcům.

"Celou dobu jsme stáli nohama na zemi a snažili jsme se k dostihům přistupovat s pokorou. Spíš to pro nás byla velká radost. Yokomovi fandilo hodně lidí včetně těch místních, před odjezdem na dostihy jsme mívali své rituály. Mělo to své kouzlo a moc rádi na ty časy vzpomínáme," přemítá trenérčin tehdejší manžel Ondřej Hedbávný.

Osobnost od první chvíle

Kateřinu, rozenou Homolovou, přivedl ke koním otec a první jezdecké krůčky dělala na někdejších pouťových mítincích. "Co si pamatuji, koně jsme doma měli vždycky. Učila jsem se na polokrevnících, později jsme kupovali odpojištěné dostihové koně z Chuchle. Naším největším crackem byl Versus (Korok - Variace), získaný od pana Chaloupky ze Židlochovic, a s ním jsme jezdili na pouťáky na Xaverov nebo do Stříbrné Skalice, takže jsem v jednom takovém dostihu jela třeba s panem Váňou," vzpomíná.

Rok působila v dostihové stáji na Pohoří a na začátku devadesátých let odjezdila tři dostihy s amatérskou licencí, mimo jiné na výborném Eserovi v Hluboké nad Vltavou. Naopak bývalý manžel Ondřej se k dostihovým koním podle svých slov přiženil.

"Pracoval jsem jako zvukař v rozhlase a když jsme pak čekali nejstaršího syna, rozhodovali jsme se, zda odejdeme na hory nebo zkusím podnikat a budeme žít tady na vesnici. Vždy jsem hory miloval, dříve jsem závodně lyžoval a dostal se do juniorské reprezentace. Nakonec jsem ale nastoupil do nakladatelství a reklamní agentury, kde jsem měl na starosti PR. A po čtyřiadvaceti letech na pražských Vinohradech jsem si začal zvykat na vesnický život," směje se po letech.

Tak se otevřela cesta k vlastní stáji, pojmenované podle rodinné klisny Rarity. Kateřina získala licenci trenéra - majitele a první cesta pro koňské posily vedla do hřebčína Napajedla. Tam si vyhlédla Yokoma, syna tehdejší jedničky napajedelských plemeníků Dara Monarcha a polosestry výborného vytrvalce Yockera Yokowette ze slavné rodiny Yokohama. Dalšími akvizicemi byli syn Koně roku Wichity Wing a dcera klasické vítězky Sedmičky Selly.

Statek ve Tmáni, původně získaný ve zbědovaném stavu od restituentky, se stal tréninkovým střediskem. "Domluvila jsem se s místními zemědělci a měli jsme zaplacenou možnost pracovat po krajích polí. Věděla jsem, kde je to 1000 a 1600 metrů do mírného kopce. Pak jsme měli na louce vysekaný ovál, kde se v zimě klusalo. Klusali jsme i nahoře ve výběhu nebo na silnici," popisuje Kateřina tehdejší tréninkové podmínky.

Čtěte také: Přežije hřebčín Napajedla? Jde o hodně, mlčení je nepřijatelné

Hned svůj první start proměnil Yokom ve vítězství. Psal se 5. říjen 1997 a dvouletý bělouš pod jezdcem Jiřím Gombošem deklasoval pole chuchelské Ceny kovářských učňů lehce o 3 délky. "Už nějakých 200 metrů před cílem ho Jirka poplácával, Yokom stříhal ušima a koukal, co se kde děje," vybavuje si trenérka.

O tři týdny později znělo ordre schovat Yokoma v poli, ale chtivý bělouš se s Gombošem přetahoval a nakonec doběhl druhý za pozdějším jedničkovým vítězem Twist Runnerem. "V té době jsme už tušili, že máme v rukou dobrého koně. Měl k dostihům a práci přístup, s jakým jsem se až do té doby nesetkala. Od raného mládí byl osobnost, dokázal dát najevo, co potřebuje," konstatuje Kateřina.

Princ našel nového Juráška

Před klasickou sezonou došlo k nečekanému spojení - jako sponzor přibyl do Yokomova týmu herec Pavel Trávníček a výsledkem byl nový bílý dres s černým kruhem a symbolem Thálie.

"Pavla přivedl Jirka Gomboš. Padli jsme si do oka a Pavel si s Yokomem užil krásné období. Tenkrát prohlásil, že mu připomíná pohádkového Juráška a po celý rok se chodil na jeho starty dívat," potvrzuje Ondřej Hedbávný.

V nových barvách a s novým jezdcem Robertem Pancem šel Yokom na jaře 1998 od jednoho úspěchu k druhému. Do sezony vstoupil lehkým vítězstvím o 5 délek ve dvojkové míli, posléze stylem start-cíl ovládl Memoriál dr. Frankenbergera a vystoupal mezi favority Českého derby.

"V té době jsme si nebyli vědomi, že máme ve stáji sprintera. Byl to vítěz předzkoušky, který vyhrál na 1600 a 2200 metrů. Kdybychom s ním tenkrát víc pracovali a trochu ho předělávali, aby nechtěl běhat jen ze špice, tak si myslím, že to mohl být spíš vytrvalec než sprinter. Čert ví, on nikdy neměl postavu sprintera. Byl drobounký a lehký. Když ale začal vyhrávat na krátkých distancích, nemělo smysl vymýšlet něco jiného a ve sprintech už zůstal," podotýká Kateřina.

Derby skončilo zklamáním, Yokom doběhl na osmém místě, sedm délek za vítězným Temirkanovem. Velkou část dostihu cválal druhý za strojově cválajícím Blueridge Dancerem, na rozdíl od něj však měl na začátku cílové roviny stále rezervy a ztratil poměrně dost prostoru bočením pod bičíkem zprava.

Bezprostřední reakcí bylo zkrácení distance a změna jezdce. Pod Jaroslavem Kovaříkem opanoval Yokom měsíc po derby stylem start-cíl mílovou Zlatou podkovu Radopexu pro české odchovance v Karlových Varech. Poslední pokus na distanci 2200 metrů dopadl srpnovým třetím místem za Norou Jeane v Praze a po třetí příčce ve Velké ceně Prahy následoval přechod na sprinty.

Během dvou říjnových týdnů si tříletý Yokom pohrál s hvězdnými staršími soupeři ve Svatováclavské i Českomoravské ceně. V prvním zmíněném dostihu zdolal o dvě délky rakouského favorita Roi Estate, ve druhém se hravě vyrovnal s nesenou hmotností 65 kg. Po sezoně byl vyhlášen šampionem sprinterů a nejlepším koněm českého chovu, ale také nejpopulárnějším plnokrevníkem Velké Chuchle.

V životní formě

Následující sezonu převzal roli hřebcova stálého žokeje Dalibor Török. Hlavním cílem čtyřletého Yokoma mělo být srovnání na mezinárodní scéně a vysoké ambice signalizoval hned květnový debut v listed Allianz Pokal na 1300 metrů v Mnichově.

"Na těch špičkových koních je znát, že mají pro dostihy hlavu. Jsou vesměs klidní a vyrovnaní. Najednou vyšel ze stáje Yokom a řehtal na celý Mnichov. On byl na dostihy vždycky natěšený a dával to náležitě najevo," konstatuje Ondřej.

Proti německé sprinterské špičce v čele s výborným Tertullianem se Yokom neztratil. V devítičlenném poli obsadil páté místo s odstupem 6 1/4 délky na Tertulliana. V době, kdy byl internet teprve v začátcích, neexistovaly žádné sociální sítě a podrobnosti o okolnostech zahraničních startů se zjišťovaly jen obtížně, zůstal tento výsledek poněkud nedoceněný.

České hvězdě sice unikla dotace, ale populární bělouš se vracel domů s poznáním, že se může s německou konkurencí bez obav měřit. "Bylo jaro, do grupových dostihů ještě zbýval čas a v Německu nám říkali: Přijeďte sem o letních prázdninách, kdy většina vašich soupeřů běhá grupy a můžete uspět v listed," vzpomíná Ondřej.

Yokom se v té době nacházel v životní formě. Dva týdny po návratu z Mnichova deklasoval domácí sprinterskou špičku o 7 délek v Ceně sprinterů a na přímé dráze v Mostě vytvořil dodnes platný rekord na 1200 metrů v hodnotě 1:08,96.

Začátkem června přidal jistý triumf v Ceně ministerstva pôdohospodárstva na bratislavském Turf Gala, kde nechal za sebou maďarského Majestic Lighta, rakouského Stormridera či polského Moothyeba.

Těžké zranění a návrat

Hřebcovu gloriolu narušily dvě červencové porážky v Karlových Varech. V Poháru nadace Filmového festivalu doběhl v tropickém vedru až čtvrtý a v Ceně města Karlovy Vary, v níž ho jel Josef Bartoš, prohrál s tříletým Hyphenem. Ve druhém případě však získal vítězství u zeleného stolu, neboť se ukázalo, že Hyphen nesl o kilogram méně, než mu přisuzovala propozice.

V té době už se Yokom nacházel na startovní listině dalšího listed sprintu v Mnichově. Do Německa však neodcestoval. "V létě 1999 tady bylo strašné tvrdo a sucho. Z opatrnosti jsme se rozhodli vzít Yokoma na poslední rychlou práci do Chuchle na pískovou dráhu, aby se mu doma nic nestalo. A on si tam v písku utrhl achillovku na zadní noze… Docválal na třech nohou," popisuje Kateřina zásadní předěl běloušovy kariéry.

Psali jsme: Bronz s cenou zlata. Stronger Together zviditelnil Česko v Rijádu

Léčení se protáhlo, převozu na veterinární kliniku v Brně byl Yokom schopen až na podzim. Mezitím překonal těžkou koliku a jeho návrat na dráhu byl více než nejistý. Majitelé nechtěli nic riskovat a dopřáli hřebci dlouhou rekonvalescenci. "Hlavní pro nás bylo jeho zdraví a aby byl v pořádku," potvrzuje Kateřina.

Na závodišti se objevil až téměř dva roky po zranění, v červenci 2001. V šesti, sedmi a osmi letech ještě ukázal řadu solidních výkonů a opakovaně se umísťoval na nejvyšší scéně, jako rekonvalescent se však proti nové generaci sprinterů prosazoval obtížně.

Symbolickou tečku za jeho úspěchy udělalo vítězství v jedničkové Ceně Factoringu České spořitelny v květnu 2003 ve Velké Chuchli, které bylo zároveň posledním vyhraným dostihem Kateřiny Hedbávné v roli trenérky.  O čtyři měsíce později ukončil Yokom kariéru osmým místem ve Svatováclavské ceně. Celkem absolvoval 27 startů, z nichž deset proměnil ve vítězství a na dotacích vyběhal 1 084 040 Kč.

Krásné vzpomínky zůstaly

Někdejší šampion sprinterů byl zařazen do chovu. Jednu sezonu stál dokonce v Napajedlích, kromě domovské Tmáně připouštěl také v Kojatíně, Šimonovicích a v Mokrém. Mezi chovateli však nepoutal větší zájem a v roce 2010 byl z chovu vyřazen. Od té doby tráví ve Tmáni poklidnou penzi.

Z jeho potomků dokázal bělouš Escape To Heaven vyhrát osm provozních dostihů. Barvu svého otce zdědil i vlastní odchovanec rodiny Hedbávných, dvojnásobný čtyřkový vítěz Clarkom.

Kateřina Hedbávná připravila kromě své hlavní hvězdy také dalšího jedničkového vítěze Glarcana a třídového San Marca. Nedlouho po Yokomově odchodu do chovu ukončila trenérskou činnost. Jejím posledním startujícím byl v roce 2004 steepler Don Pedro po druhém z Velké pardubické Drakovi.

Dostihy musely v rodině Hedbávných záhy ustoupit hokeji, jemuž se věnovali oba synové. Mladší Vojta se jako brankář dostal až do národního mužstva do šestnácti let. "Dá se říct, že jsme se plynule přesunili ze závodišť na zimní stadiony," usmívá se Kateřina.

"Nedávno jsme se shodli, že jsme vlastně rádi, že jsme se kvůli dětem z dostihové scény už před lety vytratili. Byl jsem se v Chuchli od té doby jednou nebo dvakrát podívat a bylo to úplně jiné. Najednou jsem tam už nikoho neznal, nepotkal jsem dřívější známé. Zůstávají nám ale nádherné vzpomínky a také samotný Yokom," uzavírá Ondřej Hedbávný.

Foto: Martin Cáp