Jezdecké začátky Lucie Pavlečkové propukly po prvních procházkách v sedle poníků po lesích, když dnes velmi úspěšně startující parkurové jezdkyni bylo osm let. Od té doby je její život provázán jezdeckým sportem, nicméně ke koním tíhla již od narození. „Kdykoliv jsem někde zahlédla koně, ať už to bylo na Matějské pouti, v ZOO nebo třeba na Petříně, hned jsem se k nim hnala a nebylo možné mě od nich odtrhnout, dokud jsem se na nich nesvezla,“ zdůrazňuje Lucie Pavlečková, která v této době trénuje, vedle svého stálého trenéra Aloise Starosty, i s Barborou Tomanovou a reprezentuje její sportovní stáj Dance and Jump.
Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se to celé odehrálo?
Poprvé jsem si na koně sedla, když mi byly asi dva roky. Bylo to na břevnovských slavnostech, rodiče mě drželi a já jsem si to pomalu s místním koněm cupitala v kruhu. Vůbec jsem z něj pak nechtěla slézt.
Nejčastěji se účastníte parkurových významných závodů po České republice. Je to vaše hlavní disciplína?
Ano, je to tak. Věnuji se hlavně parkurovému skákání, kde je moje nejvyšší dosažená výkonnost momentálně ST*, tedy 135 centimetrů. Vyzkoušela jsem i drezuru, a dokonce jsem rok chodila na kroužek voltiže, což bylo ideální spojení mé lásky ke koním s gymnastikou, kterou jsem do té doby dělala na závodní úrovni za klub Gymsport Praha.
Jak vzpomínáte na své první jezdecké závodní zkušenosti a kde k tomu došlo? Která další místa jste mohla využívat ke svému rozvoji?
Mé první závody se odehrály v hale ve Zduchovicích s poníkem Sheron. Během své jezdecké kariéry jsem prošla několika jezdeckými areály od Statenic, přes Holubice, Tursko, Suchdol, Pazdernu, až do Jezdeckého klubu Dance and Jump v Úžicích, ve kterém je nyní má domovská základna.
Kdo vás zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?
Nejvíce jsem vděčná svému trenérovi panu Aloisovi Starostovi, se kterým spolupracuji již od poníků. Je pro mě nejen skvělým trenérem, ale i člověkem, ve kterého mám obrovskou důvěru a na něhož se mohu vždy absolutně spolehnout. Dalšími trenéry, kteří mi předávají cenné zkušenosti jsou i Bára Tomanová, Karolína Žižková, Tereza Svobodová a trenéři ze Sportovního centra mládeže Roman Drahota a Pavel Vachutka.
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?
Vrcholem pro mě vždy bylo mistrovství České republiky, kde jsem bojovala mezi těmi nejlepšími vrstevníky. Minulý rok jsem zvítězila v oblastním mistrovství Prahy, z čehož jsem měla také velkou radost. Osobně si pak zvláště cením i překonání svého prvního ST, které jsem zajela na Grand Prix v Martinicích čistě a také druhého místa ve Small Tour na CSI** v Polsku v Zielone Góře, kde byla obrovská konkurence.
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás ten výjimečný?
Na všechny své koně vzpomínám velice ráda, každý z nich je něčím výjimečný a těžko se mi rozhoduje, kdo víc. Možná kobylka, se kterou jsem opravdu velice sehraná, je moje milovaná Charlotta de la Votte, se kterou mám vybojovaných nejvíce úspěchů.
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví?
V začátcích jsem si chtěla hlavně udělat licenci a mít svého vlastního poníka. Dnes bych se ráda účastnila těch nejvyšších soutěží a jednou si v budoucnu zazávodila i při prestižních závodech světové parkurové série Global Champions.
Foto: poskytla Lucie Pavlečková
