Ve věku 82 let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých fotografů Pavel Dias, mezi jehož stěžejní témata patřily dostihy. Minimálně několik z jeho ikonických fotografií znal prakticky každý, kdo v Československu 70. a 80. let vyrůstal s koňmi.

Pavel Dias se narodil 9. prosince 1938 v Brně. Vystudoval fotografii na FAMU. V mládí spolupracoval s filmaři, mimo jiné se podílel na filmu Vynález zkázy režiséra Karla Zemana. Od konce 50. let fotil pro celou řadu časopisů v čele s tehdy populárním Mladým světem, věnoval se reklamní fotografii a připravil množství výstav. Důsledně dokumentoval například bývalé koncentrační tábory. Po roce 1989 byl pedagogem na FAMU a Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Na začátku jeho půlstoletí trvajícího zájmu o koně a dostihový sport, kvůli němuž procestoval mnoho závodišť a hřebčínů doma i v zahraničí, stála shoda okolností. Jako student brněnské Střední uměleckoprůmyslové školy náhodou vyfotil koně ve výběhu. Jak později napsal Diasův spolupracovník Antonín Jelínek, tento záběr běžícího stáda v protisvětle obletěl svět. Dostal se na výstavy ve Vídni, Torontu či Hongkongu.

Tip: Když sezonu ještě zahajovala Gomba. Nostalgická fotogalerie

I proto se Dias k tématu, které mu jako fotografovi pomohlo prorazit ve světě, po letech vrátil. Začal chodit na dostihy a zachycovat je ze svého vlastního pohledu. Jeho pojetí přitom jen výjimečně obnášelo doběhy velkých dostihů a zpravodajské momentky aktuálních vítězů.

Diase zajímala spíše podstata dostihového mikrosvěta a jeho atmosféra. Svými černobílými a později i barevnými snímky vyprávěl zvláštním způsobem intimní příběhy koní a lidí kolem nich. Postupně se mu podařilo vytvořit pozoruhodnou a historicky velmi cennou výpověď o tom, jak vypadaly československé dostihy 70. a 80. let.

Sám vzpomínal, jak často strávil větší část dostihových odpolední na odlehlých místech závodišť v obloucích či za lesem, daleko mimo ruch tribun, a trpělivě čekal na "svůj" snímek. Mnohdy se ho nedočkal a musel se příště vrátit, ale nijak mu to nevadilo. Vrchovatě totiž disponoval tím, čeho se kvůli tlaku uzávěrky nedostávalo mnohým jeho kolegům ve zpravodajství - časem a trpělivostí.

Dalším tajemstvím Diasova úspěchu byla schopnost dokonale splynout s prostředím. Tichý, nenápadný muž s fotoaparátem si dokázal naprosto přirozeně získat důvěru svých objektů. Dostihoví aktéři mu rádi vycházeli vstříc. Nechali ho pracovat a záhy zapomněli, že je někdo fotografuje, neboť Dias se v daný okamžik prostě stal přirozenou součástí jejich světa. Tak vznikly slavné záběry jako momentka žokeje Josefa Šacha sedícího na sklonku své kariéry v karlovarské vážnici.

Některé z těchto snímků Dias shrnul v publikaci "Koně formule 1/1", vydané v roce 1985. Sám ji však nepovažoval za svou definitivní výpověď na téma dostihy. Ve druhé polovině 80. let proto připravoval dvě další knihy, "Tvář dostihů" (odkazující svým názvem na úspěšnou výstavu z roku 1979) a "Svět koní - svět lidí". K jejich vydání však z různých důvodů nedošlo.

Dostihové snímky Pavla Diase se tak sice objevily na desítkách plakátů, pohlednic a letáků tehdejšího Státního závodiště či v několika příležitostných brožurách, ale nemalá část z nich nebyla nikdy publikována. Platí to i pro rozsáhlé fotoreportáže z Ascotu, Epsomu, Longchamp a řady dalších zahraničních závodišť, které Dias navštívil s fotoaparátem ještě před rokem 1989. Do těchto souborů patřily mimo jiné působivé portréty Lestera Piggotta, Yvese Saint-Martina a dalších hvězd světového turfu.

V posledních dekádách se Dias věnoval mnoha jiným tématům, ale dostihy ho nikdy nepřestaly zajímat. Ve Velké Chuchli se příležitostně objevoval ještě na prahu své osmdesátky. Dostihy fotil dál pro radost, aniž by rezignoval na své tradiční vidění a tvůrčí metodu.

Příležitostně se pozdravil s hrstkou přátel, kteří mu na závodišti zbyli z dřívějších dob. Svým způsobem mu však vyhovovalo střídání generací v dostihových ochozech, umožňující známému fotografovi jistou anonymitu. Díky ní mohl pohodlněji splynout s davem a ponořit se do zvláštního soustředění, které si nezadalo s přímými aktéry dostihů. Stále zůstával ve střehu, na lovu svého vysněného záběru.

Foto: Martin Cáp